jako píseň 
kterou nikdo nesložil
zní mi teď v hlavě jejích očí smích
zármutek žil napjatých
k prasknutí

jak obraz
co malovat mě nikdo nenutí
jen sráz přede mnou
ve spáncích tepe krev
když jdu tmou 
ta chvíle 
kdy je cítit v těle každý nerv
už dávno je smutkem spasitele

víno z temných rév
těch ušlechtilých
probudilo hlučný smích
smích naděje i beznaděje

pak konec zazvonil
hluk zábavy ztich
záblesk života unik z knih
potom zhas
zbyla jen prázdnota
po kůži přeběh mráz
až zorničky se zúží
pod dotekem těch chvil

pod drtivým závanem
lehounkých bosých nožek víl
šťastný jsem zůstal nad ránem

a co se písní týká
bolí jako v srdci dýka

https://kvaj.blogspot.com