Z deníku bez metra II.

Soulož nálož sounáležitost. Koprová omáčka, kterou jsem neměl už roky, se mi obrací v žaludku jako trojstěžník. Kontempluju sám sebe a přitom ztrácím víru, když zapomínám plnit pokyny bohnické dietní sestry. Hledám sobě rovného mezi pohlavím něžným jak úder do brady. Nemá to smysl. Brutální souboj bez pravidel vede mou ruku do kalhotek spěšně hozených na sebe po ranní sprše. Miluju, obracím, zvracím. Nakonec se protáhnu a jdu si koupit snídani do velkého krámu. Ale ještě předtím definuju den spleteným copem a spletenou replikou, vše musí být překonáno a vše musí být. Ohrnu ji přes ret po hříchu spodní.