Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+9 neviditelných
Růžové Samoty
datum / id05.04.2017 / 477998Vytisknout |
autorGora
kategoriePovídky
sbírkaVšední den v lázních,
zobrazeno1726x
počet tipů28
v oblíbených0x
zařazeno do klubůPovídka měsíce,
Prolog

 



Na nikoho, kdo za naši dnešní svobodu tak či onak zaplatí, by nemělo být zapomenuto.       /V.Havel/

Růžové Samoty

 

Růžové Samoty

 

 

„Kominík, dobrý den, můžu dál?,“ volal učedník Havel mezi vraty statku na Růžových Samotách, ohlašoval se zákazníkům tak, jak ho to učil mistr. Ten zůstal sedět v hospodě a poslal jej po okolních domcích, že prý on, vedoucí, potřebuje v tom horku zahnat žízeň. Říkal, že až jednou bude  mistrovat Havel, taky pošle na čištění učně a sám popije v restauraci na návsi. Mladíka čekala za měsíc ve škole závěrečná zkouška a pak dva roky vojny. Snažil se tu myšlenku zahnat a rozhlížel se kolem. K brance se ze dvora zchátralého statku přihnala smečka několika psíků. Za nimi se kolébala hospodyně, vdova Vršíková, a zaháněla vzteklé čokly smetákem.

„Pojďte dál, a pozor, tady Arko trochu štípe,“ upozornila Havla na vůdce  psí tlupy. Pozdě, Arko už mu visel na nohavici. Přetáhl ho po hřbetě provazem od nářadí. Ne že štípe - kousnul ho do lýtka, zmetek!

„To mne mrzí, pojďte, naše Hana vám to umyje a přelepí náplastí.  Aby se vám tam nic nedostalo, až budete prolejzat ten komín, mládenče. A kde jste nechal pana mistra?,“ dotazovala se statná žena se šátkem na hlavě.

V otevřeném okně se objevily dvě ženské hlavy s vlasy nakrátko a zvědavě vykukovaly do dvora. Dcery Hana a Marie, asi třicetileté, byly  hluchoněmé, a s velkým zájmem si prohlížely mladého kominíčka. Gestikulovaly mezi sebou znakovou řečí. Za chvíli se jako velká voda vyhrnuly ven.

 Učedník neměl zájem vysvětlovat mistrovu nepřítomnost: „Mistr šel do dalšího domu. Tak kudy se dostanu ke komínu? Nejlepší desinfekce jsou saze, náplast nepotřebuju,“ odháněl ženy v ušmudlaných šatovkách, které se k němu horlivě přibližovaly s krabičkou první pomoci. „Raději zavřete ty čokly,“ hudroval Havel na ostré psí zuby.

Hezčí Hana se snažila něco naznačit jakýmsi houpavým pohybem rukou. Přitom celá zčervenala.   

„Jedeš do baráku, ostudo? Ty taky, Maruško, máte práci, ne?“ mluvila k dívkám selka a vysvětlovala učňovi:

„Ta ostuda Hanka bude chovat, a ani neví, kde to nasbírala, věřil byste tomu?“

Havel rozpaky nevěděl, kam s očima. Chtěl, aby mu hospodyně ukázala komoru pod průlezným komínem, odkud bude sluníčkem, nástrojem s železnými plátky rozvětvenými do tvaru slunce, kousek po kousku smetat nánosy mastných sazí.  Denním používáním sporáku se jich zevnitř na cihly nalepilo dost a dost. Už aby to měl za sebou.

Konečně klid. V komoře, kde začal s čištěním, se obložil starými kýbly, do nichž pak smete saze a nakonec vynese do popelnice. Ani si nevšimnul, že se dveře černé kuchyně otevřely. Zaznamenal až rachot mezi plechovými nádobami, hlasité funění a zvuky hlasivek, které vyluzují právě jen hluchoněmé bytosti. Těsně za ním stála Marie, více postižená dívka, a vyhrnovala si sukni. Pod ní nic neměla. Cenila zuby  do podivného úsměvu a hodně nahlas vydechovala nosem, až se v malé místnosti vířil prach. Otočil se k ní obličejem a nevěděl, co dělat, a tak se po děvčeti ohnal košťátkem, které právě držel v ruce, a vytlačil ji z komory pryč.

Pak pokračoval ve své práci takovým tempem, jako by mu šlo o život. I druhé postižené dívce se asi zachtělo kolíbat mimino. Když odcházel, statkářka se mu podepsala do kominické knížky, a srdečně ho zvala do domu. Arko na vetřelce zuřivě štěkal. Havel se spěšně rozloučil a metl odtud, jako by mu hořelo za patama. Poslední zákazník, a taková patálie!

V hostinci na návsi vyprávěl mistrovi, uši – i když od sazí, přesto červené, jak za ním do komory vlezla nečekaná návštěva, a musel použít koště, aby odešla. Mistr se smíchem popadal za břicho. Dobře věděl, proč k Vršíkům nechtěl chodit a poslal učně.

Starý muž od vedlejšího stolu se zeptal, zda může přisednout, a nečekal na pozvání - už byl i se svým půllitrem u nich.

A hned spustil: „Víte, dělával jsem v osmačtyřicátým u statků kočího, bydleli jsme s mojí na samotě v Zátesu. Tehdy jsme měli prvního caparta, Honzu, když jednoho večera někdo zabušil pěstí na okno, až se kluk vzbudil a začal řvát. Stará šla otevřít a dovnitř vešel soukromej sedlák Vršík, co bydlíval kousek od nás, v Suši.

„Sousede, potřebuju, abyste zapřahal. Vemte koně a vůz a pojedeme, musíme dopravit na smluvený místo patnáct lidí. Vozka, co je měl odvézt, onemocněl.“

Stará si stoupla přede mne a řekla:

„Nikam nepojede, ráno musí s koňma do práce a ne na ty vaše pochybný převaděčský kšefty, Vršíku!“

Sedlák Vršík se s ničím moc nepáral. Sáhnul do šosu kabátu a namířil pistoli na dítě v postýlce.

„Rozmysli si, Jene, jestli se chceš schovávat za ženskou sukni, nebo pojedeš!“

Nezbylo mi než obout boty, oblíct vaťák a jít do stáje zapřahat. Ve stodole u Hambergrů v Suši čekalo dost lidí, i děti. Byla mezi nima taky Vršíkova manželka s oběma hluchoněmýma holčinama, prý s poslední várkou za nimi přejde i Vršík. Komunisti měli v té době spadeno na kulaky a hrozilo jim zabavení majetku. Ty rodiny jsem od vidění znal. Vršík, Hamberger a Velát povídali, že jediná možnost je utýct a hospodařit jinde. Všichni prodali dobytek a co se dalo, aby tam venku měli z čeho začít.

Jelo se směrem k Vyššímu Brodu, pak ke svatýmu Tomáši. Koně byli utahaní, celý den na poli a pak taková cesta, modlil jsem se, aby vydrželi. Kolem půlnoci jsme dorazili polňačkou k lesu, kde v seníku čekal neznámej chlapík. Vršík řekl, že je to někdo od Králů, prej se starej Král střídá se syny. Děti a ostatní jsem sundal z povozu, a Vršík mi podal ruku a rozloučil se, že už se neuvidíme. Popřál jsem jim hodně štěstí, ta nejhorší věc na ně teprve čekala - přechod státní hranice.“

Vypravěč se napil a rukávem otřel pěnu ze rtů. Havel i mistr napjatě naslouchali, i výčepní se zvědavě opíral o pult. Nikdo jiný tam nebyl.

„Druhý den jsem si v práci vzal volno, koně nemohli na pole po té dlouhé noční jízdě. Pak jsem nějakou dobu o Vršíkových, Hambergrových ani Velátových neslyšel. Ne proto, že by se jim i s rodinami povedlo zmizet, naopak. Až po letech mi paní Vršíková z Růžových Samot, kam se časem přestěhovali, vykládala, co se tu noc stalo.

Mladý Král, co se mu později říkalo Král Šumavy, a celá skupina, opatrně pokračovali už pěšky a měli hranici těsně před sebou. V těch dobách ještě nebyl kolem naší republiky důkladně zbudovanej plot s pohraničníky, ještě bylo dost míst, kde se dalo proklouznout.

Státní bezpečnost ale na Krále měla již políčeno a několik jejích mužů se samopaly je té noci hledalo. Uprchlíci slyšeli nějaké kroky a skrčili se v houštině. Matky zakryly dětem ústa a nikdo snad ani nedejchal. V tu chvíli se následkem hrůzy začaly projevovat postižené dívky Vršíkových, vyrážely podivné hlasité zvuky a nebylo možné je zklidnit. Tak se celá skupina prozradila a byli dopadeni. Následky byly kruté,“  už napůl šeptem dovyprávěl bývalý kočí ze státního statku.

„Muži byli obviněni z pokusu o nedovolené opuštění republiky a vyfásli skoro dvacetileté tresty. Až do amnestie v osmašedesátým dřeli v jáchymovském lágru.  Ženám byly odebrány děti a skončily v ústavech. Jejich matky odsoudili každou asi na sedm – osm roků do věznice.

Krále, jeho otce a další převaděče mučili, aby se přiznali ke spolupráci s imperialisty za hranicemi, a někteří se domů nevrátili. Domy v Suši a Zátesu komunisti zbourali, aby nezůstal kámen na kameni. Jo, bylo to krutý.“

„A co je s tím Vršíkem, toho jsem na Růžových Samotách neviděl?“ zajímal se Havel. „Ta ženská je tam asi sama s dcerama , vypadají hodně sedřeně…“

„Vrátil se z Jáchymova s podlomeným zdravím po amnestii, a ani pak mu nedali pokoj. Stará Vršíková říká,“ ohlídnul se po lokále a nervózně olíznul spodní ret, jestli ho neslyší někdo nepovolaný,  „že při jedný návštěvě u nich na Samotách s ním byli dva tajní sami a pak viděla, jak ho strčili z dřevěnýho schodiště. Byl  hnedka mrtvej, srazil si vaz, od návratu z lágru už to byl věchýtek…

Ale pssst, spravedlnosti se v tomhle státě, kde zabíjej lidi, který chtěj pryč, stejně nedovoláš, chlapče.“

Starý a mladý kominík pokývali hlavami v němém souhlasu,  dopili pivo a zvedli od stolu. Už museli jít. Jen ještě zaplatili útratu a svému vypravěči panáka a pivo.

Psal se rok 1977.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

29.05.2017 12:03:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky za přečtení a komentář. Nevěděla jsem s jistotou, jak mám vše podat, proto asi to tápání v druhé části.

První část je autentická  - Havel je můj muž Pavel jako učedník, a vyprávěl mi o svém setkání s ženami té rodiny. Také informace o nich a dalších ve druhé části jsou pravdivé. A Havlův citát mne napadl až na závěr vzhledem ke jménu hlavního hrdiny... Díky.

29.05.2017 11:04:06dát kritice tipreka
redaktor prózy

Je to zajímavé. Do jaké míry to vychází ze skutečnosti?

Jako taková momentka to jde, jako povídka mi to přijde slabé. Líbí se mi nápad vyprávět v podstatě dvě povídky v jedné (Havlovo setkání + vzpomínky na šumavského krále), navíc tak, že druhý příběh je v podstatě monolog jedné postavy uvnitř povídky. Ale nevím, nějak mi tam chybí gradace, tomu proslovu starého muže chybí šťáva.

Použít Havla jako literární postavu je pěkný a celkem odvážný nápad.

28.05.2017 19:30:27dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, díky, ještě udělám dle tvé rady nějakou "hospodskou" vsuvku, je to dobrý nápad...

A na V.H.nelze zapomenout, dík za tvou vzpomínku...

28.05.2017 16:43:05dát kritice tipJarrda

Dzravím.

Tak tu je po čase od Gory dílo se zajímavým dějem. Néé, že by se mi tvé momentky nelíbily, opak je pravdou, ale přišla mi tato povídka k chuti. Zajímavý děj s krátkým stručným a citově silným příběhem okořeněným prvkem pudové potřeby naplnění mateřství, jenž se ženám (byť jsou hluchoněmé) nedostává.

Četl jsem to jedním dechem, mám tvůj styl rád. Jen bych to trochu..... :)

Víš, jak tam sedí v té hospodě a starý muž vypráví ten smutný příběh kominíkům? Je to čtenáři podáno v jedny lajně. Trošku bych to odlehčil, trochu bych čtenáře v tom hltání textu jedním dechem přerušil. Něčím malým. Například, že komíníkovi sedla moucha na nos, či spadla do piva a on ji spolkl. Prostě si tak čtenář uvědomí svou přítomnost. Tady a teď. Teď jsem u stolu s kominíky a vypravěčem. Nejsem v čase, kdy zabily Vršíky.

A tomu V.H., co mu tu někteří myjí hlavu? Co měl v té době splnit, splnil. Miska vah jeho skutků říká své. Řada je zase na jiných, ať se oni ukáží, jak to dovedou. Kterému našemu státníku tleskal ve stoje americký parlament? ...a jedna vsuvka ode mne: Mám krásnou vzpomínku na něj, jak mne u nás v Kaflandu u pokladny pustil před sebe.

Samozřejmě to je na tip.

 

20.05.2017 23:05:03dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, ano:-) a díky

20.05.2017 21:30:52dát kritice tipK3
redaktor prózy

Já bych nominoval Růžové samoty. Nic jiné mě nezaujalo. Jestli souhlasíš.

06.05.2017 06:50:28dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Komentáře jsou odrazem doby. Každý je pánem světa...

05.05.2017 17:35:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lakrove, děkuju...na tu větu ještě kouknu. Komentáře jsou opravdu podivuhodné:-)

05.05.2017 14:52:14dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Kam se uchýlila diskuse v komentářích (které čtu až po přidání toho svého), mne ovšem udivuje...

05.05.2017 14:43:23dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Od samého začátku mě to baví číst a čte se to dobře.  Snad jen věta začínající slovy ...Chtěl, aby mu hospodyně ukázala...  je trochu hůř srozumitelná.  Umíš dobře vyprávět a zaujmot čtenáře (minimálně aspoň takové, kteří tu dobu  zažili). Konec zamrazí. Autora tuším, ale nápovědou mi byl kraj, do něhož je  děj zasazen (či spíš "v němž se děj skutečně odehrál").  Tip.  

24.04.2017 18:55:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hugo, já a vyvolávač...dík za tvůj názor:-)

24.04.2017 18:49:32dát kritice tipHugo Ramon

Gori je profi vyvolávač názorových střetů :-) což je fajn.

Nemíchám se obyčejně do podobných půtek, ale probudila se ve mně potřeba napsat - to sedí Oldjerry ;-)

23.04.2017 09:33:16dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, někdy mi připadá, že je to dnes jen carpe diem...ale kdo to umožnil, ten luxus? Kdo se nechal pro svobodu nás všech zavírat do basy?

Neberu nikomu jeho názor, třeba tam byl - v Srbsku- a zažil hrůzy války, ale Havel nemůže za zlo světa...

23.04.2017 08:06:49dát kritice tipK3
redaktor prózy

Máš pravdu. Já se chtěl zastat Havla, po němž se teď tak často plive, že se mi to někdy zdá až neskutečné. A přitom je to pro mě pár let. To se přece nemůže zapomínat. Je to taky tím, že z nevysvětlitelných důvodů, se na školách v dějepise současné dějiny moc nevedou...

22.04.2017 21:57:01dát kritice tipOldjerry
korektor

K3 - Nesrovnatelná situace, nesrovnatelné podmínky... V Jugoslavii  šlo o spor národostní, boj o nadřazenostjednoho národa z rozpadající se unie a podřazenost  jiných národů z téhož uskupení.  U nás šlo o ukončení okupace dřívějšími defacto osvoboditeli a jimi podporované politické nadskupiny utlačující většinu zbytku obyvatel. Tady prostě odstupující skupina vládnoucí zbytku národa (národů), odevzdala nekrvavým způsobem  - i když pod tlakem - moc po pádu protektorského režimu v bývalém Sovětském svazu. Havel byl jen standarta, vlajka jistého - ve světle pozdějších událostí vlastně nikoli přesvědčivého  vítězství.  Skutečně to nelze řešit na  společné platformě...

 

22.04.2017 21:36:50dát kritice tipOldjerry
korektor

Ratko dík, správně jsi pochopil, že to nebylo v osobní rovině.

22.04.2017 09:34:37dát kritice tipK3
redaktor prózy

Nebyl - to štváč. Prosazoval zakročit proti zlu hned v zárodku...

Dobře ale jak bys to udělal, třeba v bývalé Jugoslávii? Tam bylo zřejmé, že se mělo zakročit dřív ale nezakročilo, zlo se rozvinulo. Národy se vyvražďovaly navzájem a nikdo si s tím už nevěděl rady. Vojska OSN byla k smíchu. To byl jeden z důvodů proč Havla tenkrát navrhovali na jejího šéfa.

Bylo pozdě! Vždycky by to bylo špatně. I kdyby ten zákrok byl úplně jiný!

A když už se hází všechno na triko Američanům, někdo toho policajta dělat musí, tu špinavou práci. Musí ji dělat asi ten nejsilnější. Kdo by to měl podle tebe být. Rusko? Nebo Čína? Nebo jednoduše nedělat nic? Třeba Obamovi teď všichni vyčítají že v Sírii už měl dávno zakročit. Kdyby zakročil, bylo by to zase špatně...

My to tady ale nevyřešíme, je to věc názoru. Takže pojďme radši něco hezkýho napsat

21.04.2017 23:58:11dát kritice tipRatko a Milica

Mluví z tebe moudrost, Oldjerry.

21.04.2017 23:12:35dát kritice tipOldjerry
korektor

Ratko... a  jiní...

O Havlovi se teď zasvěceně mluví mezi lidmi, kteří neumí  a ani nemají podle čeho hodnotit kým Havel byl. Teď se omílá na všech fórech, ve všech pádech slovo Havloidi... který blbec tohle vymyslil? Ne, že by Havlík neměl chyby, ale uvažovat jen ty chyby bez souvislosti se všemi okolnostmi doby a  hlavně i událostmi padesátých až osmdesátých let je  tupohlavá zvůle. Na vlně t.zv. sametovky se svezli skuteční hajzlíci, kteří jsou špičkami ještě dnes, kteří by si daleko více zasloužili pohrdavá přízviska: byli ministry, poslanci, senátory i prezidenty. Ono je to tak snadné kopírovat něčí blbost, s moudrostí už to tak snadno nejde, pro tu musí být někaké předpoklady.

21.04.2017 21:11:27dát kritice tipRatko a Milica

Nebyl to válěčný štváč? Jen nekriticky podporoval každou americkou válku - bombardování Srbska, invazi do Iráku (konce podepsal ten nechvalný lednový dopis). Můžete mu to všechno odpouštět, protože měl tak roztomilou dýchavičnou dikci, ale přiznejte si pravdu: Byl to válečný štváč. Prokázal to opakovaně. Hrozně rád bombrdoval cizí země, určitě si přitom připadal děsně dějinotvorně.

No, a kromě toho, abych byl spravedlivý, je třeba uznat, že řekl pár pěkně znějících věcí o svobodě.

Každý si může vybrat, co mu připadá podstatnější.

21.04.2017 18:46:12dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

K3: měla jsem ho ráda. Stačilo vidět jeho tvář.

21.04.2017 18:41:46dát kritice tipK3
redaktor prózy

O V. Havlovi koluje spousta vymyšlených hanebných mýtů. Které nikdy nevyslovil. Rozhodně to nebyl štváč. Kdyby byli všichni jako on...

21.04.2017 17:19:16dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ne, myslím to o zrůdě. Jinak ti neberu nic:-) Máš své životní zkušenosti, cítím z nich smutek. Uznávám tě jako autora. Nejsem historička ani hysterička, abych soudila. Jen se mi z některých slov dělá nevolno...slyšela jsem jich příliš mnoho.

21.04.2017 17:12:35dát kritice tipRatko a Milica

Myslíš válečný štváč? Jiné označení tu nepadlo - a na Havla sedí výborně. Jestli se ti to nelíbí, ber to jako můj názor a toleruj mi ho, když jsi tak názorově tolerantní.

21.04.2017 17:10:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Pleteš se...jen nemám ráda označování, jaké jsi použil ty. 

21.04.2017 17:08:36dát kritice tipRatko a Milica

Toliko k názorové toleranci.

21.04.2017 17:00:14dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Prosím, nebuď agresivní, nesnáším to. Děkuju.

21.04.2017 16:58:41dát kritice tipRatko a Milica

Ano, i sebevětší zrůda vypustí občas z huby něco pěkného, např. to o výlučně humanitární povaze náletů. Takový David Duke má taky spoustu hezkých citátů o svobodě, příští povídku můžeš zkusit uvést jeho slovy.

21.04.2017 16:51:53dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

RM: děkuju, žes četl a vyslovil názor. Názorovou toleranci preferuji nade vše, také svobodu, a o ní citát mnou vybraný je:-) Díky!

21.04.2017 16:40:53dát kritice tipRatko a Milica

Povídka se mi líbí, ale proč je uvedena slovy toho válečného štváče?

06.04.2017 20:59:11dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hugí, dík moc.

06.04.2017 20:58:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

blackie, děkuju ti.

06.04.2017 20:25:19dát kritice tipHugo Ramon

Zajímavé :-)

06.04.2017 20:24:49dát kritice tipblacksabbath

dočteno..........co říct.........umíš podat tu smutnou realitu poutavě....*/***

06.04.2017 10:47:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, děkuju, věrný čtenáři:-)

Zemana jsem nikdy moc nesledovala, ale asi tam byl motiv Kalčíkovy knihy Král Šumavy...rodina Králů skutečně převáděla. A ten Kilián, který byl pro román předlohou, byl původně agentem USA a pašerákem, než začal s převáděním lidí po 48.

Díky.

06.04.2017 10:42:07dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Adriano, děkuju za čtení a podobné naladění:-) Díky.

06.04.2017 08:56:00dát kritice tipK3
redaktor prózy

S přehledem. Počet jsem si. Nechá to v člověku zářez. Převaděči byli hrdinové. /překlep: Vršíkovo manželka/. Taky z toho bylo něco v Zemanovi, mám dojem...

06.04.2017 08:52:17dát kritice tipAdriana Bártová

čtivé, děj plyne pozvolna jako tichý potok, postavy, zápletka, není co vytknout, téma smutné a pravdivé, pro spoustu lidí dnes nepochopitelné, na historii a zvlášť takhle blízkou, se zapomínat nesmí

T*

06.04.2017 06:50:02dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Gogine, dík - na rozdíl od jména rodiny je název skutečný. Strašně se mi líbí:-). Mám radost, žes četl.

06.04.2017 04:18:37dát kritice tipGogin

název Růžové Samoty je pravděpodobně iktivní? ...předpokládám   /jinak Tip

06.04.2017 00:14:31dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

V mnoha lidech dodnes přežívá pověra, že kominík nosí štěstí, tak možná máme vysvětlení:-)

06.04.2017 00:11:52dát kritice tipKočkodan
Ano, uznávám; takže pokud by chtěl zmíněný horník eventuálně něco zažít, měl by se vlastně zrubat v soukromí...
05.04.2017 23:33:46dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kočkodane, při jakékoliv práci u lidí v jejich soukromí se může přihodit ledacos, myslím...děkuju za čtení:-)

05.04.2017 23:24:47dát kritice tipKočkodan
Vida, kominík může při výkonu svého povolání zažít i velmi překvapivé věci. Tohle se podobně zašpiněnému horníkovi asi nestane...
05.04.2017 20:43:59dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Alexko, moc si cením tvého "mrazení", díky.

05.04.2017 20:42:58dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Oldjerry, to jsi ještě vyváznul relativně dobře. Děkuju ti!

05.04.2017 20:41:34dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evženko, děkuju za hezká slova:-)

05.04.2017 20:40:40dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Di, děkuju a opět souhlasím:-) 

05.04.2017 20:39:51dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kytiii: děkuju za čtení a názor...ano, je to obtížný námět, aspoň pro mne. Líp to zatím nedevedu napsat. Jinak ohledně outěžku - hluchoněmý člověk nepoví, s kým to čeká. A sestra chtěla taky kolíbat, asi, myslím:-) Díky moc.

05.04.2017 20:37:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Čudlo, děkuju za rozohněný komentář, plně podepisuji:-)

05.04.2017 20:29:42dát kritice tipAlexka

Tohle se ti, Goro, povedlo. Až mráz běhá po zádech.... 

05.04.2017 19:51:43dát kritice tipOldjerry
korektor

Ano, tak to bylo... já měl štěstí, že jsem dostal jen přes hubu... ovšem já to měl jn za vyprávění politických anekdot v hospodě. Dělník mne napráskal esenbákům, ale ti byli tak rozumní, že mi formálně vrazili pár pořádnejch facek (zuby mám ještě i dneska)... a poslali mne domů s radioaktivní výstrahou. ***

05.04.2017 19:47:16dát kritice tipEvženie Brambůrková

Máš dar vyprávět příběhy jiných lidí velmi sugestivně. /T

05.04.2017 19:13:32dát kritice tipDiana

Je to strašné - ale moc dobře napsáno.  Nesmí se zapomenout! Tohle se skutečně dělo a postih čekal na každého, kdo jim nepoklonkoval..***

05.04.2017 17:59:59dát kritice tipKytiii

Budu trochu bipolární:

+ super, čtivý sloh (bez gramatických chyb - děkuju!), děj má spád... čtenář se chce dozvědět víc... hltá, hltá a...

- nic :o( nakonec z toho byly 2 povídky v jedné... čekala jsem nějaké rozuzlení (čí byl outěžek Hany, jestli chtěla její sestra taky outěžek nebo jen sex atp...), čekala jsem prostě něco víc než jen, že zaplatili pivo a pápá lálá... 

tip dám, protože ten potenciál tam je... ale část o Královi se mi moc nelíbila - byla tak nějak moc plochá... část první naopak - prokreslená, plastická, uvěřitelná, zábavná.

05.04.2017 17:44:37dát kritice tipČudla

Jojo. To by se mělo povinně přednášet na školách. Dnešní mládež ani netuší, co to bylo za hroznou dobu. A bohužel toho využívají bolševičtí pohrobci a hustí do nich na sociálních sítích, jaká to byla nádherná doba. je mi z nich na zvracení. Díky Goro. /*

05.04.2017 17:32:45dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

korloid, díky moc:-)

05.04.2017 17:28:40dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

malaalco, díky:-)

05.04.2017 17:24:17dát kritice tipkorloid

Přesně tak, na minulost by se zapomenout nemělo, aby budoucnost věděla, odkud jde. Také jsem to četla jedním dechem, moc hezky napsané.

05.04.2017 16:16:43dát kritice tipmalaalca

Zajímavá povídka o smutném příběhu. Hodně mě to zaujalo, díky za to. Posílám tip.

05.04.2017 13:58:10dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuji, od tebe mne uznání těší dvojnásob:-)

05.04.2017 13:57:05dát kritice tipŠtírka

Napsáno velice dobře, čte se jedním dechem...

05.04.2017 13:56:58dát kritice tipŠtírka

Napsáno velice dobře, čte se jedním dechem...

05.04.2017 13:32:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kolobajdo, děkuju. Skutečný Král Šumavy s přezdívkou Kilián nebyl nikdy dopaden a dožil v Bavorsku. Les, kudy se po roce 1948 převádělo, měl největší bažinaté jezero u nás a kanálem 54, což byl pojem STB, prošly stovky lidí ven.

05.04.2017 13:22:42dát kritice tipKolobajda

Král Šumavy - film, který jsme v roce 1960 museli povinně vidět - my všechny dítka školou povinné. Děj sice silně zkreslený, ale špióny se to u nás "jenom hemžilo", tak jsme tomu i věřili. To byla doba! Pěkně napsané.    /**

05.04.2017 13:15:44dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jano, píšu vždy o životě:-) a tobě děkuju.

05.04.2017 13:04:18dát kritice tipvesuvanka

Irčo, četla jsem jedním dechem, velmi pěkně napsaný smutný příběh, bohužel pravdivý... TIP

05.04.2017 12:39:16dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuju, Jardo. Jsem stejného názoru, na něco by se nemělo zapomenout. Díky moc.

05.04.2017 12:29:38dát kritice tiprevírník

Těmto věcem, Ireno, dost lidí už nechce věřit, anebo je nezajímají, je to přece tak dávno. Vítám proto, žes tuto povídku napsala a dala nám ji přečíst. Na to se nesmí zapomínat.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.