létající koberec

Nejdříve tam byly kóje,
úzké pro jedno tělo a cinkot klíčů, co se nacpal do uší.
Připomínal nekonečný potravní řetězec,
možná trochu studentskou kolej
i přilepenou karamelku na patře.

Postupně přibývaly skříňky, knihovny.
Hladově plnily prostor, rozpínaly zdi.
Nakonec vystoupil z davu stařešina a nazval tohle místo domovem.
A pak dítě (sotva viditelná kopie svých předků),
hrající si se zajíčkem, utrpělo ranní můru.
Zvrhlo mléko do koberce.
Domov se rozpadl do kaluže bílého fleku,
venku zaštěkal pes.

Na druhé straně světadílu zrovna házel eskymák ledním medvědům ryby.
Házel je celý den a medvědi žrali, stáli na zadních,
bručeli, kadili a zase žrali.
Večer bylo po hostině.
Časně zrána jeden z těch ledních medvědů sežral eskymáka…
Další den čekali, kdo jim hodí rybu.
Čekali ještě týden.
Nakonec vystoupil z čekající řady největší z nich.
Nachytal tuny ryb a rozdělil se.
Večer bylo po hostině.
Časně zrána… a tak to šlo pořád dokola
než zasáhl Bůh.
Bylo to na jaře.
Na bělostném sněhu vystrkovaly růžky bělostné kosti.
Pomalu tálo.
Škarpami šel starý muž, za ním hopsal bílý zajíček.
Byl tak malý, že splynul se sněhem,
jen občasné zastříhání ušima prozradilo, kudy hopsá.
Muž došel ke studni, nahnul se nad ní,
prohlédl svůj odraz ve vodní hladině a zvolal:
Jsem Bůh! 
Bůh… ůh… ů… ů…
       A vznikla první žába na prameni.

Nad tím vším tekla mléčná dráha
a máma s tátou kupovali létající koberec...

Drželi se za ruce, dýchali na střapce.
Oba chtěli čistou linii, oentlované konce.
Tak tam nerozhodně stáli,
mysleli na vylité mléko svého potomka,
nakonec šli domů.
Na mimibazárku zrovna prodávala Andrejka nepotřebné věci:
ze zásuvek dětský koutek,
obrovského ledního medvěda,
koberec bez střapců…
Jenže tahle rodina neměla internet,
neměla ani televizi
a v neposlední řadě ani páru,
co je to mimibazárek…

Maminka připravila mýdlovou vodu,
dítě dělalo bublinky a posílalo je do prostoru,
tatínek kartáčem koberec vydrbal,
nakonec ho všichni tři rozprostřeli napříč domovem…

a někde uvnitř internetu letěl zvláštní koberec,
na něm se tlačily kosti medvědů a eskymáků,
Andrejka tleskala radostí
a všechno bylo zase v naprostém pořádku.