Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
Sarika
datum / id05.12.2016 / 474646Vytisknout |
autorGora
kategoriePovídky
sbírka, Všední den v lázních,
zobrazeno1588x
počet tipů23
v oblíbených0x
zařazeno do klubůPovídka měsíce,
Sarika

 


     Petr vylezl z prasečího chlívku. Musel shrbit záda, aby dokázal podlézt nízkou zárubeň. Špička levé nohy se při chůzi trochu stáčela dovnitř, zvláště po ránu, než srovnal své ztuhlé klouby. Pozůstatek po střetu s náklaďákem v dětství.
„Šariku! Naštípej dřevo a zatop v kotli! Pak si běž do chodby na snídani,“ zavelel tlustý, nejstarší cikán Šándor z okna, když spatřil Petra před domem. Ten si utřel v zádveří rukávem vaťáku nudli, která se mu spustila z tepla. Potom rozpačitě zaklepal na dveře do kuchyně.
„Šárik, mamo, Šárik...,“pokřikovala drobotina pobíhající po prostorné, čisté, vyhřáté kuchyni. Cikánka utřela ruce do zástěry, nabrala hrnek melty ze sporáku a zakrojila krajíc chleba.
„ Namážu se máslem, dyk? A vem si to do chlívka, ať tady nesmrrrdíš. Přikládaj, ne aby zas vyháslo jako minule, dětem byla zima!“ Zahrozila na něj pěstí a bouchla dveřmi.
„Joj, smráďoch, smráďoch...“ vyprovázel jej posměch dětí otevřeným oknem až ke chlívku.
„Arapáši, pojď,“ nemusel říkat dvakrát černému psíkovi s bílými tlapkami. Odvázal ho od boudy. Zalezli do sena v chlívku a zakryli se kostkovanou dekou. Čokl loudil chleba. Dojedli a pes očichal Petra. Prsknul a pozpátku vylezl z chlívka.
„Taky ohrnuješ nnos, to už asi smrdím i tobě, psisko jjedno zzablešený,“ hudroval Petr a dopíjel z plecháčku bílé kafe. „Ale nnna jídlo, to pppříjdeš, co? Bbeze mě bys ddávno chcípnul hhhlady!“ uvázal Arapáše zpátky k boudě. Ne že by kousal, ale pořád utíkal. Bodejď by ne, dostával jen bídnou stravu a kopance. Pro své majitele neměl žádnou hodnotu. Ani pomocník z chlívku. Kdyby se vešel do psí boudy, přidělili by mu ji. Ale má moc dlouhé nohy.
     Petr se belhal do kotelny přiložit. Měl by se umýt. Nakouknul do kýble, který stál vedle hromady uhlí. Tady měl koupelnu. Vnořil ruku dovnitř, že opláchne obličej, ale voda byla mazlavá jako dehet. Hnůj. Kolomaz. Vynesl kýbl ke kanálku a vylil. Řekne hospodyni o čistou, a taky, aby mu vyprala. Humusáckou existencí skoro zabitá, zčernalá duše v něm se občas zatřepetala. A tušil, proč asi, proč tak najednou. Vězela za tím jedna dívčí tvář a zpytavý pohled tmavě hnědých očí.
„A nenechám si všechno líbit, jakejpak Smraďoch, jakejpak Šarik, nejsem prase ani pes! Ještě jednou a uviděj, svoloč jedna! Beze mne by tady zmrzli, i s těma kurvičkama, líný sou jak vši,“ chystal v duchu proslov a šinul si to s prázdným kýblem do kuchyně. Zabouchal v návalu odvahy pěstí na dveře.
Cikánka překvapeně otevřela. „Sssměl bych prosit o ddrobet tteplý vody? A vyvyprat obllečení, chodím jak hahastroš...“
„Dyk, ha-hastroš, Šarik,“ smály se děti.
Podmračená hospodyně natočila teplou vodu a ukázala mu, kam má na noc hodit věci, že to vypere a dá nad kamna, aby do rána uschly. Jiné neměl. „A neřříkejte mi Šššariku, pani, nnejsem ppes...“ koktal celý zrudlý. Haranti v kuchyni hned začali posměšně pokřikovat. Cikánka ho tlustým pupkem vystrkala do chodby. „Co si dovolůješ, Šaríku, vypádni...“ Z oken se vzápětí linul zvuk harmoniky, starý uměl dobře hrát. Všichni s ním zpívali.
Přiložil a pak si opláchl obličej. Uslyšel kroky. Mladší muž z rodiny, Daniel, kterého znal od dětství - už ze zvláštní, přišel za ním. Donesl čistý ručník a flašku rumu. Byl nastrojen do černé bundy a kolem krku se mu houpaly blýskavé žluté řetězy.
„Kam jdeš, tttak vyvyfintěnej?“
„ Ále, musím odnýst dvě děcka do školky. Dyk, Peťo, napij se, kašli na všechny. Máš se tu dobře, líp než na ulici, nebo ne?“ Ušklíbl se napůl výhružně. Podal mu láhev. Petr nejdřív zavrtěl hlavou, ale pak si přece jen zavdal. A pak ještě jednou, povzbuzován Danielem. Ten mu pokynul a odjel fárem i s dětmi.
Přiložil. Láhev tu zůstala. Sedl ke kotli na starou židli, ubalil papirosku a občas loknul. Za chvíli už mu bylo všechno jedno. Aťsi mu říkají Šariku, dostane najíst a má střechu nad hlavou. A každej den rum, dost rumu na to, aby se dalo přežít.
     Některá světla v okně dvoupatrového domu se v chladném zimním podvečeru postupně rozsvěcovala, jiná zhasínala. Nejdříve byla tma ve dvou dětských pokojích. Po půlnoci přes tónovaná stínidla lampiček ožily lidské siluety ve čtyřech podkrovních pokojících, které občas Petr se zájmem sledoval. A za teplých nocí sedával na kopečku za domem a šmíroval. Než zatáhli v oknech křiklavě sytě zelené závěsy.    
Dřív bydlel s matkou v domě v centru města a pomáhal v zahradnictví. Pak matka zemřela. Měl ještě bratra, ale ten ho nenechal  v domě, tak odešel na ubytovnu. Bratr jejich bydlení pronajímal. Petr začal hodně pít. Proto se s ním v zahradnictví brzy rozloučili a přišel i o cimru na ubytovně. Skončil u místního bohatého cikána jako slouha, už tady byl rok.
On sám vegetoval v bývalém chlévu za zadní částí původně selského objektu. Dnes mu byla obzvlášť zima, kulhavě přecházel venku schoulený jen v dece, oblečení hodil do kotelny na vyprání. Odpoledne se u malého zrcátka po dlouhé době oholil a zjistil, že se stále víc podobá otci, který už nežil. Kdoví, jak jeho táta vypadal v osmatřiceti... Takhle vrásčitý obličej jako má on, Petr, míval otec až ve stáří. Ještě si zajde taky k holiči, až z Daniela vyrazí nějaké peníze za práce v domě a na dvorku.
Lekl se, někdo přicházel. Petr uskočil do stínu rohu stavení. Dva živnostníci z maloměsta, kde na samém okraji ve čtvrti zvané Krásné údolí, stál tenhle dům, vykřičený se takovým říká. Za ním byly už jen zpustlé stráně a zahrady.
     Muži žádostiví nočního dobrodružství se nechali taxíkem dovézt poblíž, ale zbývající kousek šli pěšky, přeci jen, aby se neřeklo.
„Tak na kterou si sáhneš dnes? Snad na Angeliku, hubenou Šubri, nebo Moniku? Pak je tam ta přebarvená, co jí říkají Husa, je celá kulatá s bělostným kukučem, prej jsou to všechno Maďarky, a ne cikánky...“
„To ti nakukala stará, nebo Daniel, ne? Ten je pase a přiváží ze Slovače. Taky z toho rejžuje, koukni na jeho fáro,“ a dva kumpáni se podnapile motali kolem zánovního forda.
Ale to už ve dveřích stál Daniel a s úsměvem je zval dál, do prostorného obýváku. Tam seděly čtyři jmenované dámy, a moc toho kromě župánků na sobě neměly. A občerstvení pro všechny roznášela Sarika. Bylo jí čtrnáct. Slušelo jí to i v džínách a blyštivé halence. Na hlavě lurexová čelenka, která zadržovala vodopád havraních vlasů. Daniel ji hlídal jako ostříž. Zatím jen lákala pány, aby popíjeli... Když ji ve vesnici u příbuzných na Slovensku spatřil, hned si řekl: „Joj, ta má ale krásný velký vlasy, a ty oči, co kdybych ji dovezl k nám, jako že jede na zimní prázdniny...“ a zeptal se hlavy rodiny z rodu Biháriů. Pojedli spolu golubky, aj popili.
Gejza řekl: „Šaj pes dokames, můžeme se domluvit.“ Bylo rozhodnuto. Sarika, okouzlená krásným auťákem a pohledným Danielem, při rozloučení se sourozenci a máti plakala, ale těšila se do světa. A pak cestou jí koupil nové oblečení, a nic za to nechtěl. Hodný člověk, ten Daniel...
Každý večer posluhovala v „obýváku“, a dopoledne pak spala, po obědě se procházela v zahradě za domem, když bylo hezky, a myslela na Daniela. Měl manželku a tři děti, ale jen na ni byl tak hodný. Chtěla být krásná hlavně kvůli němu. Domů, na slovenskou vesnici plnou blátivých cest a toulavých hubených psů, vůbec nepospíchala. Se školou si nelámala hlavu, máma vymyslí nějakou výmluvu, proč tam není, stejně už končí devítiletku. Holky tam u nich do další školy nechodí, aby nebyly moc učené.
     Tak plynul život v domě na periferii okresního města. Ty pokojíky v podkroví byly zkolaudovány jako ubytování v soukromí. V devadesátých letech se v některých odvětvích „podnikalo“ tak trochu nadivoko. Místní lidé tušili, že tam je bordel, ale „ty dámy“ nikam moc nechodily, nakupovat je vozili autem do krajského města, tak vlastně nikdo nic jistého nevěděl. A kdo z mužů věděl, nepověděl, jen šeptandou.
Pár laviček u kamenné zídky na zahradě už vyhřívalo první jarní slunce. Jako rozespalé mouchy po dlouhé zimě se i děvčata z Šándorova domu odpoledne shlukla tady, v závětří.
„Šariku, rozdělej ohýnek, dyk, a buřty upéčem“ pověděla v ten čas mama cikánka. A všichni ožili, drobotina se honila kolem laviček, a starý vynesl ven tahací harmoniku. Venku byli blažení, zapomněli na věčně hrající televizi, a oddali se hudbě a zpěvu. Popíjeli, kromě dětí, kořaličku ze Slovenska. Děvčata brzy podupávala a Petr, který opodál lámal větvičky na ohýnek, pozoroval Sariku. Začala se točit kolem své osy a bohaté kadeře vlasů poletovaly nad jejími rameny. Jednou rukou se pleskala do dlouhého, štíhlého stehna rozkvétající ženy. Zpívala a v tom hlase byla divokost a volnost předků. Petr na ni fascinovaně hleděl a nepřemýšlel, jen se v minutě či vteřině snad poprvé za svůj život zamiloval.
     Nebyl sám, kdo se v tanečnici zhlídnul. Už tak trochu z profese dívky sledoval Daniel. V kožené bundičce a nových džínách, postával ledabyle opřený o zárubeň domovních dveří, a na Sarice mohl oči nechat.
A sedlo se k ohni v družné náladě. Děti, umaštěné od buřtů pomlaskávaly, a baculatá dívka, které říkali Husa, jak měla bílou pleť (její máma byla Češka), začala vyprávět legendu o dívce jménem Sančarí.
„Kdysi v Indii, odkud pocházíme, byl rod slavných artistů, Badiové se jmenovali. Tančili na provaze ve vzduchu mezi dvěmi tyčemi, skákali a točili se ve vzduchu, pánbu ví, jak se to všechno naučili. Po světě s nimi jezdila krásná, půvabná dívka - Sančarí, tančila jako vítr a oheň a zpívala, joj, kdo ji slyšel, nezapomenul.
Vystupovali i ve městě Džódhpuru, a přišel na představení i sám rádžův syn Sandžaja. Hned při prvním pohledu se zamiloval do Sančari a ona do prince. Ale starý rádža se rozzuřil a lásce syna s potulnou tanečnicí nepřál. Nechtěl ale, aby jeho syn zemřel žalem, a svolal poradce, co teď má udělat, jak se dívky zbavit. Až snad ďábel sám jim našeptal, co s nimi. Druhý den přinesli ministři princovi zlaté lano, aby je daroval Sančarí. Dal lano Badiům a ti je natáhli vysoko mezi dva kůly. Sarančí při vystoupení vyskočila na provaz a tančila tak lehce jako krásný pestrý motýl, plná lásky, jako ještě nikdy předtím. Princ nevěděl, že lano bylo uprostřed naříznuté. Pak lano prasklo, dívka padala z velké výšky na tvrdou zem a okamžitě byla mrtvá. Princ k ní přiběhl. Když viděl, co se stalo, vytáhl meč a vrazil si ho do srdce. Padl mrtev vedle své milé.
Rádža truchlil a vyčítal si, co způsobil. Na druhý den dal ty dva mladé, nevinné lidi, podle tradice spálit spolu a postavit pomník na jejich památku. Do rána tam vyrostly dvě bílé růže“, dopověděla příběh Husa a utírala si slzy, i když tuto baladu nevyprávěla poprvé, slýchávala ji od babičky a matky. Všechny ženy a dívky u ohně plakaly.
     Sarika si v tu chvíli připadala, a také byla, stejně mladá a zamilovaná jako Sančari. Cítila velký obdiv k Danielovi. Byl tak dobrý a laskavý. Minule jí pomohl věšet prádlo a dotýkal se jakoby omylem jejích rukou a divil se, že nenosí žádný prstýnek. Brzy jí bude patnáct roků. Těšila se, ten prstýnek dostane od něj jistě k narozeninám!
Starý vzal zase garmošku, posunul klobouk dozadu a začal:
„Po krčmi chodim, zo žalú pijem, vrať sa mi nazpet, ibo sa zabijem...“ a Krásným údolím, vzhůru do zarostlých luk a zahrad, se nesly písně, tragické a lítostné, které všichni přítomní znali, kromě Petra.
Žárlivě sledoval Danielův pohled upřený na Sariku. Věděl, co znamená. I když vychodil jen zvláštní školu, kam ho dali ne pro hloupost, ale kvůli zameškání docházky. Dva roky se léčil po špitálech se zraněnou nohou a taky od té srážky s náklaďákem silně koktal. Děti se mu posmívaly, protože napadal na nohu a špatně vyslovoval. Snažil se moc nemluvit. Hloupý nebyl, vyučil se zahradníkem. Rostliny mu rozuměly víc než lidi. Když zaléval v obrovských sklenících karafiáty a růže, zpíval jim. Jedině při zpěvu se nezakoktával. Ve sklenících mu bylo dobře - do doby než začal pít.
Tušil, že Daniel bude chtít krásku Sariku nejdřív pro sebe, jako všechny ostatní dívky. A pak ji předhodí zákazníkům v bordelu, nebude mít slitování. Naučí ji pít, aby otupěla. Petr si představil, jak mizí jiskra v jejích očích, jak se plní slzami, a pocítil trýzeň, nesnesitelnou. Musí něco udělat, i když je jen „ten smradlavý pes“. Následujícího dne zašel za známým policistou a vykoktal vše, co o provozu domu věděl. Pod podmínkou, že ho nikdo nebude nikde popotahovat.
     Týden nato, v pátek, o půlnoci, přijela až k domu tři auta. Vyskočili z nich policisté a vyrazili vchodové dveře. Za chvíli po schodech z podkrovních pokojíků přiváděli všechny dívky, které tu poskytovaly za peníze svá těla, a průvod uzavíral Daniel. Na místě jej obvinili z kuplířství a zneužívání mladistvých a měl být odvezen s pouty na rukou do cely předběžného zadržení.
„Joj, nebérte děckám tatínka, páni policajti, je nevinný...“ prosila stará cikánka za svého syna a lomila rukama. Dělala cirkus společně s Danielovou manželkou, stály před auty a křičely na policisty. Vyhnaly ven děti a ty si stouply kolem vozidel a plakaly, ať jim neberou tátu. Přesto se povedlo nastrkat Daniela a dívky i se Sarikou do aut a odvézt k výslechu.
     Petr tomu přihlížel zpovzdálí. Nikdo si na něj nevzpomněl. Když se všechno uklidnilo, odvázal Arapáše od boudy a vykročili do tmy, za město směrem do polí.  Půjdou-li celou noc, ráno by mohli být na místě. Známý ze zahradnictví, kde dříve pracoval, mu vyprávěl o statku blízko Budějovic, sháněli tam někoho ke koním.
Cítil, že se z něj zase stává člověk.
 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

17.01.2017 09:10:02dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Stývne, pokusím se. Děkuju moc.

17.01.2017 07:40:18dát kritice tipStvN

Podle mě máme my dva opačný problém, nebo možná stejný, když to tak vezmu. Mně vždycky přijde, že nemám dobrý příběh, který bych mohl odvyprávět, a tak mi moje psaní sklouzává k určité popisnosti jednotlivých situací. Tobě vždycky závidím, že ten příběh máš. Pak si ale vzpomenu, co se tam vlastně stalo a říkám, že takové příběhy bych také měl, ale zatím nevím, jak bych se s nimi literárně popasoval. Podle mě to je hrozně těžkě tohle odvyprávět. A tady mám na mysli syžet. Ty používáš takový ten lineární syžet, což podle mě není nejlepší řešení. Mně to vždycky odradí od dalšího čtení, protože se ti příběh táhne, negraduje. Zkus někdy nezačínat od Adama.

16.01.2017 09:03:18dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Janino, on ten dojemný příběh je jedna z velmi mála historek, které jdou napříč pokoleními romů, proto jsem ho tam dala, je to jedna z připomínek toho, odkud vlastně přišli, taky je to "vyjádření" Sariky, jejích mladých citů, které sama neumí ještě vyslovit. S těmi proporcemi máš ale pravdu, a ten konec měl rozhodně vypovídat víc o Petrovi - jeho pocitech. Děkuju, Janino:-)

16.01.2017 07:08:22dát kritice tipJanina6

Uznávám, že romské vyjadřování nemám moc naposlouchané - i když u nás na Ostravsku je k tomu docela příležitost, musím to dohnat :-)

Ještě jsem o tom textu přemýšlela... vlastně je asi v pořádku všechno, co v něm máš, jen bych možná trochu změnila proporce... jestli je hlavním hrdinou Petr, tak mě nejvíc zajímá on a jeho prožívání toho, co se děje. Měl by mít nejvíc "prostoru", a mně některé části příběhu přijdou hodně podrobné (třeba zrovna to vyprávění dojemného příběhu...) ve srovnání se stručností, s jakou přejdeš siruace, kde by se měl projevit právě Petr.

15.01.2017 19:33:51dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Janino: děkuju za rozbor. Odnýst děcka a velký vlasy tato skupina, kterou osobně roky znám,  tak říká-používá, a studovala jsem to na internetu, kde mi můj poslech byl potvrzen znalci romské řeči...

A že cikánky vyvádějí, mají neadekvátní reakce - emoční, je také známé:-) Opakované  výrazy opravím... je pravda, že konce povídek mi dělají největší problém... díky moc!

15.01.2017 17:12:00dát kritice tipJanina6

Přiznám se, že už mi začíná trochu vadit předvídatelnost tvých hlavních hrdinů – v tom smyslu, že jde celkem pravidelně o nějakým způsobem postižené nebo společností „vyvržené“ jedince. Ale když tenhle stereotyp nechám stranou, musím říct, že Petr mě od začátku zaujal. Je dobře, že ho charakterizuješ i pomocí řeči, koktání ozvláštňuje dialogy a působí realisticky. Hodně mě zaujala naznačená zápletka nerovného vztahu k Sarice, dávala tušit dramatický vývoj děje. V tomhle směru mě ale nakonec čekalo zklamání. Po celé té přípravě a stupňování napětí jsi pointu jakoby „odbyla“ rychlým, stručným popisem v podstatě jednoduchého řešení. Co mi ale chybělo citelně, byla nějaká osobní reakce Petra na ztrátu dívky, do které se zamiloval. To už na ni ani nepomyslel? Naopak, dost přehnaná mi připadá reakce posluchaček u ohně na příběh, vyprávěný Husou („všechny ženy a dívky plakaly“).

Z jazykového hlediska mě zarazila formulace „odnýst děcka do školky“, asi by se hodilo spíš „odvézt“. A „velký vlasy“ mi zní taky divně. Překlep „Sarančí“ působí úsměvně, dvojí opakování „ve vzduchu“ (Tančili na provaze ve vzduchu mezi dvěma tyčemi, skákali a točili se ve vzduchu...) neobratně.

07.01.2017 21:48:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky za čtení, Luzz. Ten začátek změním, s tím peprnějším výrazivem  - nejde mi nějak samo od sebe, dlouho jsem vymýšlela už tuhle větu...Humorný nadhled mi v tomhle asi fakt nějak nevychází, je to příhoda, která zasáhla i mne osobně, takže to těžko nějak odlehčím. Rozhodně děkuji:-)

07.01.2017 21:42:54dát kritice tipLuzz

příběh docela zajímavý, ale styl vyprávění mi moc nesedl. je to dost rozvláčné, popisné (třeba hned první věta - u kratších textů je (podle mě) hodně důležitá a měla by vtáhnout přímo do děje - asi by bylo lepší "Petr vylezl z prasečího chlívku." a potom se věnovat tomu, že byl shrbený atd. - ty přívlastky to zbytečně brzdí.

dynamika je problém celého příběhu, v místech, kde bych čekala trochu napětí, byla situace popsána jen v několika slovech (třeba poslední odstavce, ty přímo nabízí nějaké vyhrocení, překvapení... ale v textu je jen suše popsáno, jak dal vědět policii a šmytec.

přímá řeč na mě občas působila trochu šroubovaně, třeba tady:

...Tak na kterou si sáhneš dnes? Snad na Angeliku, hubenou Šubri, nebo Moniku?

(chlápci, co jedou za prostitutkami, se podle mě takhle prostě nebaví... spíš bych čekala peprnější výrazivo...)

a ten konec... no... mám sice ráda dobrý konce, ale tady mi to přišlo hodně sladké, ve stylu "vstříc lepším zítřkům"...

pro mě je to prostě jen takové ne moc živé převyprávění příběhu, necítím tam emoce, nedokázala jsem se nějak přimět, abych soucítila s hlavní postavou nebo s těmi prostitutkami... není tam ani (alespoň jemnej) humornej nadhled... i když jak jsem psala na začátku - proti příběhu samotnýmu nemám nic. a další plus povídky je v docela věrném vyobrazení reálií.

 

17.12.2016 13:43:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jarrdo, díky:-) no, deset částí to nemá:-))), a Zdenda je chytrej chlap:-))) a ví, co říká, a na nás je, co si z toho vezmeme... Dík

17.12.2016 13:38:52dát kritice tipJarrda

Hezké čtení.

...a pak že já jsem ukecanej. ;))

...ten Zdenda je ale oprejskanej rendlík bez pokličky.

13.12.2016 16:27:34dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lakrove, děkuju moc...je to jen podobný námět, s autismem tento člověk nemá moc společného:-) Díky...

13.12.2016 16:21:37dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Od prvních vět mě to zaujalo a po půl stránce začínám tušit, kdo je autorem  a taky to, že tahle povídka je možná pokračováním něčeho,  co tu bylo zveřejněno před několika týdny ("Kamarád prasat" neboo tak něco),  ale asi je to jen podobný námět, podobné prostředí... taky špatně vyslovoval.

Dobrá povídka. Na můj vkus sice skončila moc náhle, ale něco z ní ve mně  po dočtení zůstává.  Tip.  

07.12.2016 13:48:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

vesuvanko, cením si tvé návštěvy u mé povídky. Děkuji:-)))

07.12.2016 13:39:25dát kritice tipvesuvanka

Zajímavý námět, dobře se mně četlo :-))),  TIP

07.12.2016 07:56:40dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

K3: díky za diskusi:-)  Jednu rodinu znám mnoho let a v povídce jsem užila i jejich autentické výrazy, třeba že DONESE děti do školky a podobně, oni nerozeznávají u mnoha českých slov správné jejich použití.

Fajn, že jsi zdráv, Karle:-)

07.12.2016 07:35:39dát kritice tipK3
redaktor prózy

Jinak nechořím. To jen večer bývám nevyspalý a těžko se soustředím při čtení. Ahoj. K.

07.12.2016 07:30:15dát kritice tipK3
redaktor prózy

Máš pravdu, jsou skvělí hudebníci a dokáží být obětaví, ale takoví Danielové jim to kazí.Ty ostatní příběhy, jak se zniňuješ, vše jsem moc dobře zaregistroval a pochopil. Vím že to tak je. I konec v povídce. V tom je právě vyjímečnost Petra, že se dokázal odrazit od dna, navzdory všem. Vím co dokáže udělat takový handicap a jak ho umí ostatní zneužít.

06.12.2016 23:16:50dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Vkus je individuální záležitost.  Chytrost  a vtip, to zas oceňuju já:-) Díky.

 

06.12.2016 23:04:55dát kritice tipZdenda

No jo, čtenáři si zvykli... ono zvyknout se dá na ledacos... i na hemoroidy... ostatně říkal jsem ti to samé už tehdy: když budeš psát tak, aby se to líbilo mně, nebude se to zas líbit tvému současnému publiku... Jenže já mám skvělej vkus, což se o alešovi novákovi říct nedá.

06.12.2016 22:24:33dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, viděla jsem už včera, že nahlížíš:-), sleduju sledovanost:-)

No, ty příběhy jsou vlastně tři, možná i víc...Petr, Daniel, Sarika a ostatní děvy, mama stara a stary Šándor. Snažím se zachytit Romy i z lepší stránky, jací bývali. Mama má čisto, denně vaří, Šándor krásně hraje na harmoniku, všichni pěkně tančí a zpívají...

Dan dělal jen to, co mu tehdy přinášelo zisk, a životy ostatních  mu byly ukradené. Ona i ta zvláštní škola /bez ironie/ mu stačila k tomu, abych se uměl postarat o sebe a svoji rodinu.

Karle, dkuju a brzy se uzdrav, pokud choříš:-)

06.12.2016 22:12:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Leni, děkuju, děkuju:-)

06.12.2016 22:11:30dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zdenda...ach, Zdendo jeden, a co ten tvůj slovník?

On měl Aleš Nováků pravdu. Kdysi, u jedné z prvních povídek mi napsal, ať nic neměním, že tak po padesáté povídce si na mne čtenáři zvyknou:-)

Nebudu tady řečnit. Ale ten konec je pravdivý. Nedávno jsem Petra viděla čistého a střízlivého, kulhajícího a koktajícího, ve vesničce u Budějovic. A Daniel uniká před rukou zákona v cizině:-)

Zdendo, děkuju.

06.12.2016 21:47:20dát kritice tipK3
redaktor prózy

Teď jsem četl Zdendu. Má pravdu, píšeš pořád stejně dobré, opravdové příběhy a to je dobře.

06.12.2016 21:38:49dát kritice tipK3
redaktor prózy

Irčo. Já to četl už včera, ale to jsem nebyl čtenářsky ve formě. Teprve dnes jsem si to vychutnal, když jsem si uvědomil všechny souvislosti. Je to silný příběh a všem doporučuji číst dvakrát. Dokazuješ, že šaty sice dělají člověka, ale člověka člověkem dělají úplně jiné věci. A taky to, že nejčistší příběhy; opravdové; se rodí s obyčejnými lidmi. Jenže tady se prolínají dva příběhy a ten druhý, příběh Daniela mě zasáhl ještě daleko víc. Na něm se odráží jak to ve skutečnosti u cikánů chodí a kdo způsobuje celý jejich úpadek. Najde se jeden vychytralej, který zneužije nevědomost ostatních a pod klamem, že jim dá práci, a trošku vyšší úroveň je vykořisťuje a parazituje na nich. O kuplířství ani nemluvě. Samotný hrdina Petr je vlastně už jenom kamínek mozajky v tom systému. Několik takových jako Dan jsem poznal. Ostatní k nim vzhlíželi a oni "podnikatelé" na nich paratitovali. Taky mi to tím připomělo jeden slovenský film kde byla podobná bestie, ale ta dopadla špatně... Jsem rád, žes to napsala. Je potřeba o tom psát. T.

06.12.2016 20:43:02dát kritice tipZdenda

Listuju... a vidím: Tipů jak nasráno - je mi to jasný, to bude Gora. 

Myslím, že je to docela fajn, čte se to pěkně, dokonce bych snad skoro řekl, že se zlepšuješ... ale je to teda furt dokola to samý, docela se divím, že to tvoje publikum neunavuje.. i když vlastně já dokážu vlastně... ne, nic -  beru zpátky, ničemu se nedivím... Každopádně pořád platí, že ta tvoje vypravěčská "dobrota a lidskost" mě nepřestávají srát a v pasážích, kde se projevuje naplno, je mi při čtení až trapně... a taky ten děsně romantickej závěr mě nějak dost nedojal... ale chápu, že jsou to přesně ty věci, které jiné čtenáře na tobě baví nejvíc... nakonec i já jsem se bavil... takže tip.

06.12.2016 20:12:04dát kritice tipLnice
Četlo se jedním dechem...*
06.12.2016 13:06:15dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ja tebe tože...

06.12.2016 12:24:01dát kritice tipHugo Ramon

:-))) Желаю тебе красивый день

06.12.2016 10:50:21dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hugo, to je na mne příliš sofistikované...a ty se svou fantazií si vystačíš:-))

06.12.2016 10:40:22dát kritice tipHugo Ramon

... ano, není mi záhadou - ovšem pro reprodukci těla stačí střípek duše a světla :-)))

06.12.2016 10:38:01dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hugoušku, zklamu tě...ten příběh je pradávný, nebyly mobily:-) a tobě velký dík:-), cením si tvého zájmu /neutuchajícího/:-)

06.12.2016 10:30:08dát kritice tipHugo Ramon

A co nějaká fotečka krásné Sariky do albíčka pro Hugíska? :-)))

06.12.2016 00:04:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evženie, taky jsi mi udělala velikou radost...dívky, díky:-)))

05.12.2016 21:56:12dát kritice tipEvženie Brambůrková

Nádherně jsem se to čte.  Čím dál lepší.*

05.12.2016 21:06:43dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

blackie...udělalas mi nesmírnou radost, že se ti to líbilo:-) díky ti, věrná čtenářko

05.12.2016 21:03:16dát kritice tipblacksabbath

mno tedy...... páni....dámo.........já to hltala.........*/**********

05.12.2016 19:58:03dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

revírník: no, taková balada jako tvé lesní příběhy to není:-) děkuji moc

05.12.2016 19:53:23dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kočkodánku, vždy doufám v příznivější variantu, takže:-))) a děkuji

05.12.2016 19:52:03dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kolobajďásku, skoro ležatou osmu:-))) a tobě velký dík:-)

05.12.2016 19:51:07dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jiři, děkuju ti, a jsem ráda, že jsi zas tady:-)))

05.12.2016 19:30:54dát kritice tipKočkodan
Jméno Sarika se mi líbí. A ty si, autorko Irčo, můžeš podle povahy dosadit, které slůvko jsem na začátku věty úmyslně vynechal.
a) jen
b) nejen
05.12.2016 15:38:23dát kritice tiprevírník

Dobře  se četlo. Tip.

05.12.2016 15:21:44dát kritice tipKolobajda

A už je tam i to ALE...   Ale je to dobré - kolik těch příběhů, Goro, máš ještě v šuplíku?   /***

05.12.2016 15:20:24dát kritice tipsrozumeni
Krásně čtivé...***
05.12.2016 14:35:01dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Oldjerry: díky za tvůj velkoryse pojatý tip...ano, pro někoho nemá lidský ani zvířecí život hodnotu...

05.12.2016 14:20:19dát kritice tipOldjerry
korektor

Tip od Kavkazu k Pyrenejím, teď tu máme  o dva miliony takových dobrotisek víc... a místo Šarika šaríja...  *

05.12.2016 13:28:44dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Aleši, děkuju za čtení a postřeh, přidám ale...

05.12.2016 12:39:05dát kritice tipaleš-novák

to ještě dopadlo dobře, čekal jsem nějakou bitku...zajímavé téma - bélý gádžo slouží u cikánů...

jo, před "Má moc dlouhé nohy" by mohlo být ještě "ale" ? když kvůli tomu nebydlí v boudě...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.