zraněná

líbí *

Helen, chápu, ale nemohu jinak...děkuji za zamyšlení nad textem.

Vkusně napsáno, a prolog se mi rovněž líbí.

Jediné, u čeho se zastavuji, je : láska zabíjí. Slovo "zabíjí" mně v těsné blízkosti, doslova v sepětí s láskou drhne, i když myšlence rozumím... asi bych ho nahradila jiným, třeba vykořenit, nevím :-)

Plavu v moři hoven, to moře jsem si vysnil (Pavel Zajíček) .... s tím je nutno počítat, neb toto moře zahrnuje i naděje.

můj šálek *

ano, vím, já to tak pochopila - jako vyústění.

moje námitka směřovala ke způsobu vyjádření, ne k obsahu - měla jsem být přesnější.

Líbí se mi. A prolog je velmi moudrý. /T

Luzz ...trochu Tvému  komentáři nerozumím. Druhá část je "řešením" té první. Bez ní by text ztrácel smysl. Ale děkuji za zastavení.

Diano, člověk si prý musí napřed připustit, že byl zraněn, aby se mohl začít uzdravovat. Tak snad...

Kočkodane, to mě těší :-)

/*

první část docela fajn, taková tichá melancholie v tom, možná i odevzdanost... škoda té druhé části, "láska zabíjí zlobu i zášť" mi připadne trochu ohraný obrat, stejně tak poslední verš.

(ale možná jen nejsem na vlně)

já bych doplnil Dianu jednou bolavou hříčkou: Život není... pro nikoho

Nejsi v tom sama, život není snadný pro nikoho! Drž se! Pravdivé, působivé. **************