Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+8 neviditelných
Zápas
datum / id15.04.2017 / 478264Vytisknout |
autorGora
kategoriePovídky
sbírkaVšední den v lázních,
zobrazeno1307x
počet tipů24
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Zápas

Zápas

 

To sobotní ráno před deseti lety jsem prožívala zvlášť neklidně. Jako vždy, když se v mém životě něco odehrává poprvé. Tým fotbalistů FK Slavoj Český Krumlov čekal první jarní zápas. Soupeřem byla TJ Hluboká nad Vltavou. Po hodině cesty zastavil  dýchavičný autobus na parkovišti u starého domu typu OKAL. Byla bych raději, aby pokračoval v cestě - třeba na konec světa.

 Hráči vystoupili, sportovní tašky přehozeny ležérně přes rameno,  ve tvářích výraz maximálního soustředění, sám guru -  trenér si je vedl se sebevědomým  úsměvem Maradony. Když jsem skupinu pozorovala, přišla mi v tu chvíli trochu k smíchu. Za tři měsíce jsem si ještě nezvykla na změny, které se děly u pětadvacetiletých chlapců pouhým přiblížením se k fotbalovému stadionu.   Přinutila jsem se tvářit zodpovědně. Všichni za jednoho…

Vstoupili jsme do dlouho nevětrané šatny. Tašky letěly z ramen na lavice. Hoši odkládali civil do skříněk, i slipy, začali se převlékat do dresů.  Chtěla jsem po anglicku zmizet  na chodbičku. Slova trenéra mne zastavila:    „Vy tu ale musíte zůstat, potřebujeme vás. Tady Franta si v noci přeležel sval za krkem, vybalte si náplasti  a zatejpujte mu trapéz. A  ostatním projeďte lýtka, musí po hřišti lítat jako draci!“

Byla jsem totiž nová klubová masérka. Úsměv mi zamrznul na rtech. Za chvíli ze mne lilo a nahota kolem  mi byla ukradená, jen už aby se začalo hrát. Intenzivní tepání čtyřiadvaceti vypracovaných lýtek jedněma rukama by unavilo i jiného svalovce s delší praxí, než jsem měla já!

Smlouvu se mnou klub uzavřel na dobu určitou, než se starý masér Slavoje zotaví po operaci žlučníku.

Na stadionu v Českém Krumlově jsem měla pro práci ideální podmínky. Solidní místnost s veškerým vybavením, kde jsem dvakrát týdně při odpoledních trénincích  masírovala sportovcům tu záda, tu rameno, podle toho, na co si stěžovali a co schválil trenér.

Borci, kteří  s nohama do O  nakráčeli frajersky do místnosti, jako by v podpaží nesli  ježka, se na lehátku měnili v rozmazlená  děcka a primadony. Měla jsem pocit, že každý, kdo si kopne do mičudy, má hned manýry a požadavky špičkových hvězd. Na jejich omluvu musím poznamenat, že při trénincích ze sebe vydávali maximum. Rozhodně lepší, než se jen tak poflakovat po hospodách, říkala jsem si při pohledu na mládence různých profesí, ale s nadšením pro fotbal.

Bylo to sedmadvacátého března, na hřišti v Hluboké nad Vltavou ležel čerstvý sněhový poprašek a hlas v chraplavém amplionu četl jména všech fotbalistů. Nastupovali jsme husím pochodem na hřiště a najednou četli mé jméno! Měla jsem pocit, že se všichni čutálisti včetně dvaceti přihlížejících koukají jen na mne. Jen tak tak jsem doklouzala do skleněné budky, ráno mne nenapadlo nic lepšího než si vzít staré tenisky, a ony v tom sněhu šíleně klouzaly.

„Tady  je vaše stanoviště. Zde budete klukům podávat iontové nápoje, když si přijdou, ale hlavně jste na zápase jako zdravotník,“ a podal mi brašnu první pomoci.

Což o to, v tom bych snad mohla jako sestřička uspět, ale když mi řekl, že musím ke každému fotbalistovi z našeho týmu, pokud upadne a nevstane, běžet a na místě jej ošetřit, zhrozila jsem se. Vždyť to hřiště je strašně veliké a já běhala naposledy snad před dvaceti lety, natož pak po sněhu v klouzavých botách! Podporu týmu jsem si kromě masáží znavených končetin představovala tak, že třeba ve vhodný okamžik oslavně křiknu ze své pozorovatelny:         „Ahoj, Slavoj!“ nebo něco v podobném stylu.

Vlastně si z celého zápasu  nic moc nepamatuju. V duchu jsem vzývala naše Slavojáky, aby nepadali, anebo když už, aby zůstali  nezraněni.  Už jsem se viděla, jak kloužu v teniskách přes hřiště a než dojdu k pacientovi, sama sebou aspoň třikrát seknu. Pro smích přihlížejícím, kteří díky hlášce z amplionu navíc vědí, jak se ta nešika v bílém plášti jmenuje. Byla jsem tak psychicky vyčerpaná, že jsem si ani nevšímala divného chování hvězdy našeho týmu. Byl povolán asi půl hodiny před koncem a na svoji slavnou chvilku se rozcvičoval vedle stanoviště zdravotníka. Popíjel iontový nápoj, který kloktal a vzápětí plival kolem sebe, a rozklusával se. Stále si něco mumlal jako zaklínač hadů. Popřála jsem mu hodně zdaru, ale byl mimo, nevnímal.  Z obyčejného kluka se proměnil v zachránce klubu. Na hřiště vběhl jako Zorro mstitel. Při každé ztracené přihrávce koulel očima tak, že by mu i Milan Baroš mohl závidět, a podobným gestem si strkal polodlouhé vlasy za uši.

Prohráli jsme dva nula. Zorro nezabodoval. Do Krumlova jsme dojeli v ponurém tichu. Z autobusu vystupovalo dvanáct rozhněvaných mužů a naštvaný trenér. Já se ale na všechny zářivě usmívala, ačkoliv jsem možná měla na debaklu lví podíl. Zlatí hoši z Hluboké! Při pohledu na můj vyděšený obličej nedopustili, abych naší prohře dala ještě já punc klaunského výstupu!!

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

28.05.2017 19:27:34dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, no, veselo mi nebylo...až později:-)) Dík!

28.05.2017 17:33:45dát kritice tipJarrda

Dzraváím.

Postupně šplhám po žebříku avíz na horu.  To by člověk neřekl, jaká muka takový masér může zažívat.

28.05.2017 17:33:44dát kritice tipJarrda

Dzraváím.

Postupně šplhám po žebříku avíz na horu.  To by člověk neřekl, jaká muka takový masér může zažívat.

19.05.2017 14:33:26dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lakrove,díky za čtení...bylo to takové "lehké" Velikomoční čtení...doufala jsem, že vzbudím mírný úsměv svými životními peripetiemi .

19.05.2017 14:07:03dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Líbí se mi ten postřeh ve střední pasáži, týkající se fotbalistické "namyšlenosti". Jinak to na mě -- spíš než jako povídka -- dělá dojem zaznamenání události  z dávného minula. Po slohové stránce tomu neí co vytknout, ale chybí tomu nějaký náboj... a vlastně chybí možná schválně; ti čutálisti ho v sobě taky neměli :-)  

03.05.2017 08:18:58dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jiřinko, děkuju:-)

03.05.2017 07:50:27dát kritice tipsrozumeni
Krásně napsané a zajímavý střípek z pro mě neznámého světa...***
27.04.2017 20:38:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Pavle, cením si tvého názoru, a díky:-)

27.04.2017 15:24:43dát kritice tipPavel Wilk

Zajímavé, vtipné čtení. Tip!

27.04.2017 15:23:14dát kritice tipPavel Wilk

Zajímavé, vtipné čtení. Tip!

24.04.2017 18:37:18dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hugi, dík:-)

24.04.2017 18:34:51dát kritice tipHugo Ramon

hezký :-)

19.04.2017 20:56:48dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zdendo, díky...občas jsem žila i normálně:-) -dík

19.04.2017 20:40:59dát kritice tipZdenda

Hodnotím kladně, že tam nejsou žádní bezdomovci, týrané děti, oběti sexuálního násilí, domácího násilí a pouličního násilí, taky žádní romáci a autisti a retardéři, podváděné ženy a kriminálníci.

19.04.2017 17:57:19dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dodolo, díky moc za čtení...no, jen taková epizoda mého života...snad pobavila:-)

19.04.2017 17:35:55dát kritice tipDodola

Napínavé, závěrečný debakl vměstnaný do třech řádků - poněkud nečekaná pointa (aspoň pro mě), nejvíc mě rozesmálo, jak ses donutila tvářit zodpovědně :-)

18.04.2017 18:06:01dát kritice tipkorloid

:-))

18.04.2017 17:43:04dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

korloide, díky...ano, Kočkodan je na Písmáku známý sadista:.)))

18.04.2017 17:22:23dát kritice tipkorloid

Hezky napsané.:-) Kočkodan je sadista - po pátém pádu by tě musel zachrańovat i ten simulant, ke kterému jsi původně vyběhla.:-))

18.04.2017 10:40:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kolobajdo, díky moc:-)))

Teď jsem si přečetla a žulím se tady...ráda na to vzpomínám, i když mi tehdy do smíchu nebylo:-)

18.04.2017 10:38:05dát kritice tipKolobajda

Jasně - kompletní jedenáctka + primadóna Zorro. Také jsem se docela pobavil   : -))   /**

17.04.2017 19:13:44dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Květoni, - čekala jsem na tvé vyjádření, Humoristo:-)

17.04.2017 18:56:33dát kritice tipKvětoň Zahájský

Úsměv veliký. ((-:

17.04.2017 16:46:14dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

blackie:-)))))

17.04.2017 16:30:26dát kritice tipblacksabbath

hihihi....Ty jsi vyhrála.......................*/****

16.04.2017 18:01:35dát kritice tipK3
redaktor prózy

Ti na špičkový úrovni alespoň musí makat. No a ty primadony z nich možná děláme my sami, celý systém sportu.

16.04.2017 17:58:18dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

upupa, dobre si urobil:-) si chytrejší než počítač, a to ťa šlachtí:-) Děkuju uctivě:-)

16.04.2017 17:10:48dát kritice tipupupa

Tip neviem, ako sa dáva, ešte som to nerobil. Keď som funkciu "tip" našiel a klikol na ňu, tak mi to oznámilo, že už som dielu tip dal. No, asi konám v mrákotách, neviem. Proti počítaču je človek bezmocný. Buď som debil ja, alebo on.

16.04.2017 15:52:23dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, no, jsou to primadony, a u nás jen okresního formátu...co potom ti nahoře, v reprezentaci:-(( Dík!

16.04.2017 15:18:04dát kritice tipK3
redaktor prózy

Já mám s fotbalisty podobné zkušenosti. V Kolíně když trénovali tak se ulejvali kde mohli. Všude měli přednost, většina ostatních sportů neměla téměř na nic nárok... oni dostali co chtěli. Ale věřím že někteří opravdu poctivě dřou a pak je to znát...

16.04.2017 11:48:28dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, díky, žes to břímě vzal na moment za mě:-)))

16.04.2017 11:00:15dát kritice tiprevírník

Máš to hezké a uvěřitelné, trpěl jsem chvílemi za tebe.

16.04.2017 10:01:22dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

upupo, díkes:-) a co tip, keď sa páčilo?:-)

16.04.2017 09:59:14dát kritice tipupupa

Aj mne sa páčilo, a to som futbalový fanda!

15.04.2017 23:55:47dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kočkodane, tak to mohlo být, kdyby Slavojáci byli větší padavky:-) Díky za veršíky

15.04.2017 23:40:35dát kritice tipKočkodan
K hráči běží masérka,
bílý pláštík na ní vlaje,
botasky má za pérka,
pátý pád, už sprostě laje
a na osud zuby cení,
barvu mění oblečení...
15.04.2017 20:15:44dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evženie, tehdy jsem byla ráda, že to takhle dopadlo:-) a děkuju

15.04.2017 20:14:20dát kritice tipEvženie Brambůrková

Tak to si umím představit. :-) /T

15.04.2017 20:14:19dát kritice tipEvženie Brambůrková

Tak to si umím představit. :-) /T

15.04.2017 12:59:31dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Štírko, děkuju, a nápodobně!

15.04.2017 12:54:11dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Já to jako oddychové vyprávění beru, jen mě tam zarazilo zdůrazňování dvanáctky, napřed v násobku, podruhé přímo.

15.04.2017 12:45:52dát kritice tipŠtírka

Fajn pocteni... zasmala jsem se...  A hezke svatky jara ...:-)

15.04.2017 12:15:22dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Čudlí, díkes:-)

15.04.2017 12:14:51dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Oldjerry, děkuju moc, no, ony mi ty počty po deseti letech už tak nesedly, ale o tom to nejni:-)))

15.04.2017 12:13:43dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

vesuvanko, děkuju mockrát, žes četla i "čutálisty" - ten dvanáctý byl "hvězda" - hezkej kluk:-)

15.04.2017 12:12:18dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Di, děkuju a hezké Velikonoce:-)

Od té doby jsem na fotbale nebyla:-((( - leč smluvené tři měsíce jsem odmasírovala:-)

15.04.2017 12:10:59dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji, díky za čtení:-) - no, řídím se názvem filmu Klapzubova jedenáctka + hvězda - trumf pro nejhorší chvíle:-) - má to být jen takové oddychové vyprávění.

15.04.2017 11:38:08dát kritice tipČudla

Pobavilo. /*

15.04.2017 11:16:08dát kritice tipOldjerry
korektor

Jako dvanáctý se tam pozval zřejmě rozhodčí (:-D

15.04.2017 11:14:29dát kritice tipvesuvanka

Pěkně popsaný pohled zdravotníika - v tomto případě zdravotnice  na fotbalový zápas i na jeho přípravu. V závěru mě rozesmálo 12 rozhněvanuch mužů :-))), patrně byl míněn i náhradník. TIP

15.04.2017 11:09:49dát kritice tipDiana

Přečetla jsem s velkým zájmem. A to mi fotbal může být ukradený. Fakt dobře napsáno! ****

15.04.2017 09:53:37dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Pěkně napsané - jen mi nesedí těch 24 lýtek a 12 rozhněvaných. Fotbal se hraje v jedenácti (viz písnička "Ta naše jedenáctka válí..."). Leda že by měli jen jediného náhradníka? Tu hnězdu?



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.