Byla to zrzka, co si vzpomínám

byla to zrzka

co si vzpomínám

sedávala na barové stoličce

a doširoka roztahovala

ústa

ďolíčky

plné kuliček

od venuše

si pamatuji dodnes

 

vlnila se

a já jí podezírám

že polykala hady

 

někdy

když k tomu měla důvod

sevřela se

až klouby zbělely

a já nemohla dýchat

 

pak chodila po ulicích

a křičela po cikánsku

nadávala mi do zlodějek

škubala vlasy špínou –

            ale já si její sukně jenom půjčovala!

 

kde kdo věděl

že je nekrásnější z města

 

neustále se vracela

 

a její dům

stál od věků

někde mezi mým

levým spánkem

a ohlédnutím

přes pravé rameno

---