Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Důkaz Boží existence pro skeptiky

27. 04. 2017
13
27
1517
Autor
Dodola

Ten druhý je nezbytným prostředníkem mezi mnou a mnou samým.      J.P. Sartre

Tak dlouho jsme se neviděli

a poslední zásoby padly

když v tratolišti smíchu

skončil se náš půst

 

jsme sami

uprostřed svých nejbližších

blízkost se nedá sdílet

jinak než v modlitbě

řekla teta Rút

 

zůstalo jen pár vět

pár veršů ze Sartra

nedokončených partů

črtaných chvěním hvězd

 

jsme sami

uprostřed nicoty

bytí se nedá sdílet

jinak než v bolesti

řekl kněz

 

utkaní ze stejných přediv

ledoborci stejných bran      

ztečí za stejným zenitem

padáme do stejných rán

 

jsme sami

uprostřed sebe samých

hloubka se nedá sdílet

jinak než v temné noci

řekl Jan

 

spojeni

neviditelnými pouty

entaglement

nás nikdy neopouští

 

jsme sami

uprostřed jednoty

Jedno se nedá sdílet

jinak než rozdělením


27 názorů

mám pocit, že vždycky něco zapomenu ... to víš, roky jsou tu

 

už jdu kouknot na další


Dodola
28. 10. 2017
Dát tip

Radovane, dík za tvou už třetí návštěvu a ocenění :-)

škoda, že jen tohoto jednoho jediného textu...

na tvou dokonalou jednoduchost, ve které se skví ta kýžená krása, bohužel asi nemám... ale snažím se 


  1. líbí
  2. hmmm ... citoslovce obdibného zamručení

Dodola
25. 07. 2017
Dát tip

Samozřejmě, dík :-)


a když jej dám teď, platí to?


Dodola
24. 07. 2017
Dát tip

Těší mě, že se ti líbí. Ale asi ne natolik, abys mi dal taky třeba tip :-(


uprostřed jednoty

Jedno se nedá sdílet

jinak než rozdělením

... síla a zbytek taky


Nenudil jsem se, téma je mé oblíbené


Alenakar
11. 05. 2017
Dát tip

Inspirovala jsi mne k podobnému počinu. Taky jsem dnes vložila citát ze známého filosofa a pokusila jsem se na téma tohoto citátu napsat báseň. Moc by mě zajímalo,co na ni řekneš.


Alenakar
09. 05. 2017
Dát tip

Sartra jsem četla už velmi dávno a proto by ode mne ted' bylo vemli troufalé bavit se o něm. Mně z něho utkvělo v hlavě spíš jakési jeho přesvědčení,že dnes už mezi sebou lidé nemohou komunikovat do takové hlouby jako kdysi. Statisticky je to možná pravda,tahle pravda se ale nevztahuje na každého. - K mystickým prožitkům mohu říct jen to,že pokud vím,vyšší mystické stavy se nedají slovy vůbec vyjádřit a že ti ,kteří je prožili,se o to ani nesnaží.


Dodola
04. 05. 2017
Dát tip

Nevím, jestli to víš, ale Sartrova „zkušenost existence“, kterou popsal v knize La nauzea, je v jisté křesťanské literatuře zařazená mezi mystické zkušenosti. Cituju:

„Seděl jsem sám, mírně sehnutý…. před onou černou sukovitou hmotou, tak ošklivou, že mi naháněla strach. A pak mi blesklo hlavou poznání, až se mi z toho zatajil dech. Až dosud jsem netušil, co znamená ‚existovat‘ …… Obvykle se existence skrývá, je kolem nás, jsme to my, nemůžeme říct téměř nic, abychom o ní nemluvili, ale nemůžeme se jí dotknout… A potom tohle: náhle tam byla, jasná jako den: existence se zčistajasna odkryla.“

Moje citace pokračuje komentářem autora: „Filosof, který učinil tento „objev“, se prohlašoval za ateistu, protože nepřekročil poznání, poznání vlastní existence, existence světa, existence věcí. My však můžeme vycházet z této zkušenosti a udělat z ní – což je přirozené pro všechny stvořené věci (srov. Řím 1,20) – odrazový můstek k objevení toho, který existuje, jiskru umožňující další osvícení. Proč by to, co bylo možné u kořene kaštanu, nebylo možné u Boha?“

R. Cantalamessa: Pozvání na horu Sinaj, 1999, str. 9

Přiznám se, že jsem Nevolnost nečetla, na rozdíl (zřejmě) od tebe, ale s tím komentářem Cantalamessy se ztotožňuju. Asi mluvíme každá o něčem jiném, ale i tak dík za zajímavou diskusi.


Alenakar
04. 05. 2017
Dát tip

Ne tu jistotu mít můžeš a nemusíš. Záleží na tom,jaké máš životní zkušenosti. Moje životní zkušenosti potvrzují mé přesvědčení,ale ne každý má podobné zkušenosti jako já.

J.P.Sartre mne nikdy moc neoslovil. Něco pro život mi dal třeba Epiktétos nebo Marcus Aurelius. Ale Sartre ? To je nejspíš jeden z praotců postmoderny.


zajímavé a jímavé


Dodola
02. 05. 2017
Dát tip

Ale jo, Alenakar, možná jsem to špatně napsala. Ne toužebné přání, ale "pevné doufání". Můžeme v to pevně doufat, ale jistotu nemáš. Tak můžeš sbírat střípky "důkazů", projevů toho "něčeho nad námi", často tam, kde by to člověk nečekal, třeba v té vědě. A skládat z toho jakousi mozaiku. Ale jak říká Jiří Grygar, to, co vypadá (ve vědě) v jednu chvíli jako důkaz existence či neexistence Boha, se vzápěti obrátí v pravý opak.


Alenakar
02. 05. 2017
Dát tip

Ne,Dodolo,není to toužebné přání,je to realita. "Něco" ,čemuž někdo říká Bůh a jiný karma ,je stále s námi. Já ale závidím materialistům. Ti aspoň nikdy necítí žádnou skutečnou zodpovědnost.


Štírka
29. 04. 2017
Dát tip

Velmi zajimava diskuze... a posouva to vse do vyssi sfery...

 


Dodola
28. 04. 2017
Dát tip

Díky za hvězdičky, balck :-)


...................*/********


Dodola
27. 04. 2017
Dát tip

Alenakar, díky za tvůj pohled na věc. Že je Bůh vždy s námi, je toužebné přání, ne vždy i pocit. Sartrovi ten ateismus moc nevěřím, ten jeho citát by věřící pouze formuloval jinak, ale smysl by, domnívám se, zůstal. 


Dodola
27. 04. 2017
Dát tip

Agáto, Anděliko, Goro, Indianska, díky za názor, potěšily jste.


Alenakar
27. 04. 2017
Dát tip

S tím Sartrovým citátem zároveň souhlasím i nesouhlasím,tak jako zároveň souhlasím i nesouhlasím s celým jeho dílem. Existencialismus je v postmoderní spotřebácké době jaksi pozapomenutá filosofie. Diana by ti možná napsala,že člověk není nikdy sám,protože vždycky je s ním Bůh(větší souhlas než se Sartrem) . Já bych ti zase řekla,že člověk není nikdy sám,protože je s ním Tao a někdy dokonce i jeho vlastní duše. - Vyvolala jsi diskusi a ohlas a to se mi líbí. Tip.


Indianska
27. 04. 2017
Dát tip

Velmi chytře napsané. Filozofické. Pecka!


Gora
27. 04. 2017
Dát tip

Zajímavé. Nej pro mne o sdílení bytí v bolesti.


Andělka1
27. 04. 2017
Dát tip

Tééééda...líbí moc.


agáta5
27. 04. 2017
Dát tip

teta Rút byla moudrá žena .. biologie víry od Liptona, že geny nejsou to, co nás ovlivňuje... hm a hm...

~~Jak sám autor knihy prověřil na vlastním životě i na mnoha pokusech, to, co nás zásadním způsobem ovlivňuje, není naše DNA, jak si dosud vědci mysleli, ale buněčná membrána, přes kterou se do buňky dostává vše potřebné, od výživy, léků až po stresové hormony. To je tedy ten „mozek buňky“, který pro nás má tak důležitý význam. Pokud jsme v dobré pohodě, buňky dostávají vše potřebné pro svůj růst. Pokud však žijeme ve strachu a neustálém stresu, buňky chřadnou – jsou totiž v obranné pozici, která jim neumožňuje růst a rozvíjet se.


Dodola
27. 04. 2017
Dát tip

Díky, Štírko, jo, máš pravdu, všechno souvisí se vším, o té epigenetice jsem taky četla. Dobrou noc


Štírka
26. 04. 2017
Dát tip

. Děkuji. Ráda jsem četla. A díky za pocity,

kuteré mnou přitom procházely. A  to že jsem musela vyhledat slovo Entanglement,  Přečetla jsem si navíc článek o tom, jak my sami můžeme pomocí pocitů ovlivňovat svou DNA. Také velmi zajímavé. Takže vidíš jak vše souvisí se vším a díky i za to, kam mě čtení zavedlo....


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru