Evo, moc děkuju, už jsem i pozapomněla... je to dávno:-)

Bačkovský, já děkuji!

čo povedať, chýbajú mi slová, snáď to, že je to silný, veľmi silný príbeh

klobúk dole!

a tiež, že si spomínam, aj ja som v istej citovo vypätej situácii plakala od vďačnosti tak, že som to zistila, až keď mi začami slzy odkvapkávať

nikdy predtým a nikdy potom

vidno, že máš toho prežitého hodne a čo píšeš, nie sú len pekne uložené slová

Dobře napsaná povídka. díky

Radovane, díky za příběh "ze života" a za.... prostě děkuju.

Tak to chce jeden, taky skutečný. Honza Pavlů, kněz a přítel, mi řekl tohle:

Něco na mě lezlo, utahanej až polomrtvej. Konec listopadu, mokro a cladno, večer. Lezl jsem do postele. Zvonek. U dveří fary paní, že potřebuje ke zpovědi. Ne zítra, jak jsem navrhoval, dnes.

Dobrá, pojďte dál.

A ona že ne na faru, že do kostela. Představa kostelního chladu, kde netopím, protože bychom se nedoplatili, byla srašná.

Stála tam tak naléhavě, že jsem musel vzít ty velké klíče. V kostele nějaká porucha vyhodila pojistky a nešlo to nahodit. Tma. Nahmatal jsem svíčky a sirky.

Nevím co mi říkala. Drobila mě zima. Vůbec jsem nevěděl, co jí mám říct já. Udělil jsem rozhřešení. Rozplakala se a řekla mi, že nic tak silného nikdy nezažila. Jakoby z ní někdo sundal betonový panel. Děkovala mi za má slova a označila je za uzdravující.

Od té doby vím, že ve svátostech nejsem sám. Že je má v režii někdo jiný.

agát, děkuji...řeknu tvou radu paní z příběhu:-))) dík

zajímavý příběh:) shoda náhod a jeden člověk odchází s úlevou... i když je otázka na jak dlouho :)  a to je asi nejdůležitější okamžik příběhu. člověk by měl najít v každém věku smysluplný koníček, aby stálo za to žít. pokud se cítí jako ta paní z příběhu, je něco špatně

napsaný to máš fajn... mám RA už dvacet let, vyzkoušela jsem kořenářky, chodila k revmatologovi, na masáže... když je prováděná masáž šetrně, přichází úleva.. jen ne v akutním stavu, když člověk nemůže ohnout ruku třeba nebo koleno, to by byl očistec...

revmatologa jsem zapudila kvůli množství léků, které mi ničily játra, ledviny a nakonec i srdce... takže jen odpočívat, mazat lektvarama,pít čaje a hlavně se nestresovat - tvořit, milovat a užívat si :)

supí, díky, mám velkou radost:-)))

Ty máš ve svém psaní něco, co neumím vyjádřit, ale posouvá to četbu Tvých dílek do úplně jiné dimenze. Moc pěkné!

Lakrove, ano....ale lepší se to:-))) - děkuju moc.

Je v tom zachycen kus zvláštního citu, který se dostavuje v okamžicích,  kdy tělo -- byť jen na chvíli -- opouští bolest zásluhou něčí péče.  Skoro se mi chce říct, že kdo to nezažil neocení nebo dokonce nepochopí,  ale to by ode mě bylo příliš domýšlivé, tak jen  tip.

 P.S. Po dočtení a odhlédnutí na začátek ke jménu autora, mi dochází,  že tenhle pocit zná nejspíš dávno a "z obou stran".  

Ivi, děkuju, a pěkný den vinšuju:-)

Goro..........co říct.......prostě umíš strhnout do dění........*/*******

Jojo, milá medvědičko: osmdesát, organizmus oraubovaný ani ne ze sportu jako z chemického průmyslu, et item plíce, kdysi skoro šestilitrové dnes neudýchají nic, ani na houby nemůžu jít! vertigo jak z praku... ale  pozor! to nedudlám, only informuji... (:-D Ještě žiju... smát se umím, chutná mi jíst a pít, hezké ženy se mi líbí, smrt mi může  líbat análně...

Ale nějaké větší pohyby? jen práce na zahrádce a sem tam si doma zacvičím to nejjednodušší, co je ...pa!

Jani, díky!

revírníku, ano, nechme ji odejít s iluzí:-) - díky!

Alexko, děkuji!

Pečený medvěde: Však já to taky nemyslil jako zpochybňování, (napadlo mne, že jsi  třeba revmatolog),  spíš jen jako rozšíření pohledu. Pravda - netušil jsem  že těch atróz vzniklých mechanickým poškozením  je vlastně tak málo... v mém případě to ještě byl vrh koulí, diskem, oštěpem a k tomu ještě potřebné posilování, které se do toho započítávat musí...  Inu - sportem k trvalé invaliditě...  (:-D

Zajímavý příběh, krásně a procítěně napsaný. Také mě překvapil závěr. TIP :-)))

Jen paní nechme odejít s těmi pocity, jaké celou dobu měla. Je to dobrá terapie. A ty, Ireno, umíš takové příběhy moc dobře napsat.

Pečený medvěde - ono to může být ještě jinak: já mám artritické oba palce a ukazováky od volejbalu už padesát let. Žádný lékař o tom nevěděl a ani dnes neví - jen moje žena a to je chemička (:-D... Nevím, jestli artróza nemůže mít původ i v některých druzích celoživotní činnosti, např. pradleny, ženy ze zemědělství (moje babička to měla taky).  Já jen, že to mohou lidi mít a o léčení se pokoušet až když jsou bolesti nesnesitelné - ve vysokém věku, kde je poodporují další zdravotní změny.

Goro, tahle miniaturka se ti povedla, čekala jsem na závěr, jestli přijde nějaké překvapení a ono jo :-)

četla jsem si i debatu o artoze a artritidě, tak tady je jeden odkaz. http://www.zelenahvezda.cz/pacientska-sekce/p-ortopedicke-problemy/rozdily-mezi-artrozou-a-artritidou

Díky moc za radu, jistě ji dost často použiju...

Gora, nechápu tvůj myšlenkový pochod, ale artrózu na prstech rukou moc často neuvidíš, leda po úrazech nebo u fakt brutus starých lidí. Ale ani tam na menší bolestivost nespoléhej.

Napiš si tam, co myslíš, je to přece tvoje dílo. Ale jestli si nejsi jistá, že to dává medicínsky smysl, tak to trochu překopni někam, kde si jistá jsi. Já mám svoje pravidlo: Když nevíš, jak to říct, smaž celou větu. :D Není to užitečné vždy, ale princip vcelku jo - vždyť je to jen z plezíru, proč se tam týrat něčím diskutabilním?

kvaji, Medvěde, nevím, zda existuje i nezánětlivá atritida, dle koncovky bych tipovala, že ne, takže to asi byla skutečně artróza:-( dík

Asi ano, ale spíš to byla artritida, což je autoimunitní zánětlivé onemocnění, kdežto artróza je z opotřebení kloubních lůžek.

K3: To byla dobrá volba, rehabilitační partnerka. Závidím. Já jsem si vzala vojáka, takže v případě potřeby se můžu nechat zastřelit nebo přejet tankem. :DDD

Karle, moc dík!

Karpaťane, jupí...dík!

Dodolo, dík, že mne čteš:-)

Evži, děkuji:_)

Čudlí, díkes:-)

Oldjerry, ano, o to jsem chtěla psát:-) - dík!

Štírko, děkuju:-)

Danny, dík!

Aleši, mám radost ze tvých slov, dík za vysvígro:-)

srozumění, díky ti:-)

Méďo, díky za odborný pohled:-)

Di, děkuji:-)

kvaji, děkuju, to ještě ta artroza zřejmě byla v relativně mírné formě:-¨)

Je to citlivě napsané. Rýma to trochu okořenila úsměvem. Milé. 

Já mám rehabilitační doma. Moc ji nevyužívám, jen občas. Cit je znát.

Uch Gora, Gora

Překvapivý závěr. 

Zde byl ten drobný omyl na správném místě. Krásné. /T

Krásně se to čte. Děkuji. /*

Rozumím,  nejednou v životě jsem si vyložil gesta a děje jinak, než ve skutečnosti znamenaly. Párkrát jsem to i odskákal - ikdyž třeba jen špatnou náladou, ale nejen...  *

 Nádherně vygradované. A zdá se, že každé slůvko je na svém místě. Člověk se začte a plynule jim procházejí pocity. Obyčejný příběh, ale neobyčejně dobře zapsaný. Díky, ráda jsem četla :-)

dva pohledy v protikladu...dobré. teda, když je to vysvědčení, tak výborné...:o)

Jo, jo, to znám. Sice teď je to lepší, protože jsem našel doktora, kterému se podařilo mi to hodně utlumit. Také zdravím - ať se ti to zlepší.

Kvaj, taky vím o čem mluvím. :) Psoriatická artritida zdraví revmatoidní. ;) Zrovna taky zažehnávám vzplanutí, týden jsem neudržela ani hrnek s kafem.

Zvláštní, zajímavé a velice oslovující. Ano, stačí úsměv, laskavost, snaha pomoci a pro ty druhé to může znamenat velice mnoho! Tak se snažme! ***

Zajímavý příběh. Dva odlišné pohledy na totéž. Dokázala jsi na malý prostor dostat jakoby celý životní příběh té ženy.

Pokud jde o artrózu či artritidu, tak tady šlo určitě o artritidu. Jednu revatoidní artritidu jsem si totiž před deseti lety opatřil, a i když nemám na kloubech rukou trvalé změny, jakmile se v nich rozjedou záněty, není nic příjemného, pokud ti to někdo promačkává a nějak si nedovedu představit, že by přitom někdo mohl zažívat slastné pocity. Ale to je jen na okraj. :-)

Cimanad, díky za komentář:-)

Květoni, děkuju:-)

Pečený medvěde, opraveno:-) a díky, práce s lidmi není legrace...dík

Kolobajdo, děkuju:-)

To tak někdy je souhra náhod, dobře, když přejde v pozitiva a někomu pomůže, moc pěkně napsané

Milé až skoro něžné.

Zvláštní. Bohužel v praxi se to stává i opačně, člověk myslí něco dobře a totálně toho chudáka položí... I to už se mi taky povedlo. Radši nevzpomínat.

Myslím, že k positům té paní není potřeba celoživotní neláska a marnost, stačí to letité revma... Asi bych místo "artrotické" napsala "artritické", protože artróza je degenerativní proces a projevuje se hlavně u nosných kloubů, na prstech to není obvyklé. Zato ta artritida na prstech typická je.

*

No tohle? Zase z jiného šálku - ty dovedeš vždy překvapit... jsou v tom zakódované něha a city. A pocity...   /**