Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zápas

15. 04. 2017
24
52
3381
Autor
Gora

Zápas

 

To sobotní ráno před deseti lety jsem prožívala zvlášť neklidně. Jako vždy, když se v mém životě něco odehrává poprvé. Tým fotbalistů FK Slavoj Český Krumlov čekal první jarní zápas. Soupeřem byla TJ Hluboká nad Vltavou. Po hodině cesty zastavil  dýchavičný autobus na parkovišti u starého domu typu OKAL. Byla bych raději, aby pokračoval v cestě - třeba na konec světa.

 Hráči vystoupili, sportovní tašky přehozeny ležérně přes rameno,  ve tvářích výraz maximálního soustředění, sám guru -  trenér si je vedl se sebevědomým  úsměvem Maradony. Když jsem skupinu pozorovala, přišla mi v tu chvíli trochu k smíchu. Za tři měsíce jsem si ještě nezvykla na změny, které se děly u pětadvacetiletých chlapců pouhým přiblížením se k fotbalovému stadionu.   Přinutila jsem se tvářit zodpovědně. Všichni za jednoho…

Vstoupili jsme do dlouho nevětrané šatny. Tašky letěly z ramen na lavice. Hoši odkládali civil do skříněk, i slipy, začali se převlékat do dresů.  Chtěla jsem po anglicku zmizet  na chodbičku. Slova trenéra mne zastavila:    „Vy tu ale musíte zůstat, potřebujeme vás. Tady Franta si v noci přeležel sval za krkem, vybalte si náplasti  a zatejpujte mu trapéz. A  ostatním projeďte lýtka, musí po hřišti lítat jako draci!“

Byla jsem totiž nová klubová masérka. Úsměv mi zamrznul na rtech. Za chvíli ze mne lilo a nahota kolem  mi byla ukradená, jen už aby se začalo hrát. Intenzivní tepání čtyřiadvaceti vypracovaných lýtek jedněma rukama by unavilo i jiného svalovce s delší praxí, než jsem měla já!

Smlouvu se mnou klub uzavřel na dobu určitou, než se starý masér Slavoje zotaví po operaci žlučníku.

Na stadionu v Českém Krumlově jsem měla pro práci ideální podmínky. Solidní místnost s veškerým vybavením, kde jsem dvakrát týdně při odpoledních trénincích  masírovala sportovcům tu záda, tu rameno, podle toho, na co si stěžovali a co schválil trenér.

Borci, kteří  s nohama do O  nakráčeli frajersky do místnosti, jako by v podpaží nesli  ježka, se na lehátku měnili v rozmazlená  děcka a primadony. Měla jsem pocit, že každý, kdo si kopne do mičudy, má hned manýry a požadavky špičkových hvězd. Na jejich omluvu musím poznamenat, že při trénincích ze sebe vydávali maximum. Rozhodně lepší, než se jen tak poflakovat po hospodách, říkala jsem si při pohledu na mládence různých profesí, ale s nadšením pro fotbal.

Bylo to sedmadvacátého března, na hřišti v Hluboké nad Vltavou ležel čerstvý sněhový poprašek a hlas v chraplavém amplionu četl jména všech fotbalistů. Nastupovali jsme husím pochodem na hřiště a najednou četli mé jméno! Měla jsem pocit, že se všichni čutálisti včetně dvaceti přihlížejících koukají jen na mne. Jen tak tak jsem doklouzala do skleněné budky, ráno mne nenapadlo nic lepšího než si vzít staré tenisky, a ony v tom sněhu šíleně klouzaly.

„Tady  je vaše stanoviště. Zde budete klukům podávat iontové nápoje, když si přijdou, ale hlavně jste na zápase jako zdravotník,“ a podal mi brašnu první pomoci.

Což o to, v tom bych snad mohla jako sestřička uspět, ale když mi řekl, že musím ke každému fotbalistovi z našeho týmu, pokud upadne a nevstane, běžet a na místě jej ošetřit, zhrozila jsem se. Vždyť to hřiště je strašně veliké a já běhala naposledy snad před dvaceti lety, natož pak po sněhu v klouzavých botách! Podporu týmu jsem si kromě masáží znavených končetin představovala tak, že třeba ve vhodný okamžik oslavně křiknu ze své pozorovatelny:         „Ahoj, Slavoj!“ nebo něco v podobném stylu.

Vlastně si z celého zápasu  nic moc nepamatuju. V duchu jsem vzývala naše Slavojáky, aby nepadali, anebo když už, aby zůstali  nezraněni.  Už jsem se viděla, jak kloužu v teniskách přes hřiště a než dojdu k pacientovi, sama sebou aspoň třikrát seknu. Pro smích přihlížejícím, kteří díky hlášce z amplionu navíc vědí, jak se ta nešika v bílém plášti jmenuje. Byla jsem tak psychicky vyčerpaná, že jsem si ani nevšímala divného chování hvězdy našeho týmu. Byl povolán asi půl hodiny před koncem a na svoji slavnou chvilku se rozcvičoval vedle stanoviště zdravotníka. Popíjel iontový nápoj, který kloktal a vzápětí plival kolem sebe, a rozklusával se. Stále si něco mumlal jako zaklínač hadů. Popřála jsem mu hodně zdaru, ale byl mimo, nevnímal.  Z obyčejného kluka se proměnil v zachránce klubu. Na hřiště vběhl jako Zorro mstitel. Při každé ztracené přihrávce koulel očima tak, že by mu i Milan Baroš mohl závidět, a podobným gestem si strkal polodlouhé vlasy za uši.

Prohráli jsme dva nula. Zorro nezabodoval. Do Krumlova jsme dojeli v ponurém tichu. Z autobusu vystupovalo dvanáct rozhněvaných mužů a naštvaný trenér. Já se ale na všechny zářivě usmívala, ačkoliv jsem možná měla na debaklu lví podíl. Zlatí hoši z Hluboké! Při pohledu na můj vyděšený obličej nedopustili, abych naší prohře dala ještě já punc klaunského výstupu!!


52 názorů

Gora
28. 05. 2017
Dát tip

Jardo, no, veselo mi nebylo...až později:-)) Dík!


Jarrda
28. 05. 2017
Dát tip

Dzraváím.

Postupně šplhám po žebříku avíz na horu.  To by člověk neřekl, jaká muka takový masér může zažívat.


Jarrda
28. 05. 2017
Dát tip

Dzraváím.

Postupně šplhám po žebříku avíz na horu.  To by člověk neřekl, jaká muka takový masér může zažívat.


Gora
19. 05. 2017
Dát tip

Lakrove,díky za čtení...bylo to takové "lehké" Velikomoční čtení...doufala jsem, že vzbudím mírný úsměv svými životními peripetiemi .


Lakrov
19. 05. 2017
Dát tip

Líbí se mi ten postřeh ve střední pasáži, týkající se fotbalistické "namyšlenosti". Jinak to na mě -- spíš než jako povídka -- dělá dojem zaznamenání události  z dávného minula. Po slohové stránce tomu neí co vytknout, ale chybí tomu nějaký náboj... a vlastně chybí možná schválně; ti čutálisti ho v sobě taky neměli :-)  


Gora
03. 05. 2017
Dát tip

Jiřinko, děkuju:-)


srozumeni
03. 05. 2017
Dát tip
Krásně napsané a zajímavý střípek z pro mě neznámého světa...***

Gora
27. 04. 2017
Dát tip

Pavle, cením si tvého názoru, a díky:-)


Pavel Wilk
27. 04. 2017
Dát tip

Zajímavé, vtipné čtení. Tip!


Pavel Wilk
27. 04. 2017
Dát tip

Zajímavé, vtipné čtení. Tip!


Gora
24. 04. 2017
Dát tip

Hugi, dík:-)


Hugo Ramon
24. 04. 2017
Dát tip

hezký :-)


Gora
19. 04. 2017
Dát tip

Zdendo, díky...občas jsem žila i normálně:-) -dík


Gora
19. 04. 2017
Dát tip

Dodolo, díky moc za čtení...no, jen taková epizoda mého života...snad pobavila:-)


Dodola
19. 04. 2017
Dát tip

Napínavé, závěrečný debakl vměstnaný do třech řádků - poněkud nečekaná pointa (aspoň pro mě), nejvíc mě rozesmálo, jak ses donutila tvářit zodpovědně :-)


Gora
18. 04. 2017
Dát tip

korloide, díky...ano, Kočkodan je na Písmáku známý sadista:.)))


Gora
18. 04. 2017
Dát tip

Kolobajdo, díky moc:-)))

Teď jsem si přečetla a žulím se tady...ráda na to vzpomínám, i když mi tehdy do smíchu nebylo:-)


Kolobajda
18. 04. 2017
Dát tip

Jasně - kompletní jedenáctka + primadóna Zorro. Také jsem se docela pobavil   : -))   /**


Gora
17. 04. 2017
Dát tip

Díky, Květoni, - čekala jsem na tvé vyjádření, Humoristo:-)


Úsměv veliký. ((-:


Gora
17. 04. 2017
Dát tip

blackie:-)))))


hihihi....Ty jsi vyhrála.......................*/****


K3
16. 04. 2017
Dát tip

Ti na špičkový úrovni alespoň musí makat. No a ty primadony z nich možná děláme my sami, celý systém sportu.


Gora
16. 04. 2017
Dát tip

upupa, dobre si urobil:-) si chytrejší než počítač, a to ťa šlachtí:-) Děkuju uctivě:-)


upupa
16. 04. 2017
Dát tip

Tip neviem, ako sa dáva, ešte som to nerobil. Keď som funkciu "tip" našiel a klikol na ňu, tak mi to oznámilo, že už som dielu tip dal. No, asi konám v mrákotách, neviem. Proti počítaču je človek bezmocný. Buď som debil ja, alebo on.


Gora
16. 04. 2017
Dát tip

Karle, no, jsou to primadony, a u nás jen okresního formátu...co potom ti nahoře, v reprezentaci:-(( Dík!


K3
16. 04. 2017
Dát tip

Já mám s fotbalisty podobné zkušenosti. V Kolíně když trénovali tak se ulejvali kde mohli. Všude měli přednost, většina ostatních sportů neměla téměř na nic nárok... oni dostali co chtěli. Ale věřím že někteří opravdu poctivě dřou a pak je to znát...


Gora
16. 04. 2017
Dát tip

Jardo, díky, žes to břímě vzal na moment za mě:-)))


revírník
16. 04. 2017
Dát tip

Máš to hezké a uvěřitelné, trpěl jsem chvílemi za tebe.


Gora
16. 04. 2017
Dát tip

upupo, díkes:-) a co tip, keď sa páčilo?:-)


upupa
16. 04. 2017
Dát tip

Aj mne sa páčilo, a to som futbalový fanda!


Gora
15. 04. 2017
Dát tip

Kočkodane, tak to mohlo být, kdyby Slavojáci byli větší padavky:-) Díky za veršíky


Kočkodan
15. 04. 2017
Dát tip
K hráči běží masérka, bílý pláštík na ní vlaje, botasky má za pérka, pátý pád, už sprostě laje a na osud zuby cení, barvu mění oblečení...

Gora
15. 04. 2017
Dát tip

Evženie, tehdy jsem byla ráda, že to takhle dopadlo:-) a děkuju


Tak to si umím představit. :-) /T


Tak to si umím představit. :-) /T


Gora
15. 04. 2017
Dát tip

Štírko, děkuju, a nápodobně!


kvaj
15. 04. 2017
Dát tip

Já to jako oddychové vyprávění beru, jen mě tam zarazilo zdůrazňování dvanáctky, napřed v násobku, podruhé přímo.


Štírka
15. 04. 2017
Dát tip

Fajn pocteni... zasmala jsem se...  A hezke svatky jara ...:-)


Gora
15. 04. 2017
Dát tip

Čudlí, díkes:-)


Gora
15. 04. 2017
Dát tip

Oldjerry, děkuju moc, no, ony mi ty počty po deseti letech už tak nesedly, ale o tom to nejni:-)))


Gora
15. 04. 2017
Dát tip

vesuvanko, děkuju mockrát, žes četla i "čutálisty" - ten dvanáctý byl "hvězda" - hezkej kluk:-)


Gora
15. 04. 2017
Dát tip

Di, děkuju a hezké Velikonoce:-)

Od té doby jsem na fotbale nebyla:-((( - leč smluvené tři měsíce jsem odmasírovala:-)


Gora
15. 04. 2017
Dát tip

kvaji, díky za čtení:-) - no, řídím se názvem filmu Klapzubova jedenáctka + hvězda - trumf pro nejhorší chvíle:-) - má to být jen takové oddychové vyprávění.


Čudla
15. 04. 2017
Dát tip

Pobavilo. /*


Oldjerry
15. 04. 2017
Dát tip

Jako dvanáctý se tam pozval zřejmě rozhodčí (:-D


vesuvanka
15. 04. 2017
Dát tip

Pěkně popsaný pohled zdravotníika - v tomto případě zdravotnice  na fotbalový zápas i na jeho přípravu. V závěru mě rozesmálo 12 rozhněvanuch mužů :-))), patrně byl míněn i náhradník. TIP


Diana
15. 04. 2017
Dát tip

Přečetla jsem s velkým zájmem. A to mi fotbal může být ukradený. Fakt dobře napsáno! ****


kvaj
15. 04. 2017
Dát tip

Pěkně napsané - jen mi nesedí těch 24 lýtek a 12 rozhněvaných. Fotbal se hraje v jedenácti (viz písnička "Ta naše jedenáctka válí..."). Leda že by měli jen jediného náhradníka? Tu hnězdu?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru