Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

kuřátko

03. 01. 2017
11
18
1183
Autor
agáta5

Plivník přichází na svět z vejce odebrané černé slepici. Vejce musí zahřívat žena 40 dní ve svém podpaží. V této době se nesmí vyzpovídat, stříhat si nehty, mýt obličej a modlit se.

Pomalu otevírala. Byl tam. Seděl na posledním schodě,  v dlaních prťavou hlavičku. Ani se neotočil.
„Tak pojď,“ vyzvala ho. Nic. Nahrbená záda odrážela její slova.
„Netrucuj,“ zahýbala dveřmi. Vůně z kuchyně doletěla až k němu. Zvedl ramena.
„Já to tak nemyslela.“
Až teď se nahnul k dalšímu schodu a pomaličku otočil. Jedno oko zelené, druhé hnědé. Na kulatém dětském obličeji červené pihy. Prostě tajtrdlík. Potlačila smích. Kluk vyskočil a odhopsal do kuchyně.
Nudle s mákem miloval. Teď se jimi ládoval, až se mu dělaly boule za ušima.
„Zavři oči,“ díval se na ni s plnými ústy.
Tohle milovala. Za všechno platil po svém.  Zavřela oči. 
 
Když je otevřela, stála uprostřed rozkvetlé louky. Kousek od ní se pásli koně. Byla bosa.  Zahýbala prsty u nohou a rozesmála se.  Ve chvíli, kdy se rozeběhla po louce, vyběhli i koně. Cítila jejich vůni a slyšela dusot. Zrychlila. Vzduch se mísil s potem, větrem a svobodou.
Zvedla hlavu. Zastínil slunce a natočil dlouhý krk. Jejich pohledy se na vteřinu střetly. Napjala všechny svaly, oběma rukama chytila hřívu a za běhu se vyšvihla na koňský hřbet…  

 
 
„Nudle byly fajn.“ 
Sakra, tohle mi nedělej! Napůl nepřítomnýma očima civěla na trapiče.
„Nemáš mě zavírat do sklepa,“ utřel si pusu, způsobně uklidil prázdný talíř do myčky a pak za sebou prásknul dveřmi od  pokoje pro hosty. 
Pokrčila rameny. Vytáhla zpoza stolu kafrovou mast a za pomoci hekání si namazala prsty u nohou. Ta dna ji nejspíš jednou zabije. 

x

Je na mě milá, to zase jo a vaří jako nikdo. Měl bych být hodnější, jenže děti se do sklepa nezavírají, ani když zlobí. A já zlobím hrozně rád. Narodil jsem se ze slepičího vejce. Já nemůžu za to, že si chtěla vypiplat kuřátko. Prý se cítila samotinká. Pche, všichni jsme sami. Teď má mě a dobře jí tak. Plním sny. Jak jsem k tomu přišel, nevím, ale je to tak. Stačí zavřít oči. Ta moje sní o zdravých nohách. No jo, každý o něčem sníme.
Já bych chtěl zase vyrůst, ale jak to tak vypadá, budu prťavej do smrti. Navíc jsem si na tu babiznu zvykl a mám ji svým způsobem rád. Je taková doopravdická.
 
   „No, pojď blíž,“ usmívá se.
Ten její úsměv je fakt parádní. Sice si už lepí zuby, ale stejně je boží! Pořád se ještě oťukáváme. Občas mi něco provede, tak jsem ostražitý. Drží v ruce klobouk?!
„Ten jsem našla na půdě, určitě ti bude slušet,“  kýve hlavou. 
Je naprosto dokonalý!.  Modrý a na lemu se blýskají malé škebličky. Čapnu ho a nasadím na hlavu.
„Hm…, je ti akorát.“
Dívám se do zrcadla a jsem strašně moc… šťastnej?

 „Zavři oči,“ zašeptám. 


 
Slaný v puse, slaný na kůži, ve vlasech, všude. Sedí na pláži, nohy v mokrém písku.
„Pojď do vody.“
Promne prsty na nohou, pak chytne brýle na potápění a vstane.
 „Jak to, že jsi tady?“ ptá se.
„Co já vím… a ty brejle tu nech, nepotřebuješ je.“

Voda je příjemná, slaný téměř necítí. Dýchá? Jo, dýchá! Plave mezi trávou, dotýká se lastur na dně a pořád bez problému dýchá. Bublinky kolem pusy hladí tváře. Čím dál plave, tím víc někdo rozsvěcí. Mezi chaluhami prosvítá nebe. Ryby se otírají o nahé tělo. Je jich pořád víc. Už to jiskří a šumí jako blázen. Bublinky nadýchaně omotávají kotníky, paty…

Je mi smutno. To je přece můj sen, ne její!

„Babi, kam plaveš?“
„No přece za světlem.“


 
 Sedí v křesle a ten její pohled je čím dál vzdálenější. Ani nevím, kdy jsme si vyměnili role...
 „Udělám ti palačinky, jo?“
„Tak jo, jedna stačí,“ pokývá šedivou hlavou. 
 
„Něco jsem ti přinesl,“ vytahuju pytlík s barvou. Je jako horký slunce.
„Ježíši, budu vypadat jako ohnivej blázen,“ chichotá se. Ještě pořád bývá hravá. Matlám jí na hlavu plamenný léto. Drží. Šedivý vlasy umřely, rozčesávám voňavý a čerstvý.  Mezi prsty zajiskří.
 „Zavři oči.“ 


 
Letíme. Mé ruce se mění v orlí křídla. Roztahuju je a zálibně nastavuju slunci. Jsem obrovský a krásný.  Mé oči se sjednocují v jeden oheň. Její a můj. Už jsme stejní.
A nebe otevírá voliéru.
 
„Kuřátko…“  


18 názorů

Philogyny
04. 05. 2020
Dát tip

Tohle snění dobíjí baterky i čtenáři, děkuju. 


agáta5
29. 01. 2017
Dát tip

břízko čusík... víš, takhle to mám já... na koně už nevyskočím, ale můžu si o tom nechat zdát :)))  sny jsou někdy ve stáří to jediné, co lidi drží na nohou ještě ... dík za zastavení


Kolobajda
20. 01. 2017
Dát tip

Krásně ujeté. Máš spoustu literárních poloh. Tato mě bere víc, než volný verš. Promiň mi to zpoždění, doháním resty (zapřičiněno bolavými zuby)  /***


agáta5
09. 01. 2017
Dát tip

kví, nemusíš, nebudu už mazat :)  díky


agáta5
06. 01. 2017
Dát tip

já si to myslela :))))


Hugo Ramon
06. 01. 2017
Dát tip

No a tak jsem přišel na svět i já :-))))))


agáta5
06. 01. 2017
Dát tip

ta wiki je ale divná:

~~Plivník přichází na svět z vejce odebraného černému kuřeti. Vejce musí zahřívat žena 40 dní ve svém podpaží. V této době se nesmí vyzpovídat, stříhat si nehty, mýt obličej a modlit se.[1] Cikavac může krást med z cizích úlů nebo sát dobytčí mléko a nosit je svému majiteli; záleží to jen na jeho přání, avšak za podmínky, že ovládá řeč zvířat.[1]

Plivník je však obecně ve slovanské mytologii a zvláště české mytologii označován jako šotek, rarášek, skřítek, skřítek hospodáříček. Často je zobrazován v podobě kuřete nebo malého raráška, který svému pánu slouží a pomáhá mu k bohatství, za to však často žádá jeho duši (ne však vždy, někdy je považován za domácího ochranného skřítka).[2]. Plivníka musí hospodář krmit, nejlépe jáhelnou kaší, kterou má plivník nejraději.


agáta5
06. 01. 2017
Dát tip

jaj, máš recht Hugísku, to jsem ale popleta :) opravím hihi

 

lakrov, jj tak nějak :))


Hugo Ramon
06. 01. 2017
Dát tip

Líbí Agí. Jen snad : plivník je z vejce odebraného černé slepici. Není-liž pravda? Ať Ti to dál píše :-)))


Lakrov
06. 01. 2017
Dát tip

Zpočátku je to takové "jak z jiného světa", ale baví mě přemýšlet o tom,  z jakého a dočíst až do konce, z něhož vyplývá, že je to ten náš (svět),  a že už jen chvilku bude (náš).  Tip.  


revírník
04. 01. 2017
Dát tip

A já se jimi rád nechávám ovívat, ať rozumím málo nebo víc. Láká mě samo to nadzemské psaní.


agáta5
04. 01. 2017
Dát tip

revírníku, ono to svádí k mému vyprávění z minula... je to vlastně podobné - sny a pocity mám podobné s vnukem :) takže ses ani tak moc nespletl. Já tyhle věci píšu trochu víc nadzemsky :))

 

Evžo, že  jo, sny jsou strašně krásný a hlavně důležitý v tom našem životě.. a některé se plní :)  díky za čtení


revírník
03. 01. 2017
Dát tip

Asi potřebuju pro tvé náznakové psaní tlumočníka. Anebo na sebe ty lahodné věty jenom nechat působit a mlčet.


Moc krásné. Sny by měly být krásné. /T


agáta5
03. 01. 2017
Dát tip

revírníku, to není o Ondráškovi, ale o plivníčkovi, který mi plní sny :))) pohádka o touze, o stáří a výměně rolí  v životě ... nicméně děkuji za čtení :)  asi trošku zmateně napsané, ale já to tak krásně cítila, musela jsem to hodit na papír a sdílet...


revírník
03. 01. 2017
Dát tip

Vy dva si pořád tak krásně rozumíte? To vám moc přeju.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru