Příteli...

Příteli....

Přátelství odvěké pevná skála

v momentě pravdy za tebou stává.

Tak jako vánek se myšlenka vlní,

pod jeho kopyty Země duní.

V šlépějích dávných toužíš jít,

objevit pravdu v kořenech svých.

Pravda a myšlenka s ním tě spájí,

touha a potěcha v koňském ržání.

V zedmutých bocích síla se ukrývá,

nezdolnost, krása co dech ti ubírá.

Do očí jiskrných rád se zadívám,

rozlehlou krajinu s tebou brázdívám.

Příteli věrný můj, drahý mi, krásný....

za chvilku s tebou jen, život je spásný.

Děkuji osudu, svedl nás na cestách,

pokud nás rozdělí sejdem se ve hvězdách....