slzobol

jee ty jeste pises. nice. fajn veci.

Mazec. Počteníčko.*

Určitě se ještě vrátím. :)

Jsem ráda,že jsi zase po dlouhé době tady. Tvůj způsob psaní mi tu chyběl.  - Jsou v tom krásné úseky,dala bych tipů i více,ale musím se připojit k názoru ostatních. Asi by bylo lepší rozdělit ten dlouhý vklad natřikrát. Profesionální čtenáři jako jsou třeba whisp nebo Elizabeta zvládnou takové kvantum krásných obrazů najednou. Pro nás ostatní to zhruba v polovině začíná být problém.

Gora+Stázka: velmi děkuji

Elizabeta: děkuji za čas, ono mně osobně to přišlo jako celek opravdu nesnesitelné, až dusivé, ten alespoň mírná prostor pro nádech tam vnímám jako nezbytný, ale to je samozřejmě zcela subjektivní...

whispermoonlite: děkuji za zastavení i rozbor, vážím si toho. Veršované dělení je opravdu pouze maskou, nebo jedním z možných způsobů, jak se tím prokousávat. Mám ráda, když se slova vzájemně nejen doplňují, ale zároveň i rozšiřují/odkazují/cyklí a spojuje je nejen myšlenkový koncept, ale právě tím, že se začne číst o řádek níž, se tomu dává trošku jiný význam. Jsem ráda, že si toho někdo všimnul, jakkoli se mi to ještě nedaří realizovat v takové míře, v jaké bych ráda...Joyce Mansou jsem číst zkoušela, ale krom toho, že (a teď ve velkých uvozovkách!) mě to po chvíli začalo nudit a štvát tím, jak moc mi to přišlo "na jedno brdo", tak mi vadila ta "ukecanost", která podle mě ubírá na intenzitě a to ona v tomto směru není nějakým extrémem. Samozřejmě je další otázkou, nakolik něco takového můžu říct z četby překladu, ale ani originál mě nenadchnul (ale taky nejsem extra zručná francouštinářka). Upřednostňuji minimum slov na maximum prožitku. A tím neříkám, že se mi to daří, ale mám to ráda...Mno nic, ještě jednou děkuji za zastavení i za slova.

spojila bych to, čteno jako celek, krásná poema

pásmo jako celek mi dává smysl. přemýšlím, do jaké míry je veršové dělení pouhou maskou, protože graficky vyznačený metrický rytmus zde nehraje velkou roli. jednotlivé díly lze číst jako věty – vnímám spíš větný rytmus – z nichž by se některé daly spojit do odstavců, jiné by zůstaly zvlášť. vskutku to lze číst jako báseň v próze, a najednou už to nevypadá tak rozsáhle.

řada zajímavých obrazů, u nichž se zastavuji a 1) váhám (např. "prosíme o hluché ovoce"; předobraz Ježíše ve slabinách klisny, "svět zůstává promočený slzami ondater"; průčelí rozsévající mák; "ohořelá hříbata rozsypaná po nebi"; ústa sešitá z pracek kozla), což znamená, že necitím hned, kam vedou, a může to být něco objevného, nebo hluchého, nebo 2) cítím, že jde o přesný zásah – takových je víc (např. vyřezávání pavučiny z plic; třásně umyvadel – hořící prostěradla; Bůh na vlhkých křížích; kouř posazený do kolenou; "v akváriu poletuje prach trouchnivějících ryb"; "utopena v makovém oleji"), případně 3) zavřu oči (duše a prosby v předpeklí snů), což se ale v celku rozpustí a jsou to jen výjimky.

celek je náročný na paměť, motivy se vrací, odkazují na sebe z různých míst, potom i všelijaké "koňské" fáze a synekdochy mohou vyznít tak, či onak, což není chyba básně, spíš výběru úhlu vnímání. celkově jsou obrazy ukázněně sevřené, rozhodně to nejsou nezaměřené výkřiky, jak by se mohlo na první pohled zdát. (ad Výkřiky – shodou okolností jsem nedávno nahlédl do Joyce Mansour, abych zjistil, že mi její jednotvárnost neimponuje; tohle má podobný prožitkový náboj, ale obraznost je pestřejší).

intenzita prožitku, smyslovost, obraznost, vybroušený tvar. bezprostřední dotyk jdoucí za slova. a hlavně celek. doporučuji všem osmělit se, nažhavit vizuální paměť a pak to vstřebat. * 

Velké množství dojmů, a pěkně "hustých", třeba ohořelá hříbata:-(...určitě se vrátím...

Oldjerry: děkuji za čas a Tvá slova..K formě - není to nějak úplně mou leností, že by se mi nechtělo něco vkládat po kusech, ale faktem zůstává, že ty věci dozrávají v jeden čas všechny, tak pak mám pocit, že by měly být pospolu a jakkoli si uvědomuji, že je to až únavné a málokdo udrží pozornost, nacházím v tom určitý smysl a i ta únava při čtení tak asi pro mě má význam..mno nic, Tobě děkuji

Jasně - nač vkládat pětadvacet miniatur, když se to dá tak snadno nakopírovat do jednoho svazku, jakoby minisbírky, že... někdy parádní někdy pro mne až nečitelné obrazy  přece jen něco spojuje, a je to způsob chápání věcí, stavů, jevů a pohledů...

Já jsem kdysi přečetl celé tvé zde vložené dílo a to když.... no to není důležité. bylo to laděné trochu jinak a tak mne ty miniatury drobet zaskočily. Rozhodně ti nechybí vkus  ani odvaha... a tak jsem rád že se vracíš.

*

agáta5: děkuju, především za čas, protože si jsem vědoma toho, že je to na jeden zátah velmi těžko prokousatelné, až nečitelné, ale už jen to, že uvažuješ o tom, že by ses vrátila, mě těší.Děkuju.

ale tip ti tu nechám... přece jen, některý verše  jako třeba

~~Tvá přítomnost

hloubka prostoru

věčného bdění

četla jsem, pak už jsem byla utahaná, tak jsem četla odspoda a pak jsem se vrátila a četla zase od začátku... máš tam dobrý věci, ale trochu mi chybí spojení toho všeho, jsem moc zahlcena... ještě se asi vrátím znovu se podívat