Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vně

30. 04. 2017
1
1
861
Autor
Kkira

Sleduju zrcadlo, ten odraz láme se

Zlomený já, zlomené tělo

Není to pravda, ty temný sne

Co mi to poprvé v myšlenkách znělo

 

Cítím se skutečný, prázdný jen navenek

Slyším bolest uvnitř, zní tak žalostně

Dráty derou se skrze realitu, plny jsou domněnek

Derou se zrcadlem, škrtí mě

 

Má vlastní podstata, skutečná či ne

V zrcadle chladno je, v odraze zamrzám

Realita stahuje se, do prázdna, nicota pne mne

Ledový paobraz odrazu, ledem a žehem naproti slzám

 

Dvojitá obrazotvornost, jsem uvnitř ničeho, všeho

Údery do skla, střepy jsou v éteru

Všechno je pryč, nejsem už odrazem odrazu, jsem dno

Býval jsem skutečný, teď jsem ozvěnou střepů


1 názor

Santi€
13. 05. 2017
Dát tip
Závěrečný verš je pro mě nejsilnější. "Býval jsem skutečný, teď jsem ozvěnou střepů"

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru