Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Duha

17. 06. 2017
0
7
690

Za okny vlaku se spustil déšť. Překvapilo mne to, jelikož jsem nezaznamenal, že by přestalo svítit slunce. Pokrčil jsem nad tou hříčkou přírody rameny a pokračoval ve studiu. Zkoušku z fyziky mám už za čtyři dny a skripta jsem přečetl sotva do poloviny. Mechanika a optika mi nedělají starosti, ale elektrické pole mi neleze do hlavy. Poté co jsem už čtvrt hodiny popáté četl tutéž stránku a stále nebyl schopen si zapamatovat Ohmův zákon v diferenciálním tvaru, zaslechl jsem cizí hovor. Asi pětiletý chlapec sedící naproti přes uličku se lepil na sklo a hleděl na duhu, která se klenula nad obzorem.

„Tati, podívej! Duha!“ oznamoval pánovi, který luštil křížovku z časopisu.

„Ano, Lukášku. To se v tomhle počasí stává,“ odvětil otec a snažil se vzpomenout si na sicilskou sopku na čtyři písmena.

„A jakto, že je duha?“

„To je proto, že skřítkové mají radost.“

„Skřítkové?“

„Mají radost, a tak postavili duhu,“ řekl otec a vyplnil svisle Tőpferovi iniciály.

„Tomu nerozumím…“ odpověděl Lukáš.

Otec z jeho tónu vyčetl, že to musí vysvětlit důkladněji. Odložil tužku, zavřel oči a poškrábal se na nose: „Když je hezky, jako dneska, tak skřítkové mají dobrou náladu. A chtějí se o svoji radost podělit i s dalšími skřítky. Dělají to tak, že k nim posílají takovým velikým obloukem svoje kouzla. Ta jsou pro obyčejné lidi neviditelná, ale když začne pršet, tak se rozehrají všemi barvami a zjeví se nám v podobě duhy.“

V životě už dokázal vymyslet lepší vysvětlení pro jevy, kterým plně nerozuměl. Ale také mnoho horších. Tuhle chatrnou konstrukci by však Lukáš nemusel ještě pár let prokouknout.

„Takže to jsou mokrá kouzla?“

„Přesně tak. Navíc skřítkové jsou strážci pokladů, jak víš z pohádek. A proto se tam, kde se duha dotýká země, nachází hrnec zlata,“ dodal otec už opět s tužkou v ruce.

„A jede náš vlak ke konci té duhy?“

„To si nemyslím.“

Zakroutil jsem nad tím absurdním rozhovorem hlavou a strčil skripta do batohu, neboť vlak zastavoval v mé stanici. Před odchodem jsem si však nemohl odpustit uvedení věcí na pravou míru.

„Chlapče, ve skutečnosti je to jinak. Nejsou to žádná kouzla skřítků. Je to optický jev, ke kterému dochází za počasí, jako je dnes. Sluneční světlo se rozkládá v kapkách deště na jednotlivé vlnové délky, které odpovídají různým barvám spektra. Všimni si, že uvnitř je fialová, jako barva s nejnižší vlnovou délkou, zatímco na obvodu je červená, tedy barva s nejvyšší vlnovou délkou… A s tím hrncem zlata to taky není pravda. Světlo se totiž od těch kapek deště odráží, takže duhu uvidíš vždy v úhlu 42° vůči slunci. Její poloha se bude měnit současně s tvojí. Takže nikdy nemůžeš dojít na konec.“

Vlak se co nevidět znovu rozjede, ale já si nemohl odpustit ještě poslední poznámku, tentokrát přímo k chlapcově otci: „Mokrá kouzla a hrnce zlata. Nechápu, jak můžete svého syna krmit takovými nesmysly. Pak se nemáme divit, že dnešní mládež je čím dál hloupější!“


7 názorů

Lakrov
23. 06. 2017
Dát tip

Celé se mi to libí, jen konec mohl být nápaditější, mít nějakou pointu.  Takhle ten konec působí spíš jako smutné zklamání, procitnutí do reálného  světa fyzikálních zákonů. To vysvětlení duhy pomocí skřítků se mi líbilo.  Nešlo by jej dotáhnout k nějaké "fyzikální podobnosti"?  Namísto závěrečné fráze o mládeži vložit otcovi do úst větu,  dávající najevo, že zná nejen optiku a lom světla,  ale třeba taky tu zatracenou elektřinu...  


Kytiii
21. 06. 2017
Dát tip
Ale poskládal. Jen to chtělo ťafku od táty na závěr. Glosu, zvrat... cokoli

Vida, vida... K3 v komentáři vyjadřuje přesně ty pocity, které jsem chtěl v čtenáři vyvolat: Co je to za vola, ten studentík, že se montuje do rozhovoru otce se synem. A ještě boří pohádkové iluze. A vysvětluje tak debilním technickým způsobem, že z toho ten kluk nic nemůže mít...

Jen jsem tedy netušil, že vám tyhle pocity z povídky budou vadit. Doufal jsem, že čtenář si odnese pocit: No, než tahle fyzikální přednáška, to raději budu dětem povídat o kouzlech skřítků.

Dobrá, děkuji. Evidentně jsem to neposkládal dobře.


Gora
20. 06. 2017
Dát tip

Souhlasím s předchozími, škoda konce:-(


K3
19. 06. 2017
Dát tip

Poslední odstavec všechno zkazil. Když už si někdo chce hrát na učitele, tak by to měl umět malému klukovi podat s citem. Vysvětlit skutečnost, ale přitom ponechat poezii pohádky. Ponížit mu tátu? To není fér ani k synovi ani k jeho tátovi. Skoro by mi nevadilo, kdyby ho ten táta poslal do prčic.


Kytiii
18. 06. 2017
Dát tip

já bych to brala, kdyby ten konec byl jiný - jakože ho ten kluk nebo otec něčím totálně usadili... tahle je to... hloupý :o)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru