Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Honzýkova cesta za poezií

15. 01. 2017
2
11
1600
Autor
Movsar

Malá reinterpretace pojmu hlubinné básnictví.

Nejprve si připomeňme veledílo, jemuž se přišlo poklonit přes čtyřicet králů z celého světa:

Neber mě do baru samoto moje
Vždyť mám jen tisíc slov..!
Rybí je touha umluvit splav
Tak nech mě být
nech mě  být
samoto všech...!
Krásná je nelidskost červených střech.

Ano, právě nad těmito za sebe prostě naskládanými slovy autora Honzýka ustrnulo v úžas takové množství zdejších bá-snivců. A šeptali si mezi sebou: Básník promluvil. Ano, doplňme, to básník promluvil řečí větrů; však nejsou za těmi větry živly, nýbrž živiny.

O hlubinném básnictví, jak jsem si tuto polohu psaní nazval, jsem už jednou referoval. A nebyl jsem zcela korektní, když jsem neupřesnil, respektive neupozornil na to, že ono psaní nemá s poezií, básnictvím nic společného; že označení „básnictví“ je jen ironickou a pomocnou značkou; přidržme se jí ale i nyní.

Hlubinné básnictví je svého druhu soukromou řečí. Soukromá řeč není jen další z metafor, je to také vědecký termín, užívaný analytickou filosofií pro takové výpovědi, které nespadají do žádné pravidly řízené jazykové praxe, a nelze jim proto rozumět; jsou soukromou věcí mluvčího. Typickou soukromou řečí je „schizofreničtina“, jakási komunikace s neznámem duševně nemocných. Kromě patologických projevů je ale za příklad možno směle označit jisté formy „básnění – blábolení“. A tady se mi zdá, že označení básnění-blábolení by mělo nahradit pojem hlubinného básnění, neboť sestupovat do hlubin, až k samé podstatě slov a věcí, jak činili kupříkladu Heidegger nebo Skácel (od básníka autor umí jen krást, jak jinak vysvětlit podobnost posledního verše se Skácelovým: Krásná je nepotřeba nářku.), je skutečný čin na hranici poezie a filosofie.

Tak tedy básnění-blábolení. Citovaný text je výmluvnou ukázkou. Jistě není vždy možné uplatnit pravidla rozumného výkladu textu, zvlášť básnického, beze zbytku; mnohdy může zůstat něco, co uchopit nelze, neboť naše řeč je příliš krátká na to, aby postihla všechny věci a jevy v nás a kolem nás, celou strukturu světa a vesmíru. Nicméně takový text, jímž se mluvčí zcela vymknul struktuře jazykové, snad aby v dobré vůli nacházel tajemství struktury světa, svědčí o jeho nezralosti a značné nekompetentnosti. Prvním zákonem veškerého umění je řemeslo; tam, kde sachází, nemůže být ani umění.

V ukazovaném textu a vůbec tvorbě autora řemeslo schází velmi nápadně. Co kdybychom se ale rozhodli textu přiznat úlevu, tak jak se poskytuje dětem ve zvláštních školách úleva z nároků, ať už je za tím velkorysost, pohodlnost anebo plán objevit v nich jiný talent. Ostatně mnohé z zmiňovaných textů schizofraniků také nejsou sevřeny pevnou formou, a přesto mají své kouzlo, připomeňme jen mnohé z geniálního díla Antonina Artauda anebo často kouzelné vyprávěnky malých dětí; v zdejšícm prostoru nelze v tomto směru upřít magnetizující syrovost autorce amoresperos. Pokud takto přistoupíme k našemu autorovi, nevymačkáme z jeho textu žádnou šťávu. Chybí autentičnost, ta je naopak nahrazena jakousi nepovedenou dekadentní pózou přestárlého seladona, který už ve své impotenci ztratil i chuť obrážet noční podniky. A chybí fantazie, kterou autor marně nahrazuje hledáním materiálu v podvodním světě: sám podvodník.


11 názorů

vilokod_K
07. 07. 2017
Dát tip

Movsare movsare - srát lidi není žádné psaní... a já nejsem sebevrah, abych psal lidem, jako jsi ty na stejné straně a pod stejným nickem, pod nímž publikujii (:-D

 


Movsar
29. 01. 2017
Dát tip

takže závěr: ať píšeš dlouho, jak chceš, psát zjevně neumíš.


vilokod_K
29. 01. 2017
Dát tip

Ale já píšu, drobku, déle, než ty jsi na světě... ale někde tam, kde nejsou Movsaři, Romani Lohnertové a podobné zrůdičky... (:-D


Movsar
29. 01. 2017
Dát tip

rozepiš se a ukaž, že máš co říct. jinak si to tady pleteš s novinky.cz


vilokod_K
29. 01. 2017
Dát tip

Movsare, ty povýšenecký samozvaný kritiku... na Honzyka nebudeš  mít ani minutu před smrtí...


Honzyk
16. 01. 2017
Dát tip

:D---:D...a  "honzyk", pls---o)


Movsar
15. 01. 2017
Dát tip

jistě m.h., netřeba poříd komentovat překlepy a nedoklepy (tvrdé) klávesnice.. ale za upozornění.

no tak právě proto jsem m.h. zmínil, abych ukázal, že existuje i takový přítup k jazyku, kdy se sestupuje až "na dno slov", ovšem jeho filosofická řeč, jakkoli byla básnická, nikdy nepostrádala kontakt s rozumem; naopak proces myšlení bylo jeho stěžejním tématem, jak víš. jeho zvláštní metoda tedy nebyla v nahodilosti mluvení, jak je tomu u hlubinné poezie, ale vytvářela novou gramatiku, nový jazyk, jenž vyhověl nárokům přezkumu (rozumem). že se neujal a s pár jeho žáky uhasl, to je věc druhá, hermeneutická filosfie nabrala vrchu a existencialismus (ještě spíše než fenomenoogie) už neměl člověku ztarcenému v textech a dílech co sdělit.  


Lyryk
15. 01. 2017
Dát tip

Proti analytické filosofii anglo-americké lze argumentovat fenomenální filosofiií kontinentální, evropskou. Tu a tam se filosofie potkávají a proplétají. Hlubinné básnictví si dokážu představit i mimo duševní poruchu či nediagnostikovaný mírný autismus. Jistá podobnost zkušenosti umožňuje alespoň částečnou empatii ke každému textu. Ale i tak vnímáme realitu. Analýza je příliš stresující. Předpokládám, že Hedegger měl být Heidegger. Ten druhý by hlubinnou poezii, která má člověka, případně krásnou ženu naladit, schválil.


Movsar
15. 01. 2017
Dát tip

ale to si přece odporuješ: pokud jsi tomu porozuměla jako pomstě, tedy aktu velmi konkrétnímu až přízemnímu, pak nemůže jít o nějakou soukromou, a tedy obecně nesrozumitelnou řeč.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru