Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+13 neviditelných
Kam směřujeme?
datum / id16.04.2017 / 478289Vytisknout |
autorOkamžik
kategorieOstatní nezařaditelné
témaFilosofické
zobrazeno610x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

16.4. 2017, 18:50

Kam směřujeme?

Bledule kvetla na prvním jarním slunci a já se zamýšlel nad těžkostmi bytí. Proč tu jsme, kam jdeme, jaká jest ta správná z našich cest, životních křižovatek. Doprava, doleva, rovně či nahoru, nebo dolů, nebo našikmo. Máme někoho, kdo nám pomáhá, nějaká živoucí síla, všehomíra? Bez našich rodičů bychom tu nebyli, ti nás zplodili a celý život se o nás starají. Je to věčné pouto mezi těmito spřízněnými dušemi? A jak to je po smrti? Vydáváme se znovu reinkarnovaní zpátky na tuto zemi, abychom se vyvarovali dřívějších chyb? Nebo jdeme rovnou na očistce, a potom do nebe či do pekla? Existuje peklo? A co když je tam holé nic? Něco tam je, jen se tam podívat, ale to zjistíme až po smrti.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

15.05.2017 09:30:25dát kritice tipAlenakar

Okamžiku,

pokud jsou současní autoři něčím k něčamu nuceni,pak je to většinou jen jejich vlastní ješitnost.Cožpak někdo někoho nutí k tomu,aby vůbec psal ? Jak dopadají mnohá "Autorská čtení" ukazuje stejnojmenná básnička,kterou jsem dnes vložila a moc by mě zajímal tvůj názor na ni.

11.05.2017 19:07:47dát kritice tipOkamžik

Děkuji moc všem za komentáře a zastavením se u mého díla. 

Vím, že to bylo jen nahození, kostra, ze které by se mohlo utvořit něco více konzistentního. Napsal jsem to, co mě rovnou napadlo.

Myslím si, že by spisovatel měl být niterný, ale také odmítám exibicionismus. Bohužel současní autoři jsou k tomu nuceni, např. autorskými čteními.

Přeji Vám krásný večer třeba se svou oblíbenou knihou od renomovaného autora.

25.04.2017 09:01:52dát kritice tipAlenakar

Problém je asi v tom,že většina lidí svou vlastní duši prakticky vůbec nezná a proto se ani nemá o co opírat. V současné době se trochu zabývám psychologií stínu. Exhibicionistická poezie může a nemusí být upřímná. Myslím,že když umí básník dobře psát,čtenář nemá nikdy šanci poznat ,co je pravda a co lež. Když je autor ale vnitřně upřímný,může v některých případech poznat z vlastních veršů svůj stín. Taky se o to snažím se střídavým úspěchem.

20.04.2017 12:56:34dát kritice tipagáta5

myslím, že se o nejtajnější zákoutí duše neopřeme :) v okamžiku smrti... v okamžiku smrti budeme rádi, když nás nic nebude bolet. 

každý má nastavený žebříček jinak, někdo je zdrženlivější, někdo otevřenější. Záleží jen na tom, jak se s tím každej vypořádá bez ohledu na trend :) budu-li spokojená s exhibionismem, dobrá tedy. budu-li nespokojená, musím s tím něco udělat... máme to ve svých drápech

20.04.2017 09:51:33dát kritice tipAlenakar

korloid,

tvůj zdrženlivý postoj ke zobrazování nejtajnějších zákoutí autorova nitra sdílím a proto se také vyjadřuji v symbolech a v hádankách. Obávám se ale,že s takovýmto postojem budeme na Písmáku zcela osamocené. Současným trendem je totiž pravý opak : autor musí být otrlý exhibicionista. I v poezii je zveřejňování velkých intimností trendem. Takže co s tím ? - Psát abstraktně ? Nebo psát (společensky) angažovanou poezii ? - Ale problém je třeba v tom,že i Adam Borzič je opravdu dobrý jako exhibicionista,který hovoří o své homosexualitě. a nikoli jako křest'ansko-sociální ideolog.

19.04.2017 17:51:28dát kritice tipkorloid

Proč tu jsem? Abych prožila. Kam jdu? Do náručí smrti. Jaká cesta je ta správná? Ta, která mi dovede k větší spokojenosti. Všemi směry, podle toho, který směrem leží moje štěstí. Mám někoho, kdo mi pomáhá? Jistě - ve své fantazii, chcete-li v paralelním světě. Svým způsobem obdivuji spisovatele, protože dávají svou říši fantazie vplen, a pak si musí vytvořit další, jen pro svou potřebu. Myslím si, že svá nejtajnější zákoutí duše by neměl nikdo ukazovat, protože je to to jediné, oč se bude moci v okamžiku smrti opřít, kam se bude moci s důvěrou obrátit, a možná tam i rovnou jít. Ano, bez rodičů bychom nebyli, ale o věčné pouto nejde - ovšem jde si domluvit, že po smrti si dáte znamení, zda existence pokračuje, takže maminka mi umřela už dávno, ale sedm let po její smrti jsem ucítila její energii, takže ano, po smrti existence pokračuje. A co přesně je po smrti? Nevím. Líbí se mi myšlenka nebo spíše jemné pokárání, že přemýšlením o tom, co bude ztrácím pocit prožitku toho co je aneb příliš marnit přítomnost přemítáním o budoucnu by se nemělo. Sir Terry Pratchett ve svých knihách (Svobodný národ, Klobouk s oblohou, Zimoděj, Obléknu si půlnoc a Pastýřova koruna) dal světu národ malých víl Nac Mac Fíglů, které věří, že po smrti jsme teď, takže každé úmrtí svého člena bouřlivě oslavují, protože jim je jasné, že dotyčný dostal propustku do života, a je určitě šťastnější než jsou oni tady. Nicméně, když už tady jsou, tak si zdejší pobyt užívají plnými doušky. Nádherným překladem pana Jana Kantůrka mluví Fíglové vymazleným nářečím. A v jiných svých knihách o Zeměploše je postava Smrtě, která má velmi zdařilé filozofické repliky, a která tvrdí, že po smrti má každý to, co si přeje = možná odtud pramení ono dávej si bacha na to, co chceš, protože bys to mohl dostat.:-) 

18.04.2017 10:06:08dát kritice tipAlenakar

Okamžiku,

tvoje zamyšlení je zatím jen základem pro to,aby mohlo vzniknou nějaké literární dílo. Zatím je to jen informace o tom,že přemýšlíš o otázkách,o kterých přemýšlí mnoho lidí. Teprve když svým úvahám dáš nějakou literární formu,která někoho osloví,bude to "dílo" ,at' už by to byla esej nebo básnička.

18.04.2017 06:12:21dát kritice tipagáta5

byla bych nerada, kdyby se o mně rodiče starali celý život... a spřízněné duše nemusí být nutně rodiče tím, že nás zplodili... no, ještě bych se trošku zamyslela....



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.