Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hlad

Výběr: Elizabeta, Santi€

26. 01. 2017

887

Autor

lucie.médea.

Hlad

Hodiny melou svou, melou pantem, pojídají čas,

jenom tváře zůstávají na svém místě,

v anonymním režimu, spánku

s otevřenými ušními dírkami čekají na signál.

Trochu se nám to zaseklo na č. 1119.

Mezi oloupanou mandarinkou a fotkou

na občanský průkaz

Slina křičí:

Mámo, já mám hlad!

V hlavě mi naskočí krátký film:

Pustina kam jenom břicho dohlédne, sníh, mrazivé kručení

ve větvích.

Ukrajinka

bere sekyru, ještě naposledy zkontroluje ptáčka

a jedním rázným rozhodnutím utne dítěti hlavu

k prostřenému stolu.

Přemýšlím, kterým ze svých potomků bych nakrmila

ta ostatní.

Přemýšlím,

jestli mě Slina nepozře taky.

Tak které, rozhodni!

Ententýky, jedno ze tří, sčítám, odečítám a pořád mi schází

rozhřešení.

To s největším svalovým bonusem

nebo to, na které mám nejmíň vzpomínek, třeba tu,

čtrnáct hodin na porodním sále…

Vzpomínky jsou jenom na obtíž, skočí mi do myšlenky diktátor

s varováním: věrnost je vlastnost psa.

To je úleva, nikdo není dokonalý,

ani nespravedlnost

s oprátkou na krku jeho zachránce.

Slina v čekárně maluje na stěny, to rozkošné

dožadování se máminy bradavky

jí přešlo, napůl snědená přesnídávka sune se mi pod nohy

jako voda. Voda, samá voda, vidím ji v náhodném

byznys úsměvu.

Připomíná mi keříčkovce,

přicestoval letadlem z Asie, hezký kousek fauny

do akvária,

už se nevešel, tak šup s tvůrcem do potoka

on už si svůj životní prostor obhájí.

Jde si pro další příděl, přes silnici, přes trávník, dokáže

přežívat na souši,

v mokřadech na Floridě

spořádá vše na co přijde. Přirozený nepřítel

spojených států – má podobný charakter, vstupuje cizozemcům do života.

Díváš se na mě, a přitom vidím

svoje oči.

Slina pojídá moje nohy.

Proboha! Dítě, co jsem ti to provedla…

7 názorů

Dnes už čtu básničky na Písmáku hodinu a půl ,ale tohle jakoby sem snad ani nepatřilo.Jakoby to patřilo(po té mé dlouhé,strastiplné a namáhavé četbě) do Písmáku mých snů.I když je to na mě dost drsné,přidávám jeden veliký tip.