Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dotek

30. 06. 2017
28
67
4549
Autor
Gora


Dotek

Pozdravila a vešla do rehabilitační pracovny, byla první na řadě.

„Dobrý den, paní Janišová, pojďte dál. Máte předepsanou mobilizaci periferních kloubů na rukou, neboli posilování drobných kloubů prstů. Posaďte se proti mně a položte ruce na lehátko,“ pousmál se mladý muž a usedl z druhé strany tak, že se jejich kolena skoro dotýkala.
V místnosti bylo pološero, chuchvalce husté mlhy z blízkých hor se ještě válely v ulicích městečka. Nerozsvítil, jako by světla zářivek v časnou ranní hodinu obtěžovala.

Uchopil její dlaň do své. Na ruce byly zřetelné mozoly a artritické změny. Zpytavě se podíval ženě do tváře. Ostýchavě sklopila zrak. Bral do svých dlaní postupně prst za prstem, jemně manipuloval kloubky a citlivě reagoval na bolestivé reakce.

Seděla na kulaté židličce jako paralyzovaná. Naklonil se nad její pravou rukou. Kradmo prohlížela terapeutův jemný, skoro dívčí obličej. Delší zvlněné vlasy téměř úplně skryly několik vrásek na čele. „Je starší, než jsem si původně myslela, možná jako já…“ udiveně zauvažovala. Nemluvili a ani z chodby sanatoria dovnitř nedoléhaly žádné zvuky. Ženě se zdálo, jako by část postavy muže naproti zářila něčím rozjasňujícím, napadala ji slova jako aura či fluidum. Jejím tělem proudil velice příjemný a slastný pocit, jako ve snu, ze kterého se nechce probudit.

Zavřela víčka. Nezvykle jemné a zvláštní doteky vyvolaly vlnu lítosti, dokonce snad sebelítosti. Než si to vůbec připustila, slzy jí tichounce, bez vzlyků, odkapávaly, jako když nelze utáhnout vodovodní kohoutek. Potřebovala by brečet - velmi, velmi dlouho…jen pláč může ulevit pocitu osamocenosti, marnosti jejího života. Cítila se trapně a snažila ovládnout. Všechno marné. Seděla jako pěna, odevzdaně, a doufala, že se na ni terapeut nepodívá. Viděla z blízkosti pár centimetrů jeho hlavu a klikatou pěšinku ve vlasech. Určitě poznal, že brečí, a z vrozeného taktu předstírá, že se nic neděje. Takovou bláznivou ženskou tady ještě neměl.

Po dvaceti minutách položil její druhou ruku na prostěradlo. Vylovil z kalhot kapesník, utřel si nos a obě oči. Ženu to dojalo. Nemýlila se v něm, soucítil s ní, neznámou … Terapeut podal pacientce kartu. Odešla na chodbu jako v tranzu, vyčerpaná, ale zbavená letitých usazenin lhostejnosti a nelásky. Samou lehkostí by se mohla vznést.

Muž v bílém oblečení si umyl ruce a otevřel okno. Větral po každém klientovi. Slunce se vynořilo z mlžných záclon. Osvětlilo Lesní kapli na protějším kopci. Ten pohled měl rád, jako vedoucí terapeut si vybral pracovnu právě kvůli tomu. Napustil vodu do konvice. Uvaří silný čaj s medem, něco na něj už dva dny leze. Měl co dělat, aby neutíral nos v jednom kuse, když masíroval ruce té zamlklé paní. Podivil se: zvláštní, ani se nerozloučila. Vylovil sáček čaje z hrnku a otevřel dveře.

„Další, prosím…“


67 názorů

Gora
27. 09. 2021
Dát tip

Evo, moc děkuju, už jsem i pozapomněla... je to dávno:-)


Gora
27. 09. 2021
Dát tip

Bačkovský, já děkuji!


zvedavec
27. 09. 2021
Dát tip

čo povedať, chýbajú mi slová, snáď to, že je to silný, veľmi silný príbeh

klobúk dole!

a tiež, že si spomínam, aj ja som v istej citovo vypätej situácii plakala od vďačnosti tak, že som to zistila, až keď mi začami slzy odkvapkávať

nikdy predtým a nikdy potom

vidno, že máš toho prežitého hodne a čo píšeš, nie sú len pekne uložené slová


Bačkovský
27. 09. 2021
Dát tip

Dobře napsaná povídka. díky


Gora
22. 04. 2020
Dát tip

Radovane, díky za příběh "ze života" a za.... prostě děkuju.


Tak to chce jeden, taky skutečný. Honza Pavlů, kněz a přítel, mi řekl tohle:

Něco na mě lezlo, utahanej až polomrtvej. Konec listopadu, mokro a cladno, večer. Lezl jsem do postele. Zvonek. U dveří fary paní, že potřebuje ke zpovědi. Ne zítra, jak jsem navrhoval, dnes.

Dobrá, pojďte dál.

A ona že ne na faru, že do kostela. Představa kostelního chladu, kde netopím, protože bychom se nedoplatili, byla srašná.

Stála tam tak naléhavě, že jsem musel vzít ty velké klíče. V kostele nějaká porucha vyhodila pojistky a nešlo to nahodit. Tma. Nahmatal jsem svíčky a sirky.

Nevím co mi říkala. Drobila mě zima. Vůbec jsem nevěděl, co jí mám říct já. Udělil jsem rozhřešení. Rozplakala se a řekla mi, že nic tak silného nikdy nezažila. Jakoby z ní někdo sundal betonový panel. Děkovala mi za má slova a označila je za uzdravující.

Od té doby vím, že ve svátostech nejsem sám. Že je má v režii někdo jiný.

 


Gora
08. 07. 2017
Dát tip

agát, děkuji...řeknu tvou radu paní z příběhu:-))) dík


agáta5
08. 07. 2017
Dát tip

zajímavý příběh:) shoda náhod a jeden člověk odchází s úlevou... i když je otázka na jak dlouho :)  a to je asi nejdůležitější okamžik příběhu. člověk by měl najít v každém věku smysluplný koníček, aby stálo za to žít. pokud se cítí jako ta paní z příběhu, je něco špatně

napsaný to máš fajn... mám RA už dvacet let, vyzkoušela jsem kořenářky, chodila k revmatologovi, na masáže... když je prováděná masáž šetrně, přichází úleva.. jen ne v akutním stavu, když člověk nemůže ohnout ruku třeba nebo koleno, to by byl očistec...

revmatologa jsem zapudila kvůli množství léků, které mi ničily játra, ledviny a nakonec i srdce... takže jen odpočívat, mazat lektvarama,pít čaje a hlavně se nestresovat - tvořit, milovat a užívat si :)


Gora
06. 07. 2017
Dát tip

supí, díky, mám velkou radost:-)))


supizmus
06. 07. 2017
Dát tip

Ty máš ve svém psaní něco, co neumím vyjádřit, ale posouvá to četbu Tvých dílek do úplně jiné dimenze. Moc pěkné!


Gora
03. 07. 2017
Dát tip

Lakrove, ano....ale lepší se to:-))) - děkuju moc.


Lakrov
03. 07. 2017
Dát tip

Je v tom zachycen kus zvláštního citu, který se dostavuje v okamžicích,  kdy tělo -- byť jen na chvíli -- opouští bolest zásluhou něčí péče.  Skoro se mi chce říct, že kdo to nezažil neocení nebo dokonce nepochopí,  ale to by ode mě bylo příliš domýšlivé, tak jen  tip.

 P.S. Po dočtení a odhlédnutí na začátek ke jménu autora, mi dochází,  že tenhle pocit zná nejspíš dávno a "z obou stran".  


Gora
03. 07. 2017
Dát tip

Ivi, děkuju, a pěkný den vinšuju:-)


Goro..........co říct.......prostě umíš strhnout do dění........*/*******


Oldjerry
02. 07. 2017
Dát tip

Jojo, milá medvědičko: osmdesát, organizmus oraubovaný ani ne ze sportu jako z chemického průmyslu, et item plíce, kdysi skoro šestilitrové dnes neudýchají nic, ani na houby nemůžu jít! vertigo jak z praku... ale  pozor! to nedudlám, only informuji... (:-D Ještě žiju... smát se umím, chutná mi jíst a pít, hezké ženy se mi líbí, smrt mi může  líbat análně...

Ale nějaké větší pohyby? jen práce na zahrádce a sem tam si doma zacvičím to nejjednodušší, co je ...pa!


Gora
02. 07. 2017
Dát tip

Jani, díky!


Gora
02. 07. 2017
Dát tip

revírníku, ano, nechme ji odejít s iluzí:-) - díky!


Gora
02. 07. 2017
Dát tip

Alexko, děkuji!


Oldjerry
02. 07. 2017
Dát tip

Pečený medvěde: Však já to taky nemyslil jako zpochybňování, (napadlo mne, že jsi  třeba revmatolog),  spíš jen jako rozšíření pohledu. Pravda - netušil jsem  že těch atróz vzniklých mechanickým poškozením  je vlastně tak málo... v mém případě to ještě byl vrh koulí, diskem, oštěpem a k tomu ještě potřebné posilování, které se do toho započítávat musí...  Inu - sportem k trvalé invaliditě...  (:-D


vesuvanka
01. 07. 2017
Dát tip

Zajímavý příběh, krásně a procítěně napsaný. Také mě překvapil závěr. TIP :-)))


revírník
01. 07. 2017
Dát tip

Jen paní nechme odejít s těmi pocity, jaké celou dobu měla. Je to dobrá terapie. A ty, Ireno, umíš takové příběhy moc dobře napsat.


Oldjerry
01. 07. 2017
Dát tip

Pečený medvěde - ono to může být ještě jinak: já mám artritické oba palce a ukazováky od volejbalu už padesát let. Žádný lékař o tom nevěděl a ani dnes neví - jen moje žena a to je chemička (:-D... Nevím, jestli artróza nemůže mít původ i v některých druzích celoživotní činnosti, např. pradleny, ženy ze zemědělství (moje babička to měla taky).  Já jen, že to mohou lidi mít a o léčení se pokoušet až když jsou bolesti nesnesitelné - ve vysokém věku, kde je poodporují další zdravotní změny.


Alexka
01. 07. 2017
Dát tip

Goro, tahle miniaturka se ti povedla, čekala jsem na závěr, jestli přijde nějaké překvapení a ono jo :-)

četla jsem si i debatu o artoze a artritidě, tak tady je jeden odkaz. http://www.zelenahvezda.cz/pacientska-sekce/p-ortopedicke-problemy/rozdily-mezi-artrozou-a-artritidou

 


Gora
01. 07. 2017
Dát tip

Díky moc za radu, jistě ji dost často použiju...


Gora
01. 07. 2017
Dát tip

kvaji, Medvěde, nevím, zda existuje i nezánětlivá atritida, dle koncovky bych tipovala, že ne, takže to asi byla skutečně artróza:-( dík


kvaj
30. 06. 2017
Dát tip

Asi ano, ale spíš to byla artritida, což je autoimunitní zánětlivé onemocnění, kdežto artróza je z opotřebení kloubních lůžek.


Gora
30. 06. 2017
Dát tip

Karle, moc dík!


Gora
30. 06. 2017
Dát tip

Karpaťane, jupí...dík!


Gora
30. 06. 2017
Dát tip

Dodolo, dík, že mne čteš:-)


Gora
30. 06. 2017
Dát tip

Evži, děkuji:_)


Gora
30. 06. 2017
Dát tip

Čudlí, díkes:-)


Gora
30. 06. 2017
Dát tip

Oldjerry, ano, o to jsem chtěla psát:-) - dík!


Gora
30. 06. 2017
Dát tip

Štírko, děkuju:-)


Gora
30. 06. 2017
Dát tip

Danny, dík!


Gora
30. 06. 2017
Dát tip

Aleši, mám radost ze tvých slov, dík za vysvígro:-)


Gora
30. 06. 2017
Dát tip

srozumění, díky ti:-)


Gora
30. 06. 2017
Dát tip

Méďo, díky za odborný pohled:-)


Gora
30. 06. 2017
Dát tip

Di, děkuji:-)


Gora
30. 06. 2017
Dát tip

kvaji, děkuju, to ještě ta artroza zřejmě byla v relativně mírné formě:-¨)


K3
30. 06. 2017
Dát tip

Je to citlivě napsané. Rýma to trochu okořenila úsměvem. Milé. 

Já mám rehabilitační doma. Moc ji nevyužívám, jen občas. Cit je znát.


Uch Gora, Gora


Dodola
30. 06. 2017
Dát tip

Překvapivý závěr. 


Zde byl ten drobný omyl na správném místě. Krásné. /T


Čudla
30. 06. 2017
Dát tip

Krásně se to čte. Děkuji. /*


Oldjerry
30. 06. 2017
Dát tip

Rozumím,  nejednou v životě jsem si vyložil gesta a děje jinak, než ve skutečnosti znamenaly. Párkrát jsem to i odskákal - ikdyž třeba jen špatnou náladou, ale nejen...  *

 


Štírka
30. 06. 2017
Dát tip

 Nádherně vygradované. A zdá se, že každé slůvko je na svém místě. Člověk se začte a plynule jim procházejí pocity. Obyčejný příběh, ale neobyčejně dobře zapsaný. Díky, ráda jsem četla :-)


Danny
30. 06. 2017
Dát tip
citlivě napsáno, pošmákl jsem si. tip.

dva pohledy v protikladu...dobré. teda, když je to vysvědčení, tak výborné...:o)


srozumeni
30. 06. 2017
Dát tip
Krásně napsané...***

kvaj
30. 06. 2017
Dát tip

Jo, jo, to znám. Sice teď je to lepší, protože jsem našel doktora, kterému se podařilo mi to hodně utlumit. Také zdravím - ať se ti to zlepší.


Diana
30. 06. 2017
Dát tip

Zvláštní, zajímavé a velice oslovující. Ano, stačí úsměv, laskavost, snaha pomoci a pro ty druhé to může znamenat velice mnoho! Tak se snažme! ***


kvaj
30. 06. 2017
Dát tip

Zajímavý příběh. Dva odlišné pohledy na totéž. Dokázala jsi na malý prostor dostat jakoby celý životní příběh té ženy.

Pokud jde o artrózu či artritidu, tak tady šlo určitě o artritidu. Jednu revatoidní artritidu jsem si totiž před deseti lety opatřil, a i když nemám na kloubech rukou trvalé změny, jakmile se v nich rozjedou záněty, není nic příjemného, pokud ti to někdo promačkává a nějak si nedovedu představit, že by přitom někdo mohl zažívat slastné pocity. Ale to je jen na okraj. :-)


Gora
30. 06. 2017
Dát tip

Cimanad, díky za komentář:-)


Gora
30. 06. 2017
Dát tip

Květoni, děkuju:-)


Gora
30. 06. 2017
Dát tip

Pečený medvěde, opraveno:-) a díky, práce s lidmi není legrace...dík


Gora
30. 06. 2017
Dát tip

Kolobajdo, děkuju:-)


Cimanad
30. 06. 2017
Dát tip

To tak někdy je souhra náhod, dobře, když přejde v pozitiva a někomu pomůže, moc pěkně napsané


Milé až skoro něžné.


Kolobajda
30. 06. 2017
Dát tip

No tohle? Zase z jiného šálku - ty dovedeš vždy překvapit... jsou v tom zakódované něha a city. A pocity...   /**


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru