Thomas Szasz o ADHD

Thomas Szasz o ADHD

Když matce ve škole řeknou, že její syn je nemocný a musí brát léky, jak má proboha vědět, že to je prostě lež? Jak má poznat, že to, čemu dnes odborníci říkají „porucha pozornosti s hyperaktivitou“, prostě není nemoc?
Ta matka není expert na historii psychiatrie. Neví, že psychiatři používali stovky let diagnózy – tak zvané diagnózy – ke stigmatizování a kontrole lidí.

Dám vám několik dramatických příkladů.
Když černošští otroci z jihu Spojených států utíkali za svobodou, nebylo to proto, že chtěli být svobodní: trpěli chorobou nazývanou drapetomanie – z drapetes: uprchlý otrok, a manie. Nevymýšlím si to; byla to skutečná diagnóza, tak jako porucha pozornosti.
Ženy – tj. polovina lidstva – když byly tak pošetilé, že vzdorovaly mužům, pak měly závažnou nemoc nazývanou hysterie, způsobenou jejich pohybující se dělohou.

Teď, žádné z těchto chování nikdy nebylo nemocí, a samozřejmě není nemocí. Ani porucha pozornosti není nemoc. Žádné chování – dobré nebo špatné – není nemoc a nemůže být nemoc! To není to, co nemoci jsou!

Takže je jedno, jak se dítě chová. Není tam co vyšetřovat! Pokud je nemocné, pak tam musí být něco objektivního, co může být diagnostikováno lékaři a objektivními testy. Když přijdete k lékaři, vezmou vám spoustu krve a zrentgenují vás. Nikdo nechce vědět, jak se chováte.

Když jsem před šedesáti lety studoval medicínu, existovala pouze hrstka duševních nemocí, myslím, že jich bylo šest nebo sedm. Teď je jich víc než tři sta. A každý den jsou „objevovány“ další.
Dát dítěti nálepku duševně nemocný je stigmatizace, ne diagnóza. Dát dítěti psychofarmakum je trávení, ne léčba. Dlouho tvrdím, že dětský psychiatr je jeden z nejnebezpečnějších nepřátel – nejen dětí, ale i dospělých, nás všech, kterým záleží na dvou nejcennějších a nejzranitelnějších věcech v životě. A to jsou děti a svoboda.

Znova se ptám: Jak můžou rodiče ochránit své děti před terapeutickým státem, tj. před aliancí státu a psychiatrie? V zásadě si myslím, že nakonec jedině tak, že se vyvedou z omylu, zbaví se představy, že to, co trápí nešťastné a neposlušné dítě – a takových dětí je samozřejmě spousta, fakticky všechny děti jsou někdy takové – že takové dítě má duševní nemoc, a že takzvaná léčba mu může pomoct. Tak to prostě není.

Nemoci jsou dysfunkce lidského těla: srdce, jater, ledvin, mozku a tak dále. Tyfová horečka je nemoc; všichni to víte, nezpochybňujete to. Fotbalová horečka… (smích) Musíte jenom rozumět jazyku! Fotbalová horečka není nemoc. Proč ne? Protože všichni víme, že je to řečnický obrat, metafora, kousek poezie. No, a to jsou všechny duševní nemoci. Duševní nemoc je metafora.

Úkol který jsme si dali, bojovat proti psychiatrickému násilí, je důležitý. Já si myslím, že je důležitý, vy si myslíte, že je důležitý. Ne dost lidí si myslí, že je důležitý. Je to vznešený úkol. Úkol ve kterém nesmíme bez ohledu na překážky polevit. Naše svědomí nám velí udělat vše, co je v našich silách.

Projev je zde: https://www.youtube.com/watch?v=zQegsqYhuZE&list=PLTZUAi7pL1EfSv_RK2k8ntIywj8mcslHF&index=4