JÁ

Hledala jsem sama sebe

věčně jsem o sebe zakopávala

a honila se za sebou

poklepávala si na rameno

jestli to náhodou nejsem já

- taky proto

že jsem se dmula pýchou -

ale vždycky to byl nakonec stejně někdo jiný

 

Když už se zdálo

že jsem nenávratně ztracená

a jednou provždy jsem se obrečela 

(ve skutečnosti se oplakávám dosud)

zkusila jsem hledat ty druhé

 

Ale co se nestalo...

 

Otevřely se kolem mě netušené krajiny

některé slunečné a plné úsměvů

jiné měsíční až úplňkové

či jinak děsivé

 

A poté

co jsem se ocitla v tolika cizích zemích

dotkla se hlubokých nor

a párkrát dostala přes prsty

zahlédla jsem podezřele známou osobu 

někoho, kdo mě léta okrádal

Plná vzteku jsem ji dostihla

a vyrvala jí lup

 

No konečně!

řekla 

a já zůstala stát v troskách zrcadlové síně

s vlastní kůží v ruce

---