Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+10 neviditelných
Mluvíme k sobě svými větvemi
datum / id02.12.2016 / 474526Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno641x
počet tipů11
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Mluvíme k sobě svými větvemi

I am only human

Z noci vyvstává hlas rádia: I am only human. Podmanivý hlas, dobrá hudba. Ten refrén vyznívá jako odpověď, bez pochybnosti. A přitom ta věta před námi otevírá velkou otázku 21. století: jak dnes definovat člověka? Rozkročen mezi dvěma sférami, zemí a digitálnem, zdá se být nenávratně změněn; vydán globálním vlivům, rychlosti a složitosti, nedostatečně přizpůsoben. I am only human. Nebyla ta píseň svého druhu rezignovanou prosbou? 


Tuláci po neštěstí

Místa zlomu: tady ti ukradli peněženku, tady zlomili srdce, tadys neuspěl a odtuds odcházel trpce. Každý máme svou mapu míst zlomu. A nikomu se dvakrát nechce jít jejími cestami, třebaže z ran už jsou jizvy. A koho mapa je nejvíc potrhaná, to je tulák po neštěstí.


Labutě na Vltavě

Labutě na Vltavě. Uspávány krátkým večerem, po hladině rozsypané hejno. Lidé jim vzali ticho a nabídli trochu starého chleba. Není to moc fér, ale na kraji zimy i kousek chleba přijde vhod.


Mluvíme k sobě svými větvemi

Stromy kreslí na horizont holé věty. A sedají do nich ptáci, padají z nich poslední listy, a nikdo jim tak úplně nerozumí. Někdy vichřice dříve než čas vyvrátí tu zvláštní řeč, poláme ji a roznese po krajině, podobně jako se to někdy stává i lidským řečem. Mluvíme k sobě svými větvemi a necháváme do nich usedat naděje, přání a sny, ty neklidné ptáky na odletu.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

09.12.2016 13:33:30dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Dočteno, ale ztrácím se v tom, možná pod vlivem před chvílí dočtených  "nahých světlin".  

03.12.2016 22:14:19dát kritice tipMovsar

ono to dokonce tak opravdu funguje, že se chleby "půjčujíů, taky jsem už nějakým dětem dával rohlíky, aby si nakrmily.

03.12.2016 21:33:02dát kritice tipR. L.
Labutě - pořád mám na paměti Pivrncův vtip - babička s vnučkou krmí u Národního divadla labutě shora z nábřeží. Asi tři metry od nich blije opilec také shora do vody, také z nábřeží přes zábradlí. Vlídná stará paní odtuší: "Kdybyste řekl, že pro ty holky dole nic nemáte, půlku chleba bych Vám ráda půjčila..." ****/*
02.12.2016 23:51:25dát kritice tipKočkodan
Nejvíce mne zaujalo I am only hymen. ;-)
02.12.2016 19:52:32dát kritice tipEvženie Brambůrková

Je dobré spolu mluvit, ale některým se do toho moc nechce.

02.12.2016 19:50:55dát kritice tipHelen Zaurak

Zaujala mne Tvá zamyšlení. Zřejmě stínem z větve, nejvíc se mne dotkla poslední věta : neklidní ptáci na odletu...

Pěkné :-)

02.12.2016 19:35:07dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Poslední mi přijde jako báseň:-) Krása

Jinak - teď odlehčím, místo, kde jsem si nadvakrát zlámala kotník, jsem tak deset let brala jako své místo zlomu a vyhýbala se mu:-)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.