Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Když se daří, tak se daří… - FEJETON

21. 12. 2016
4
3
1029
Autor
kuča

 

   Jiří je obdivuhodný muž. Miluje svou rodinu, umí vydělat peníze, ve volných chvílích se věnuje sportu. Ač ideál mnohých, zůstává věrný jedné. Děti jsou pro něj vším. Pro utužení rodinné harmonie mu není zatěžko běhat po nákupních střediscích, navštěvovat výstavy užitého umění či zhlédnout filmová představení určená jen opravdovým znalcům. My, ostatní chlapi, kteří jsme podobné aktivity už dávno škrtli ze svého repertoáru, jen nechápavě kroutíme hlavami a občas tiše závidíme.

   Nepřekvapí tedy, že na manželčin návrh zúčastnit se divadelního představení v kulisách kašperského hradu reagoval náš hrdina téměř s potěšením. Krátce podumal nad celkovou logistikou a za chvíli stanovil pořadí priorit, časovou posloupnost i nezbytné finanční plnění. Spokojen sám se sebou políbil ženu a šel si zaběhat, by se mohl zastavit na dvě orosená. Jenže co člověk míní, to život mění, a v původně dokonalém plánu se postupně objevilo víc děr, než ve švýcarském ementálu…

   První zádrhel hlásila manželka. Syna, který se na Cyrana tolik těšil, skolila náhlá viróza. Jiří opět podumal a telefonicky nabídl lístek rodinné přítelkyni Romaně. Nadšeně souhlasila. Bylo ale nutné pro ni dojet, což znamenalo celou organizaci zásadně přehodnotit. Právě těmito starostmi lze vysvětlit, proč na čerpací stanici zasunul do automobilové štěrbiny nesprávnou hadici a do benzínové nádrže nalil naftu. Sotvaže si kiks uvědomil, lakonicky vše sdělil dvornímu automechanikovi, odtlačil vůz mimo stojany a povolal ženu se záložním autem.

   Jestliže doteď byl časový plán (byť s trochou štěstí) přece jen proveditelný, nyní se zhroutil jak newyorská Dvojčata. Nastal čas improvizace. Ďábelským tempem domů, bleskově vyzvednout Romanu, večeři dojíst při průjezdu Sušicí. Pod hradem rychle nalézt poslední místo k zaparkování, ruce na bradavky a do kopce ostrým poklusem, klus!

   Na místa dopadli s otevírající se oponou. Díky hlasitému lapání po dechu jim sice unikal text, ale napovídali okolo sedící diváci: 

 „Cyrano?“ „ Tůten!“

(sípavý nádech)…„Kerej?“

„S tim velkym frňákem!“

„Ten přerostlej … (nádech, výdech, nádech)… Pinokijo?“

„Pinokijo?“ …(tichý smích) … „Jo!“

 „Dík!“

 

   Když se během šermířského souboje ulomil hrot kordu a přistál v oku jednoho z aktérů, zprvu v obecenstvu převážil názor, že z něj „DIVADELNÍ SPOLEK KAŠPAR“ dělá kašpárky.  Pak se rozhostilo mrazivé ticho; v jeho závěru už se ti bystřejší snažili dohledat lékaře. Následná panika velela odvrátit vytřeštěné zraky, vzkřísit omdlelé a co nejrychleji vzít nohy na ramena. Vstupné se nevracelo. Nikdo ho nevyžadoval.

   Pointa? Karatelsky konejšivá. Nezáviďme těm trochu úspěšnějším a mírně šťastnějším. I oni mají své dny! Jako všichni. 


3 názory

Když se daří....../T Dobře napsané. Svižné a vtipné. :-)


Kočkodan
21. 12. 2016
Dát tip
Ty a fejeton asi nebudete na kordy... ;-)

Diana
21. 12. 2016
Dát tip

Zkrátka "den blbec". Zábavně, napínavě nápsáno. :-)*


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru