ROZ VRH

Pondělní ráno

že jsi.

v naději

Zkus být raději

už neotáčej v solný sloup.

A spící oči

tak pospěš!

Nohy se lámou a padají,

pokrývka hlavy ne.

Život je sen,

K čemu je ranní okno bez závěsů?

se všemi pěšci na E2.

Táhni

moc vitaminu D pro naše kosti.

Silná

chřadne ti vůle z ospalosti.

i při vší přítomnosti kolektivní intuice -

tě drží nad vodou

nehty a historie

Zuby

Rychle pryč!

 

Úterní podvečer

sladce.

kočka

V koutě umírá

Cuklo jí nohou.

skoro napořád.

ztratily se v pokoji bez mezer

myšlenky jejího pána ve věku dvanácti let

Když světlo pominulo,

dokázal synáček společně s koly motocyklu.

Ztratit své první zvíře z dohledu

co je zarmoutit se?

ale ví,

Hraje nespočet her,

ne ...

Nebyla jeho,

Lže.

ten tvor jako ty.

že prý jsem člověk,

Díky,

a nechal jsem ti slovo.

Zabil jsi mě

 

Středa

Vina.

je blízko.

nepoznaná,

utíká Naproti,

míjí,

Ohlédni se,

Kde je?

někde uprostřed tleje.

Mimo děj,

ale nelekej se.

Pociť strach,

co opravdu je.

to

nedokázat sdělit upřímně a rád

tak dokončil jsem trik -

ve zrychlujícím vlaku se otočit,

o 720 stupňů

Nikdo mě neviděl

v zrcadle.

Sleduje mě každý den

kde je...

Vím dobře,

 

Čtvrtek opoledne

Konečně cítím.

vrazit do žil.

vodu pomocí hrdla

zaslouží si

Jak pije krev komárům,

v plné puse převaluje.

záře poledního slunce

a zbytek

Dehydratací jí stárne kůže

dosud žije sladce v oblacích.

a spí,

potahuje kouř

Od hlavy až k patě

vstávej už!

Čekáme tě,

 

Velký pátek

Dnes je ten den.

nelze zapomínat.

Vážně

jako dramatická trilogie.

Zase hraje

- lhát.

podmanivě jako pes

snažit se mrouskat a přást

To jest

třením?

co je zarmoutit se

Víš,

ale dnes ne.

zanevřou na tebe,

Když přestaneš je vnímat,

svoje chyby.

Pozoruj

předbíhat čas.

Nesluší se

 

Sobotní noci

děsivé.

ale přece jsou

Nezajímají,

jen ladně vlají ...

Ty nezaujmou,

rádoby tenkými a neškodnými vzpomínkami.

dokonale vábí

královen žížalích

jímž se celý druh

se sklonem k reprodukci rozpůlením,

evoluční stopka

Pozorovaná

kutálí se bezezbytku do ztracena.

Nevědomí

 

Nedělní úklid

zdánlivě nekončícího cyklu.

sedmi domnělých dní

leskne se mezi čtyřmi stěnami

a prach na zimomřivých policích

od barevného listí ze smutných dvorů,

Jejich krásné žalmy čistí města

svých vlastních dojmů.

a závěry

požehnání

sklízí

čtou od spodu a

autismem,

jsou osvícení

Ti, kteří

---