Jaro

Lenivě jsem se protáhl. Jaro si mně prohlédlo a pak se usmálo. Z úst mu vanul lehký svěží vánek plný vůní a dojmů, plný třpytících se vodních hladin, plný horských bystřin a nejrůznějších odstínů zelené, růžové a bílé, místy se i žlutá pampeliška objevila v trávě. Přivřel jsem víčka a plnými doušky nasával tu krásnou, svěží plejádu dojmů a pocitů z mladého jara, jež nade mnou stálo a smálo se na mně. Po chvíli vlna pocitů z tak krásného setkání opadla a já se ponořil do svých vlastních myšlenek, jarem stále ještě prosycených. Ale nešlo ho přehlédnout, stálo vedle mne a dávalo svou přítomnost najevo svým kouzelným dechem. Beztak mně přišlo pošetilé bránit se jeho svěží jarní náladě.