otroKain

otroKain 

 

(aj té dedikaci Derrida se v záhrobí tak smál až mu břicho popadalo za čelist

ze srdce celé tea de konstrukce v té postmoderní frašce v kavárně ulice Différänce)

 

má milá do sebe ládovala snový lék na nerozhodnost

kolem zuřila estetická válka

již přijížděl rozřešiti ti titánický šedoborec

 

jako muezzin do toho neustále zvonila linkohra důvěry v umění

svolávající k nadýchání obecné drogy obnovení odkrvené vůle     102% jednotek lidoKain sem do žíly

 

k čemuž jsi řekla? „člověku nezbývá než okázale zemřít prací

a tím cosi všem dokázat“    dokázat   dokázat   dokázat     dlouho znělo naddějině do noci

než ráno zaznělo svým čerstvým! dokázat! a zpátky do práce

 

(zde byla jest závěrečná strhující sloha mlhavě pointilistického stylu

již monstrózní hackerský anonymous zcizil

však víme    však známe který to byl    byl to ten    onen    právě ten    jak ho znáte

čímž zabráněno bylo jest lidskoprávnímu odporu typu multikulturního

a nezbylo než jíti se ztracenou hlavou do práce jež se tak umělci hnusí…!)

a od slunka do sluníčka! toť poslední dochovaný archivní verš jak jej pochoval

v zaválce od tržený podmořský kÁbel

 

---