Malá pauza

      Na bojišti byl klid. Po několika dnech došla na obou stranách munice i živá síla. Čekalo se na posily. Poručík Wait seděl v zákopu a čistil si helmu. Kousek od něho hráli dva z jeho mužů šachy. Šachovnici měli vyrytou bajonetem v hlíně a figurek, těch pravých, měli jen několik. Ostatní nahradili prázdné nábojnice. Někde dál byl cítit oheň. Ale ne takový ten mrtvolný, Tohle byl skutečný oheň. V jedné přilbě si vojáci vařili vodu na kávu. Kolikrát už ho jen zalili. A přesto mělo pořád nádhernou chuť. Lepší, než voda z rybníka. Tam za tou zatáčkou hrál někdo na harmoniku. Píseň, k níž nikdo neznal slova a ani melodie už  nejspíše nebyla původní. Ale to nikomu nevadilo. Najednou se zákopem rozestřelo zlověstné ticho. Tanky! Vojáci popadly své zbraně. Figurky byly nešetrně smeteny do rohu zákopu. Oheň zlověstně zasyčel, jak se na něho převrátila vroucí voda. Káva počká. A harmoniku už také slyšet nebylo. Začala totiž nová píseň . Bitevní!