Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

O kýči. Vindal_drámo

22. 01. 2017
1
18
1832
Autor
Movsar

Radostná desetiminutovka na nesmrtelné téma.

Jedním z kanonických motivů kýče je hrdinský epos. Jak nás poučil Hermann Broch ve svém s kýčem účtujícím díle, prostý člověk a jeho prostý vypravěč mají naléhavou potřebu identifikace s hrdinou. Za tou odvěkou potřebou, zanesenou už na stěnách pravěkých jeskyní, se ovšem skrývá nebezpečí: vidět svět ne takový, jaký je, ale takový, jaký si ho vybásníme.

Současný čtenář by měl být poučen, nacházíme se v době téměř neomezeného přístupu k informacím. Proto bych předpokládal, že takový čtenář bude vykazovat jistou odolnost vůči iluzivnímu umění, které se ho snaží přesvědčit o své autentičnosti a vhledu do věcí. Mířím konkrétně na autora, jemuž nedávno časopis Reflex, jakkoli ústy spíše už komedické postavičky (JXD), složil hold. Přitom jeho texty jsou právě takovou přehlídkou kýče, uchopenou vyprávěním rozervaného hrdiny. Přibližmne si postupová schémata, jakými se dospívá ke kýči, na jednom příkladu:

z těch barevnejch hord maratonskejch běžců
co každoročně zajebou celou prahu
z tohohle stohlavýho dusajícího růžolícího ksichtu
z těhle endorfinovejch posedlíků a exhiboušů a patologickejch ignorantů
sjetých sportem a zdravím a televizními pravdami -
z těchto správňáků se jednou budou rekrutovat sadouři
co budou zase honit po ulici svobodný duchy
jako jsem já.

Básník z rodu rozervanců, romantik 21. století, vždy hovoří jen o sobě a svých pocitech. To je ona Bloomem připomínaná „propast solipsismu“; problém takového básníka je, že nestojí na jejím okraji, ale motá se na jejím dně; z něj křičí ne jako když zpívá pták vysoko nad ní, ale jako docela malé dítě utopené ve tmě. To mu ale nyní nevytýkáme.

To, co nám (o sobě) chce básník říct, může působit jako vcelku sympatická výpověď: posedlíci sportem skutečně jsou imbecilové. Kdyby zůstal u takového tvrzení, třeba by i zůstal básníkem. Jenže náš básník si nemůže odpustit tu krásnou kapku kýče, která se sice tváří docela jinak, maskována formou, ale ve skutečnosti je blížencem těch nejhorších klišé. Ano, závěrem se čtenáři dostává – jako v pohádce - poznání dobrého a zlého: z těch imbecilních sportovců vyrostou zlí lidé, kteří budou bít dobré lidi, „svobodný duchy“, mezi které – pochopitelně – patří i autor sám.  


18 názorů

Oldjerry
21. 04. 2017
Dát tip

Movsar má pravdu řka: ...je totiž docela trudné sledovat místní žebříčky popularity... ale někdy naopak velmi zábavné. Záleží na tom, jestli jsi bojovník o některou z příček na populžebři, či zda jen sleduješ to šumelení okolo žebříku - samozřejmě včetně prostředků.  Vlastně především prostředků... musím ovšem přiznat, že je to logická součást života v komunitě, která je schopná sledovat o něco víc, než »Ordinaci v růžové zahradě«...  Baví mne sledovat výběr prostředků i výběr napadených tvrzení a definic. Škoda, že nemám tolik času, abych to sledoval soustavněji. Takhle mi asi nějaké perly utíkajů....


Movsar
26. 01. 2017
Dát tip

díky, upupo, za povzbuzující slova. je totiž docela trudné sledovat místní žebříčky popularity, člověku to bere někdy, v citlivějších chvílích, chuť dál sem připsívat. kéž by zdejší trhači příček skládali svá slova alespoň jako salieri skládal své noty. díky za návštěvu.


Alenakar
26. 01. 2017
Dát tip

Movsare,

jsem ráda,že máš o věci tak výborné znalosti. - Ano Dekadence now jsem považovala za velmi smysluplnou výstavu , která toho vypověděla o dnešku mimořádně mnoho. - Taky fotografy,které uvádíš jsem v podstatě měla na mysli. - Jak blízko má kýč k prázdnotě a k hrůze z existence !

Rozdíl ve vnímání kýče mezi mnou a tebou je asi v tom,že já kladu hlavní důraz na osobu konzumenta kýče.Spousta čistých duší prostě potřebuje kýč k životu,protože je to to jediné,oč se mohou opřít.Nemají ani filosofii ani víru ani vysoké umění. Třeba popová hudba prostě pomáhá žít tak čtvrtině lidstva. - Já vidím problém v tom,že současná společnost si konzumenty kýče částečně sama vychovává a pěstuje.


upupa
26. 01. 2017
Dát tip

Včera prezentovali v našej TV divadelné spracovanie prózy popredného slov. autora. Z ukážky bolo zrejmé, že ide o "humanistické dielo" prešpikované slovnými frázami. Publikum ale nenáročné umenie víta. Gýč bol vždy viac populárny. Vždy si pomyslím na tú súťaživosť Mozarta a Salieriho. Mozart nemal najmenšiu šancu ohroziť Salieriho v popularite.


papouch
26. 01. 2017
Dát tip

ano, mám demenci. A taky mám motolici a zánět střevního ucha. Díky těmto, a nejen těmto, věcem občas dlouho hledám, a nejen výrazy. Nezřídka se sám ztratím. (Někteří říkají, že lépe utratit, než ztratit. Ale díky demenci jsem tuto sentenci nepochopil.) Ten výraz "nemehlo" jsem skutečně hledal dlouho. Minulý týden jsem ho po večeři smetl ze stolu a on zapadl kamsi mezi zeď a příborník. Když jsem ho, díky Norskejmu, konečně našel, pochutnávali si na něm pavouci. Strhla se bitva, přirovnatelná k hvězdným válkám, nebo té na Moravském poli (té první, u Groissenbrunu) a své nemehlo jsem pavoukům vyrval. Nyní žiji v nejistotě, neb tuším, že protivník kuje pikle a spojené armády pavouků na mne zaútočí a nemehlo mi opět ukořistí. Leč což, nemehlo ať si nechají. Jen proboha, ať mi neberou motolici. I když - i tu bych oželel. Ale demenci - na demenci si nenechám sáhnout! To raději zemru, než bych svou demenci postoupil někomu, kdo na ni nemá právo!

Tož tak. Poper se s tím, jak umíš :-)Jo a taky mám, občas problém s interpunkcí, ale to je tím, že my Etruskové interpunkci nemáme, takže, v té češtině nám, to, dělá, problémy,. Ťachn!


Movsar
25. 01. 2017
Dát tip

papouch: a ty máš demenci, že dlouho hledáš výraz "nemehlo"? 


papouch
25. 01. 2017
Dát tip

nemehlo :-) ... dlouho jsem ten výraz hledal ... ano, nemehlo. To je ono. To sedí. Díky, Norskej :-)


Movsar
23. 01. 2017
Dát tip

vždyť z něj ten kýčovitý postoj přímo křičí. to je to pohádkové vnímání světa, jasný řez mezi dobrem a zlem. hrdina, vítěz, mučedník: jeho kauza je prohrána, stylizuje se do krista. pak ty laciné fráze o "svobodných duších", nakonec i póza je kýč, protože nějak parazituje na předem odhadnutém vnímání čtenáře/diváka. a konečně kýčovit´á je i hra, kterou vzájemně autor s čtenářem hrají: on se snaží o lhostejnost a čtenář tu lhostejnost hltá, je to symbioza. nemusíme tomu ale říkat kýč, to slovo se trochu opotřebovalo. říkejme tomu třeba protokolární báseň: je jakoby předepsaná, není v ní žádná pravda, jen přežvýkaná klišé. nenáročný čtenář je pak ani nerozpozná a hýká slastí a, jak si můžeš všimnout, je připraven k "obraně krále".   


Norsko
23. 01. 2017
Dát tip

Mstitele? Haha.. Je vidět, jak přemýšlíš. Mmch, tady nejsi v Tvaru, a na ty tvoje kecy ti sere bílý tesák. Říkám ti to už dlouho, zřejmě jsi hluchý, jdi do novin, tady je tě škoda


Movsar
23. 01. 2017
Dát tip

s tím, že autor hrdinských zkazek nalezne nejen své čtenáře, ale i své mstitele, jsem počítal. jen jsem čekal, že to bude na vyšší úrovni. tím dětinským nic jsi... jen vždycky pobavíš. jak ti píšu stále, a asi už to opakovat nebudu, patříš na novinky.cz. 


Norsko
23. 01. 2017
Dát tip
Správně podaný kýč, je poesie sama, klokane. Ničemu nerozumíš, nic jsi nenapsal, nic nepřečet a do všeho krofeš. Nemehlo

agáta5
23. 01. 2017
Dát tip

agáta by ráda takovej textík napsala, ale ne, byl to vindal drámo .. tedy doufám, ještě jsem ten text nenašla ...   ale ještě chvíli a začnu psát něco podobnýho

 


Movsar
23. 01. 2017
Dát tip

ale alenakare, decadence now považuješ za nějakou reprezantativní sondu do současného výtvarného umění? já na ní byl asi 3x, líbila se mi moc, dokonce tak, že jsem si i pořídil drahý katalog, a přesto bych vůbec tenhle vhled do velmi okrajového proudu contemporary art nepovažoval za určující. i současné umění sleduju, a právě proto.. fotografie je umění tak napůl, něco jako film, ale z tvé připomínky mi opět zbývá jen witkin, serrano, saudek apod. tedy ano, dekadence. ale ne všechno umění je jen dekadence. to mi vůbec nevadí. mířil jsem na konceptualisty, čehož sis patrně v afektu nevšimla. a tam to je bída už z podstaty. to hlavní ale (výtvarné umění ti promíjím, to je skutečně oblast pro nemnohé), co ti uniká, je má kritika kýče jako životního postoje, nejen jako umělecké formy. protože na počátku je vždy postoj, názor, až na konci je sádrový andělíček.


Alenakar
23. 01. 2017
Dát tip

Movsare,

myslím,že tvoje představy o vztahu moderního umění a kýče jsou velmi nepoučené studiem reálných současných uměleckých děl. Nebudu mluvit o poezii,kterou moc nečtu a ve které se nevyznám. Budu mluvit o výtvarném umění a zejména o výtvarné fotografii. Ta s kýčem cílevědomě pracuje už celá desetiletí. Stejně tak s kýčem pracuje i malířství a konceptuální umění. Doporučuvala bych ti najít si na webu obrázky z výstavy Dekadence now,  abys mohl své názory na toto téma poněkud korigovat.

 

A jestli ten textík,co tady uvádíš napsala Agáta,pak má můj obdiv.


Movsar
22. 01. 2017
Dát tip

ale o tom já vůbec nepochybuji, že to je pro někoho požitek. i z fotbalu nebo piva mají lidi požitek.


agáta5
22. 01. 2017
Dát tip

muhehehe, si tu zrovna dělám šťouchaný brambory s cibulkou... a takovej poklad zase :))))  jj,, vindal drámo je skvělej!!! touto kritikou jsi mi zase poslal avízko, že číst ho, je vlastně požitek, dikes


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru