Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

změna je měsíc

20. 04. 2017
13
24
1379
Autor
agáta5

Hřeješ si ruce pod pažemi, palce kolmo vzhůru    
a lokty, ostré hroty     
naznačené
                         k slabinám    vyfukují páru.
Na hřbetu ruky odlupuješ kůru,
padá do klína.
Spánkovou kost tlačíš k vlasovým cibulkám.
Je stříbročerný večer.
Podpíráš dům a klika cloumá tělem. Jedny ruce na věšáku, druhé v botníku.
Bělostná postel do sebe uzamyká naznačený pohyb.
Foukneš do peřin.
Jak jinak slyšet vzduch, než vlastními ústy? Jak jinak slyšet cokoli?
Krájíš chléb na úhledné plátky, patku vydrolíš do spravedlivých hromádek.
Tři.
Zkoušíš nahlas přivolat k večeři své duchy. Zaklínadlo, amulety, knoflíky.
To všechno ze šuplíků, skříní,     kapes.
Hladíš struhadlo, sítko plné moučkového cukru, lžičku.
Na dlažky se snáší sníh, pokrývá ti nohavice, plní nos, ústa.
Nemůžeš popadnout dech.
Rychle vyměníš amulety za modlitbu. Moučkový cukr za sůl.

Oplakal jsi levou nohu.
Teď se plácá na třešni ve větru a odhání kosy.
Z okna pozoruješ patu.
Bílá a tak málo ochozená, vrtá ti hlavou její čistota.
A pak ten lán světa…
                 Potěžkáš své plíce.


Přívětivé otočení za přeludem. Každodenní vyhánění duchů.
                 Pohlazení vyšívaného ubrusu, zapálení svíčky.
(dva vysoké tóny v pravidlech)
Zpomaleným prstem otvíráš hrudník.
Na maratónskou dráhu se řadí běžci. Ty ležíš pod stolem, odpočítáváš žebra.
Jeden, dva, TŘI.
Hodiny nestíhají trávit čas.
Trochu je popostrčíš, jako jsi postrkoval invalidní vozík.  Cosi v nich zachrčí.
Do prázdných dlaní cpeš všechna ta kolečka a kovadlinky, a když je jich moc,
sesypeš je na stůl.
Rozdrobíš k nim chléb a tiše povečeříš.

Pocity. Zaváhání, zda je nutné skladovat nepotřebné nuly.
Pod mínus klopíš zrak.
Stále počítáš,             s nimi,  nás, je.
Chaos obepíná staré kalhoty, záplatuje srdce.
Ve zvadlé ruce roztančí palec
a čáry života se znovu sejdou v kuchyni u nádobí.

Hladím tě zbytečně v protisměru, na zádech mi roste hrb.
Tlačím ho nožem dovnitř a říkám: „nebreč“.

                                                    Utrhneš druhou nohu a pověsíš ji na měsíc.


24 názorů

lawenderr
06. 06. 2020
Dát tip

tahle je čím dál božejšíííí ... si tu čtu, u tebe


agáta5
25. 01. 2020
Dát tip

vrátila jsem se s tebou ) kuk


lawenderr
24. 01. 2020
Dát tip

iahle mi s odstupem času přijde geniální :) ... nebo se čímdálvíc přibližuju tomu, cos chtěla vyjádřit :)


agáta5
27. 04. 2017
Dát tip

jarub, díky :)))) super


JARUB
27. 04. 2017
Dát tip

První nohu opláčeš, druhou už si surově utrhneš sama. Vzteklá z bezmoci, pak odevdaná a vysílená pláčem......Hroznou bolest vystřídá otupělost duševní dočasné smrti....

Fakt děsně skvělá. To JÁ se tak cítím, to já si lámu žebra do krabičky a pak jí vyhodím s dalším harampádím....

Jsi boží.


Alenakar
25. 04. 2017
Dát tip

U mne se ty manické fáze pojily s iluzemi,hlavně s iluzemi o sobě. Iluzí ovšem ubývá a s tím ,jak vidím situaci na Písmáku realističtěji ,než dřív,mám už energie tak nějak přiměřeně a grafomanka jsem už taky spíš druholigová.


4U
22. 04. 2017
Dát tip

líbí *


agáta5
20. 04. 2017
Dát tip

on oplakává a nemůže se s tím smířit, kví. nemůže vyběhnout ven a začít znovu,,, prostě to vzdal, pochopila  jsi to dobře, jsme sestry!!


agáta5
20. 04. 2017
Dát tip

Al, u mně to není "manické", mám prostě životní energie na rozdávání, bojovnice, indiánka... něco z toho jsem tutově byla v minulým životě, když už si myslím, že mám dost, zase vstanu a rozeběhnu se. Vztek prakticky neznám :) jsem obrovský optimista

ale grafomanka jsem tutově!


Gora
20. 04. 2017
Dát tip

Nejpůsobivější pro mne oplakání levé nohy...a jak tam povlává:-) zajímavé...


agáta5
20. 04. 2017
Dát tip

kočkodane, díky :) ))


Kočkodan
20. 04. 2017
Dát tip
Zaujaly mne mimo jiné ty amputacní prvky, ve vytvárení zvlástních obrazu proste umís chodit... (hrbatý smajlík)

Alenakar
20. 04. 2017
Dát tip

Díky za poslední větu. Potěšila.  - Taky jsem bývala často v manické fázi.Jenže u mne se ta manická fáze pojí se vztekem. Jsem typický flegmatik. Dlouho a dlouho jsem klidná a pak vyletím jako čert z krabičky,pak to nějakou dobu doznívá a pak zase - pohoda. Grafomanka jsem taky ,ale už to není,co to bývalo.


agáta5
20. 04. 2017
Dát tip

mám děsnou energii, potřebovala bych ji někomu předat.. to není jen o psaní, ale celkově, pořád musím něco dělat, vymýšlet, ale zase mě to baví. Jednou za týden úplně odpadnu a spím dvacet hodin v kuse :))

šuplíky jsou fajn, tam se toho vejde, některé tvoje básně mě fakt berou a haiku si dneska pěkně vymazlila :)


Alenakar
20. 04. 2017
Dát tip

To jsem ráda,že nikam neodcházíš,bez tebe by to tu už nebylo ono.Odpočiň si,nech si ledacos rozležet v hlavě. Abych pravdu řekla,já ted' hodně míchám nové básničky se starými - asi tak půl na půl. Zatím ještě mám v šuplíku zásobu tak na dva měsíce.


agáta5
20. 04. 2017
Dát tip

kví, to jsem potřebovala :)) díky , jj, přečti víckrát, je tam toho pro tebe mraky...


agáta5
20. 04. 2017
Dát tip

na loučení nemám ještě dost slz :))) ale asi si odpočinu, píšu teď víc do šuplíku, ale stejně je toho pořád tolik, co mám potřebu tahat ven. Někdy si přijdu jako chrlič, takovej ten na starým domě, obouchanej, napůl připravenej k... :)

 

alešu, román néééé :))


Alenakar
20. 04. 2017
Dát tip

Co uzavíráš,Agáto ? - Chceš mi tím naznačit,že se s námi loučíš ?


formou sice volný verš, ale obsahově by to dalo na román...


agáta5
20. 04. 2017
Dát tip

díky Al, jen jsem chtěla popsat pocity člověka, který všechno vzdal. a přišlo mi dobré přirovnat to k tělu ... je to hrozně těžký a pro mě velice zajímavé téma k psaní.  a co je ten správný šálek čaje :), já raději kafe, ale rozumím ti :)  nová cesta? ale kdeže, spíš to nějak uzavírám.


Alenakar
20. 04. 2017
Dát tip

Zvláštní - včera večer jsem poslouchala v rádiu pořad o malíři Mikuláši Medkovi. Bylo tam mimo jiné popisováno jisté období v jeho malbě,kdy byl fascinovánn lidskými orgány a částmi lidského těla,maloval třeba střeva vyhřezlá z břicha a tak podobně. Tahle tvoje básnička mi Medka okamžitě připoměla. Dávám tip,i když tohle rozhodně není můj šálek čaje. Oceňuji ale,že u tebe to může být počátek nové cesty.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru