Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Asi ano

06. 06. 2017
5
6
312
Autor
Ravenna

Věděli jste, že jenom 34 % Čechů by nevadilo přátelit se s někým s duševním onemocněním?

Není ti nic?

 

Tři kroky nad propastí

zavírám sama sebe slovem v pasti.

Lámu se v pase,

bych

dohlédla až na dno.

Není ti radno?

 

Nebylo a není...

 

Pár týdnů posledních

oprátka kolem krku tlačí,

dech sotva vteřinu mi stačí,

probdělé noci káva hasí,

stačilo by to říct ti? ... asi?


asi ano...

 

 

 

 


6 názorů

Jeff Logos
03. 06. 2018
Dát tip

Dobré, vystihující stavy duše


Ravenna
10. 06. 2017
Dát tip

Děkuji všem za podnětné kritiky i tipy.

 

agáta55:Ano, rozhodně jsou poruchy, které okolí hodně energeticky i psychicky vysávají, ať už je to bipolární porucha, maniodeprese a jiné vážnější případy. Často máme ale ve svém okolí člověka s něčím 'méně' komplikovaným, jako je deprese, obsesivní kompulze..Pohybuji se ve zdravotnictví a vím, že mnohem těžší je u takových lidí překonat fakt, že většina přátel se od nich odvrátila ne z důvodu, že si 3x kontrolují zamčené dveře (jsou trochu řízlí :) ), ale že svůj problém někde řeší, protože je omezuje. Nikdo v současné době nechce být považován za blázna. Obvykle je problém přiznat i sám sobě, že jsem možná ve stavu, který už nejsem schopen sám řešit. Je to potupné jít z psychologem, brát léky. Odmítavý pohled okolí je potom jen dalším krokem ke zhoršení stavu.Spíše mě na tom stavu mrzí, že psychika, ač je často původcem i jiných potíží, je prostě jisté 'stigma'.


Za mě dobrý..... Tip*


Gogin
07. 06. 2017
Dát tip

taky tip

mám určité zkušenosti s lidmi trpícími psychickými poruchami

sám jsem byl léčen skrz depresi a potkal jsem pár takovýchto lidiček

vlastně mě docela mrzí, že jsem víc neposlouchal jejich příběhy, mohl jsem o tom třeba něco napsat :)


agáta5
07. 06. 2017
Dát tip

hm.. 34% je docela dost, předpokládám, že zdravých Čechů. Nějak si neumím představit, že bych kamarádila s někým, komu to nemyslí stejně jako mě... pár přátel mám, vyselektovaných na míru :))  ale je fakt, že řízlí jsme občas všichni...

měla jsem kamarádku, která trpěla bipolární poruchou. Nebylo to nic příjemného naladit se na její náladu, protože ona se naladit nedokázala a navíc mě stahovala dolů, protože jsem se snažila pomáhat tam, kde prostě pomoct nejde.

To potom ten druhý přizpůsobuje život a když není vyvážený třeba kreativitou na straně nemocného, není to úplně šťastné přátelství, si myslím...  u příbuzných je to něco jinýho, ale stejně si vážím lidí, kteří v tom žijí a zvládají to... klobouk dolů

 

báseň je slušná, líbí se mi "lámu sama sebe slovem v pasti"

na konci to zaváhání .. asi ano.. bych možná vynechala to "ano"... asi?, asi... je lepší, nechává konec otevřený k přemýšlení  a navíc "asi" si představuju - to první jako otázka, zaváhání  a to druhý jako konstatování - zklidnění, uvolnění 

tip ti dám, zaujala jsi mě

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru