Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+11 neviditelných
změna je měsíc
datum / id20.04.2017 / 478362Vytisknout |
autoragáta5
kategorieVolné verše
zobrazeno658x
počet tipů11
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
změna je měsíc

Hřeješ si ruce pod pažemi, palce kolmo vzhůru    
a lokty, ostré hroty     
naznačené
                         k slabinám    vyfukují páru.
Na hřbetu ruky odlupuješ kůru,
padá do klína.
Spánkovou kost tlačíš k vlasovým cibulkám.
Je stříbročerný večer.
Podpíráš dům a klika cloumá tělem. Jedny ruce na věšáku, druhé v botníku.
Bělostná postel do sebe uzamyká naznačený pohyb.
Foukneš do peřin.
Jak jinak slyšet vzduch, než vlastními ústy? Jak jinak slyšet cokoli?
Krájíš chléb na úhledné plátky, patku vydrolíš do spravedlivých hromádek.
Tři.
Zkoušíš nahlas přivolat k večeři své duchy. Zaklínadlo, amulety, knoflíky.
To všechno ze šuplíků, skříní,     kapes.
Hladíš struhadlo, sítko plné moučkového cukru, lžičku.
Na dlažky se snáší sníh, pokrývá ti nohavice, plní nos, ústa.
Nemůžeš popadnout dech.
Rychle vyměníš amulety za modlitbu. Moučkový cukr za sůl.

Oplakal jsi levou nohu.
Teď se plácá na třešni ve větru a odhání kosy.
Z okna pozoruješ patu.
Bílá a tak málo ochozená, vrtá ti hlavou její čistota.
A pak ten lán světa…
                 Potěžkáš své plíce.


Přívětivé otočení za přeludem. Každodenní vyhánění duchů.
                 Pohlazení vyšívaného ubrusu, zapálení svíčky.
(dva vysoké tóny v pravidlech)
Zpomaleným prstem otvíráš hrudník.
Na maratónskou dráhu se řadí běžci. Ty ležíš pod stolem, odpočítáváš žebra.
Jeden, dva, TŘI.
Hodiny nestíhají trávit čas.
Trochu je popostrčíš, jako jsi postrkoval invalidní vozík.  Cosi v nich zachrčí.
Do prázdných dlaní cpeš všechna ta kolečka a kovadlinky, a když je jich moc,
sesypeš je na stůl.
Rozdrobíš k nim chléb a tiše povečeříš.

Pocity. Zaváhání, zda je nutné skladovat nepotřebné nuly.
Pod mínus klopíš zrak.
Stále počítáš,             s nimi,  nás, je.
Chaos obepíná staré kalhoty, záplatuje srdce.
Ve zvadlé ruce roztančí palec
a čáry života se znovu sejdou v kuchyni u nádobí.

Hladím tě zbytečně v protisměru, na zádech mi roste hrb.
Tlačím ho nožem dovnitř a říkám: „nebreč“.

                                                    Utrhneš druhou nohu a pověsíš ji na měsíc.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

27.04.2017 11:46:58dát kritice tipagáta5

jarub, díky :)))) super

27.04.2017 08:32:05dát kritice tipJARUB

První nohu opláčeš, druhou už si surově utrhneš sama. Vzteklá z bezmoci, pak odevdaná a vysílená pláčem......Hroznou bolest vystřídá otupělost duševní dočasné smrti....

Fakt děsně skvělá. To JÁ se tak cítím, to já si lámu žebra do krabičky a pak jí vyhodím s dalším harampádím....

Jsi boží.

25.04.2017 08:56:12dát kritice tipAlenakar

U mne se ty manické fáze pojily s iluzemi,hlavně s iluzemi o sobě. Iluzí ovšem ubývá a s tím ,jak vidím situaci na Písmáku realističtěji ,než dřív,mám už energie tak nějak přiměřeně a grafomanka jsem už taky spíš druholigová.

22.04.2017 20:49:52dát kritice tip4U

líbí *

22.04.2017 14:24:28dát kritice tipqíčala

Já si ji dneska už čtvrt hodiny čtu nahlas - to je kino! :))) Chtěla bych psát jsko ty - tak hezky se říkáš!

 

20.04.2017 20:13:01dát kritice tipagáta5

on oplakává a nemůže se s tím smířit, kví. nemůže vyběhnout ven a začít znovu,,, prostě to vzdal, pochopila  jsi to dobře, jsme sestry!!

20.04.2017 16:00:12dát kritice tipqíčala

Zase jsem se vrátila ... :) Přečetla jsem si komenty a zjistila jsem, že básnička je o něčem jiném, než co si z ní sbírám:)) Ale komu to vadí?

Myslela jsem, že je to o někom, kdo byl, už není a nemůže se s tím smířit - no ale ve finále je si to vlastně podobné - jen já jsem víc na horory:) Tenhle tvůj styl se mi moc líbí - ty si ale najdeš čtenáře na každý svůj ...

Poletující části těla jsou supr, je to tak zoufalé ...

Nádhera tě číst. ...ale to už jsem psala:) Tak si jdu utrhnout nohu a vyvěsit ji z okna, že ještě žiju:))

20.04.2017 13:02:32dát kritice tipagáta5

Al, u mně to není "manické", mám prostě životní energie na rozdávání, bojovnice, indiánka... něco z toho jsem tutově byla v minulým životě, když už si myslím, že mám dost, zase vstanu a rozeběhnu se. Vztek prakticky neznám :) jsem obrovský optimista

ale grafomanka jsem tutově!

20.04.2017 11:54:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Nejpůsobivější pro mne oplakání levé nohy...a jak tam povlává:-) zajímavé...

20.04.2017 11:35:52dát kritice tipagáta5

kočkodane, díky :) ))

20.04.2017 11:32:02dát kritice tipKočkodan
Zaujaly mne mimo jiné ty amputacní prvky, ve vytvárení zvlástních obrazu proste umís chodit... (hrbatý smajlík)
20.04.2017 10:56:01dát kritice tipAlenakar

Díky za poslední větu. Potěšila.  - Taky jsem bývala často v manické fázi.Jenže u mne se ta manická fáze pojí se vztekem. Jsem typický flegmatik. Dlouho a dlouho jsem klidná a pak vyletím jako čert z krabičky,pak to nějakou dobu doznívá a pak zase - pohoda. Grafomanka jsem taky ,ale už to není,co to bývalo.

20.04.2017 10:45:13dát kritice tipagáta5

mám děsnou energii, potřebovala bych ji někomu předat.. to není jen o psaní, ale celkově, pořád musím něco dělat, vymýšlet, ale zase mě to baví. Jednou za týden úplně odpadnu a spím dvacet hodin v kuse :))

šuplíky jsou fajn, tam se toho vejde, některé tvoje básně mě fakt berou a haiku si dneska pěkně vymazlila :)

20.04.2017 10:38:36dát kritice tipAlenakar

To jsem ráda,že nikam neodcházíš,bez tebe by to tu už nebylo ono.Odpočiň si,nech si ledacos rozležet v hlavě. Abych pravdu řekla,já ted' hodně míchám nové básničky se starými - asi tak půl na půl. Zatím ještě mám v šuplíku zásobu tak na dva měsíce.

20.04.2017 10:31:01dát kritice tipagáta5

kví, to jsem potřebovala :)) díky , jj, přečti víckrát, je tam toho pro tebe mraky...

20.04.2017 10:29:57dát kritice tipagáta5

na loučení nemám ještě dost slz :))) ale asi si odpočinu, píšu teď víc do šuplíku, ale stejně je toho pořád tolik, co mám potřebu tahat ven. Někdy si přijdu jako chrlič, takovej ten na starým domě, obouchanej, napůl připravenej k... :)

 

alešu, román néééé :))

20.04.2017 10:29:50dát kritice tipqíčala

Mě z tebe mrazí, ta je prostě skvělá ... jen jsem přelétla, přečtu párkrát v klidu doma ... skvělá! :*

20.04.2017 10:22:59dát kritice tipAlenakar

Co uzavíráš,Agáto ? - Chceš mi tím naznačit,že se s námi loučíš ?

20.04.2017 10:19:02dát kritice tipaleš-novák

formou sice volný verš, ale obsahově by to dalo na román...

20.04.2017 10:10:54dát kritice tipagáta5

díky Al, jen jsem chtěla popsat pocity člověka, který všechno vzdal. a přišlo mi dobré přirovnat to k tělu ... je to hrozně těžký a pro mě velice zajímavé téma k psaní.  a co je ten správný šálek čaje :), já raději kafe, ale rozumím ti :)  nová cesta? ale kdeže, spíš to nějak uzavírám.

20.04.2017 10:03:18dát kritice tipAlenakar

Zvláštní - včera večer jsem poslouchala v rádiu pořad o malíři Mikuláši Medkovi. Bylo tam mimo jiné popisováno jisté období v jeho malbě,kdy byl fascinovánn lidskými orgány a částmi lidského těla,maloval třeba střeva vyhřezlá z břicha a tak podobně. Tahle tvoje básnička mi Medka okamžitě připoměla. Dávám tip,i když tohle rozhodně není můj šálek čaje. Oceňuji ale,že u tebe to může být počátek nové cesty.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.