slepá paní

při cestě trolejbusem....

slepá paní

 

v nedělní noci

štěbetají už jen vrabci

slétají se na soše slepé paní

s jablky v míse

 

žebračka?

 

ráno vyšla ze tvých snů

stála tam, jen tak

na zápraží, docela nahá

 

zakopal ji na zahradě

i s těmi jablky

pod tím stromem, mrtvou

chladnou, bez citu

 

žebračka?

 

 

 

otázka

 

v otázkách

je jedna, které nerozumím

dává mi prostor přemýšlet

 

co je to být naživu?
------------------------

až mě budeš jednou číst

vzpomeň na doteky

 

vzpomeň na ten rozpačitý úsměv..

-------------------------

vedu linku úspěšného pozítří

v závětří našich vzpomínek

 

ukradla jsem kus sebe

abych tě jej mohla dát

 

oba jsme pro druhého vrbou

 

a já to vše kořením marcipánem

 

 

 

květnatá

 

pod křídly úsměvů

hledám klíčová slova

a přes kopírák

 

je až příliš věrným duplikátem

 

snad je to o rovnováze

braní/dávání

 

snad o střetu našich pohledů

a tvých květnatých slovech

 

rostou i v zimě?

 

jednoduchá odpověď

 

 

 

rozhraní

 

vždy zmizím ve chvíli

našeho rozhraní

 

hasím naše chvilky ticha

 

noci se zařezávají do už tak krvavých ran

s příchutí smutku

 

kořením

 

jen je ho až příliš..

 

že se mi vrátíš (?)

snad už ani v to nevěřím

 

tak nechvátej

napíšem si

 

 

 

 

 

---