Jirko, děkuju. Mám radost!

Tahle má tvorba /sbírečka/ vznikla jako dárek mojí mamce k 80. narozeninám, to byl hnací motor dát dohromady své střípky z dětství v Chebu.

Už jen pochválím. Všechny tři střípky jsou opravdu hodně půvabné, spojuje je, jak už jsem napsal u Střípku 3 empatie, nadhled a parádní odstup, přestože jde nepochybně o odpozorované situace, které v tobě musely zanechat osobní názor. Ale tím umným odstupem, náhledem jsi dala vyznít plynulé poetické lince. Navíc jsou bohaté dějově všechny tři Střípky a u každé obsažené epizodě se zdržuješ jen tu nejnutnější dobu, jinými slovy prokazuješ cit pro délku verše a rytmus.

Nechala se tajně ostříhat, když mamka odjela na školení:-( Dík

Fakt měla krátký vlasy? :-)

Marcelo, díky za vyjádření...

Lakrove, děkuju.

Tenhle střípek se spíš zasekl...než zablýsknul :-(

Opět (podobně jako předchozí střípek) psáno velmi nezřetelně, ale tentokrát  je (aspoň pro mě, možná pod vlivem předchozího střípku) námět odhadnutelný.  Zdá se mi to tentokrát až moc stručné, heslovité, ale hrůza z toho trochu jde.  

Neni zač. :)

K3: koukala jsem na internet, kdo psal básně v próze, a jsou tam i zvučná jména - O.Březina, K.Hlaváček, ale i Mácha:-) Takže to existuje. Díky.

Josephina: Otázka do pranice? Takový lit. útvar je. Nebo ne? Báseň v próze. Spíš otázka pro literární vzdělance aby to pojmenovali. Jinak pro to to ale nečteme. :).

Kolobajdo, pravdu díš...komentem mne  potěšíš:-)

Ach jo, tak tyhle střípky už nikdo neslepí, je to steně jako s mlýnkem - když s ním točíš pozpátku - nemele...

Jo, ale já si přece na povídky troufám:-) Jen mi tohle z nějakého důvodu sedlo více jako miniatura - jen fragment, střípek, prostě.Jsem ráda za názor i první tři slova.

Je to hezký - ale vlastně něco jako povídka. Aneb otázka do pranice - ten kdo si netroufá na povídku, napíše raději něco jako báseň? ;-)

Aleno, moc díky:-) sama nevím, kam Střep první a druhý zařadit:-)

Připadá mi to jako filmový scénář. Při četbě může člověk,který má fantazii ,uvidět hodně pěkných obrázků. Tip.

Evženie a vesuvanko, děkuju za čtení, tip a komentář, včera se mi nedařilo poslat svůj dík:-)

Krásně a velmi sugestivně napsaný smutný příběh. TIP

Dobře jsi to napsala. Takové vzpomínky jsou jako hluboké vrásky. /T

Karle...dík moc!

Souhlasím s Dodolou. Pro mě to jsou básně. Sice nezvyklé ale o to zdařilejší. Docela by mě zajímalo co by tomu řekli básníci. Měj se.

Diano, děkuju...

nebulo, hlavně nebul:-))) vážně - moc díky:-)

malaalca: díky:-)))

Krásný příběh o přátelství, který bohužel skončil smutně. Moc se mi líbí a proto dávám tip. Irčo, jsi fakt talent!

Štírko, jsem ráda, když někoho mé vzpomínky zaujmou, vážně...díky:-)

Dodolo, já nevím, co je to za /ú/tvar...nevím,jen nějak skládám slova:-)  Děkuju za ta tvá:-))

blackie, jsem ráda, že čteš a drápkem chytáš...dík!

Dobrý nápad, takové vzpomínky z dětství. Umíš je podat.

Ireno, proč próza, to je báseň, a moc povedená, básnické prostředky jsou použity odvážně, přitom citlivě

smutné....ale krásně napsané.........zachytilo se drápkem.........*/***

Díky, Karle, bude jich víc - snad:-), díky:-)

To jsou takové poklady ze vzpomínek. Dát do alba, jistě jich máš víc. Moc smutné a moc hezké.

revírníku, jistě tušíš, kdo byla dívka na kole:-))) - a děkuju

Smutný zápis o dětském přátelství. I tak, stručně, heslovitě se dá napsat drama, které zůstává v člověku navždycky.