Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+10 neviditelných
Planina se slonem
datum / id01.12.2016 / 474481Vytisknout |
autorGora
kategorieMiniatury prozaické
témaKaždodenní
sbírkaVšední den v lázních,
zobrazeno1324x
počet tipů20
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Planina se slonem

 

~      Bývala to rozlehlá planina na kraji města. V létě hlína s prasklinami od sucha, sem tam trs trávy, v zimě  bílá plocha. Čas od času čněla do výšky špice cirkusového stanu a vedle něj se promenádoval slon. Šedou barvou zapadal do prostoru. Byl to tak trochu neviditelný slon.
Krajina se náramně hodila k pouštění draků a snů, k vycházkám se psy a běžkování. 


       Teď tady stojí rozlehlá, jednopodlažní nákupní centra s rovnými střechami a parkovištěm. Vlastně taky cirkus, jen pod jinými názvy.
Vozíky drnčí po zámkové dlažbě tam a zpět a vesele to cinká: pivo  v akci!
     Chlapík v montérkách  vyrazil  do akce: veze prázdný výčepní sud. Kšiltovku pěkně do čela, a hurá do sámošky. K autu se vrací naložen, kolečka rudlíku šoupou o beton, tetovaný krk naběhne námahou. A soudek putuje do kufru. Každé desáté pivo vyjde zdarma, představ si, mámo! Mamka se diví a fantazíruje. To zas bude noc. Zamyšleně típne cigárko, vajgl letí na zem, a nasedat. Čtvrteční večer je prý malý pátek, halasí taťka... Velký flám může začít. Děti jako vyplašená ptáčata v autohnízdě mrkají za okny na ten  svět venku.  Odjíždějí.


     Periferním pohledem zahlédnu známého:  ze dveří spěchající muž se sklopenou hlavou je přece Blonďák, hlavní postava z mé povídky stejného názvu. Vychrtlý,  ve stejném, jen omšelejším, džínovém oblečku, a zateplené vestě, již jsem mu kdysi darovala. Blond vlasy splihly v mastné provázky, už nemají původní, záviděníhodnou barvu zralého obilí. Zpod ofiny vyčuhuje podezíravý, bleskurychle vyhodnocující pohled.
„Zloději jeden, nechci tě tady už vidět...“ vybíhá za Blonďákem prodavačka s nadávkou na rtech. Ten se mezitím dává na útěk. Jednou rukou cosi přidržuje pod kabátem. Jak ho znám, jistě to bude láhev tuzemáku. Prodavačka nakonec odevzdaně mávne rukou a vrací se dovnitř obchodu. Vánoční koleda rezonuje z reproduktorů - vybízí ke smířlivosti. No, tak to manko zaplatíme všechny společně, pokrčí žena za pultem rameny. Pěkný průvan v kase. To zas budou svátky.


Na okraji areálu stojí jediná patrová budova ze skla. Plocha zrcadlí realitu desítek zaparkovaných automobilů a mumraj kolem. Nejvyšší patro dnes promítá sugestivní film – západ slunce nad planinou. Koukneš napravo na skutečnou oblohu a napadá tě zadumaný verš z ruské básně:
 „Západ hasne v dáli růžové, na obloze vyšly hvězdy mé...“
Podíváš se vlevo - poslední patro kancelářské budovy odráží tu krásu pod oponou  soumraku.


      Planina už vlastní jen kus nebe.

 

 

 

 

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

04.12.2016 19:28:39dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kolobajdo, děkuji, máš pravdu. Přímo tohle místo, jež popisuji, je až z mého předrevolučního příchodu do Krumlova, a tak se změnilo...

04.12.2016 16:48:55dát kritice tipKolobajda

Už se budu opakovat: "Na místa, která máte zafixována z dětství, jako úchvatná byste se raději neměli vracet - ztratíte iluze."    /***

04.12.2016 08:41:41dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

blackie, děkuji, a krásnou neděli:-)

04.12.2016 08:15:24dát kritice tipblacksabbath

.............*/***

02.12.2016 13:27:10dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hugoušku, cha chá, ten má jen věčnou žížu:-))) a dík!

02.12.2016 12:23:32dát kritice tipHugo Ramon

ten kluk měl prostě žížalu :-)

02.12.2016 10:31:29dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

...myslela jsem, že mne šálí zrak...  

V Krči, na plácku proti vchodu do nemocnice, se taky někdy pasou,  takže propuštění pacienti -- byť ne z psychiatrie --  taky mohou být udiveni, do jakého světa se to vrátili.  Jejich údiv je ovšem pocitem pozitivním...  

01.12.2016 20:34:20dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kočkodánku, s těmi slony třeba v ulicích máš ovšem naprostou pravdu, díky:-)

01.12.2016 20:32:54dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evži, děkuju za vlídná slova:-)

01.12.2016 20:31:40dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lnice: Leni, díky ti...také vzpomínám na plácky a dvorky...ale to zas tam doma, v Chebu, toto je proměna Krumlova za posledních třicet let:-)

01.12.2016 20:03:50dát kritice tipEvženie Brambůrková

Moc pěkně napsané, vždy se tam mohu přesunout. U nás je to podobné. /T

01.12.2016 18:23:36dát kritice tipKočkodan
Slonů může člověk potkat stále dost...jestli oni dokonce také pořád nepřibývají...

(Láhev rumu jsem ještě neukrad.) :-)
01.12.2016 18:10:48dát kritice tipLnice

Lesná je zase pro mě vzpomínkou na dětská hřiště a plácky a milióny světýlek...

Goro: hezky napsané.-)

01.12.2016 17:08:57dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Aleši, díky za přehled:-) no, u nás začaly mizet někde na hranici pěti miliard, řekla bych:-)

01.12.2016 16:45:42dát kritice tipaleš-novák

no, ta křivka roste docela strmě...:1 miliarda 1804

2 miliardy  1927

3 mld         1960

4 mld         1974

5 mld          1987

6 mld          1999

7  mld         2012

8  mld         2027

nicméně že by tohle bylo kritérium pro mizení příměstských plácků u nás, to si nemyslím...

 

01.12.2016 16:30:36dát kritice tiprevírník

Oldjerry, opravdu jsem o pár let starší, no ale ono se to tenkrát kdovíjak nepřesně počítalo. Z obecné za protektorátu si pamatuju oficálně ty dvě miliardy.

01.12.2016 16:08:55dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Čudlí, díky ti moc:-)

01.12.2016 16:01:27dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Petře333, dříve stačilo vzít sáňky a popojít kousek za město...děkuju ti:-)

01.12.2016 15:59:55dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lakrove, myslela jsem, že mne šálí zrak...obrovská sloní hrouda, jako chodící hora se jen tak navolno procházela kolem cirkusu a pojídala zbytky trávy...krásný obrázek, na krumlovské poměry nevídaný:-) Díky ti!

01.12.2016 15:57:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Oldjerry: tvá paměť /znalosti ze ZŠ/ mne fascinuje:-), a děkuju za příspěvek do diskuse o starých, dobrých časech:-)

01.12.2016 15:56:06dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

revírníku /če/, vřele souhlasím, jen ty počty obyvatel jdou kolem mne nějak bez hlubších znalostí:-) a tobě děkuju za čtení a komentář:-)

01.12.2016 15:49:15dát kritice tipČudla

Hezké /*

01.12.2016 15:11:26dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

A je to nevratné. Stejně jako ta přírodní paralela související s úvodním obrazem. Na několik generací je to nevratné. A my bychom si bláhově chtěli užívat té sloní volnosti hned teď, dokud ještě žijem... Smutné.  Tip.  

 
01.12.2016 14:24:44dát kritice tipOldjerry
korektor

revírníče - to bys byl starší, než já a o hodně (:-D V páté třídě - Občanské nauce jsme v roce 1948 slyšeli, že lidí na světě  je 3,5 miliardy (Číňanů bylo 475 milionů, Indů 160 milionů).  Dnes se lidstvo opravdu blíží 7 miliardám a možná, že už nás tolik je  (když Arabka od 12 let vyklopí za dvacet  let 10 -15 dětí a pak už je to stařena). Et item další plodné národy...

01.12.2016 13:49:06dát kritice tipPetr333

Ono je to dnes těžký, když na okrajích všech okresních, nebo jenom trochu větších měst vyrostly novodobý chrámy konzumu, žijící si jak píšeš svým životem. Dnešní mládeži to už přijde normální, ale pro nás jsou to ještě místa plné blbnutí venku a her, louky za městem kde jsme kdysi vyrůstali. Změna je holt život, co naděláme.

01.12.2016 13:07:36dát kritice tiprevírník

Ach, jak já ti rozumím! Můj bývalý execírplac klukovských her a rvaček je pryč a stojí tam celé město mrakodrapů (tak na mě aspoň působily rozestavěné činžáky při pohledu z Husovic či Maloměřic), zvané Lesná. No ale, to je přece normální. Bývaly nás milardy dvě za mého mlada, a teď? Sedm, nebo už víc?

Hezká miniatura.

01.12.2016 11:48:43dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Místo dříve vyhrazené pro kolotoče a cirkusy je definitivně v háji, veškerá jeho poetika také. Děkuju.

01.12.2016 11:46:20dát kritice tipOldjerry
korektor

Já tyhle změny vnímám zejména, když přijedu do míst, která jsem znal před třiceti, padesáti lety až důvěrně - každý kout, každou pěšinku a každopu hospodu - co si bedeme nalhávat, že jo?

Dnes když přijedu do teplic, do Prahy, do Brna, ba i do rodného Kladna  tak čumím jak péro z gauče a nevím, kde vlastně jsem.... *



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.