Vše

Bylo za deset šest 
a jak spermie vstupovali dělníci dovnitř fabriky
zmrzlá mlha vydávala šelest zimy na jejich šatech z Číny
a oni mířili ke světlu vrátnice 
jakoby zemřeli 
nebo měli tam uvnitř cosi oplodnit
či obojí  
tak aby se až beze slov roztáhnou vrata tovární haly jako stehna děvce 
do kolejí, narodilo širokorozchodné dítě lokomotivy s krví oleje
a s kostmi z oceli pijící naftu z cisteren jak z ňader  
či jiná vážka, která usedá na vteřiny stébel, a my tajíme dech
jako ženské z výdejen nad Bradem Pittem   
co kdyby přitloukli Krista na kříž u železničního přejezdu
pak říkal jsem si čekaje, až projede osobák  
s parou na sklech jež zamrzla v záclonky  
i když jedinou intimitou uvnitř byla trocha umělého světla
pak bychom museli my všichni, kdož přecházíme pokleknout 
a sklonit hlavy před údery zvonu, který mimo čas nešpor i nedělní mše
odbíjí své mene tekel mlze i nám čekajícím na oheň
i na objetí s nimiž ještě jsme 
a sejmout jej pokaždé když projede vlak 
závidím rybám, že smí mlčet i v čase modliteb
natož pak když hovoříme k sobě 
či při souloži k Bohu
a odvracím hlavu do tmy, bez níž by nebylo tvé nahoty ani hvězd
v hledání stínu, jež za noci je tělem a tělo jenom sen 
neboť v probuzení 
je vše  
a já již bdím