"Auch ist das nicht eigentlich Liebe,

            wenn ich sage, dass du mir das Liebste bist,

            Liebe ist, dass du mir das Messer bist,

            mit dem ich in mir wühle"

                        - nápis na stěně hospody

            do baru vešel pragmatik

            - znalý němčiny, pako středoevropan

            přečetl báseň na zdi

            o lásce coby noži, který prostupuje masem

            sem a tam

            řekl aha!

            to smrdí jalovostí mojich raných let

            tehdy jsem pásl po kudle lásky

            co by ze mě vyřezala všechen hnus

            leč češky se nejspíš štítily

            tehdy jsem si o pichu leda tak

            dal nechat zdát

            pak přišel můj nůž

            vypadal jako dildo

            vrazil jsem si je hluboko do prdele

            ale robertek nebyl z gumy

            bylo to lízátko čupa čups

            a když se má prdel procucala k jeho jádru

            zařízlo se mi ostří do střev:

            láska je květované zapomnění

            balkón s papežkou po boku

            krev teče po celém pokoji

            a přitom neopouští žádné z obou těl

            láska je slaná chuť podpaží a suchá ústa chodidel

            když ještě před chvílí stála na pódiu

            a všichni k ní vzhlíželi

            přišla se mi představit

            a spolehla se na to, že budu žít ještě

            mnoho let

            od té doby na lásku seru

            krev

            ale moc to nepomáhá.

            lásku nevidím dnes

            jako nůž

            ani jako "wenn du mir das liebste bist",

            když jsi mi to nejmilejší.

            nejmilejší už mi neumí být nic,

            snad jenom velmi milé,

            jsem nomád pragmatik,

            přebírám hrách možností jako pianista klávesy.

            trpělivě čekám

            systematicky se zkrášluji

            chodím si do hospody léčit vnitřnosti pivem