Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

MOJE MÁMA, SESTRA A JÁ

01. 07. 2017
12
13
787
Autor
srozumeni
Chystám se do Prahy za svojí mámou. Takže nastal čas a vhodný okamžik napsat a vložit ,,něco" na písmáka. Aby to nebylo ve stresu a pod tlakem, jako když pak někdy píšu až v autobusu na dálnici mezi Plzní a Prahou. A proč pod tlakem? Vždycky se zeptá. A nerada říkám, že jsem nic nenapsala, vypadá pak trochu zklamaně. Naše společné přivítání u mámy v předsíni, hned po polibku, probíhá asi takto: ,,Ahoj mamčo, tak jsem konečně dorazila" - sundavám bundu a přezouvám se. ,,No to je dost. Kde ses tak zdržela?" Nepatrně se mi zvedá adrenalin, protože vím, že jdu včas. Jsem přeci po ní. Takže nejlépe všude raději dříve, než pozdě. Taková akademická čtvrthodinka, ale pozpátku. ,, Vždyť jsem ti říkala, že přijdu mezi desátou a jedenáctou. A je pět minut před jedenáctou" - ale už předem vím, že je zbytečné něco říkat. ,,Tak povídej, co je nového? Uvařím ti kafe. Chceš instantní? Mám tu to ochucené, ty ho máš přeci ráda. A cukr si tam dej sama. Ale tolik si ho tam snad dávat nemusíš. Nepřeháněj to, vždyť to pak nemůže být ani dobré, takovej cumel. A vem si chlebíčky, já ti přinesu talířek, ať mi tady nedrobíš. Tak vem si. A povídej. Co je v Plzni nového, co divadlo (tam pracuje můj manžel) a Pavlíček (autistický syn) a co si napsala na písmáka, pochlub se." Chvíli se snažím zorientovat v té změti otázek jdoucích za sebou v nějakém sledu, který má určitě svá pravidla. Ale ta zná jen máma. Já si musím vybrat, o čem začnu mluvit. Mezitím už ve mně stačil zmizet jeden chlebíček. A druhý. Zatím jsem ještě nevybrala ten správný komunikační okruh a už jsme zase jinde. ,,Co říkáš na ty naše politiky, to je zase něco" - já neříkám nic, protože to moc nesleduji a nerozumím tomu. Ale mamča má ve všem jasno, protože koukala na svou favoritku politických diskusních pořadů Bubílkovou. ,,A nezahrajeme si karty?" - zeptá se mě a už vytahuje žolíkovky z šuplíku. Eventuální odpor je zbytečný. ,,A já myslela, že si chtěla přečíst něco z písmáku. A nevíš něco o ségře?" - zmizel další chlebíček. ,,No,nevím, ona vůbec nezavolá, já ani nevím, jak dopadla Zuzka (dcera sestry) u těch státnic. Ondra (syn sestry) se tu nedávno stavoval, pojedou do Anglie. Oni nemaj rozum. Jezdit tam teď po těch teroristických útocích, vždyť je to nebezpečné...." V tomto duchu probíhají dvě až tři hodiny společně prožitého času. Po cestě domů si sama pro sebe přemítám, jak je dobré, že se vlastně o vše zajímá. I o tu politiku. Mnoho let žije sama a přesto si nestěžuje na samotu a osamocení. Jen na bolavá kolena. Je jí pár let přes osmdesát, ale žije aktivněji než leckteří padesátníci. A další mé myšlenky míří do minulosti, do dětství. Táta měl bechtěrevovu nemoc, deset let v invalidním důchodu a ve čtyřiceti osmi letech zemřel. Máma se starala........ Já mám již dospělého syna autistu a také se starám..... A do třetice moje sestra... Ta do té skupiny ,,starajících" z našeho rodu zapadla až nedávno. U jejího manžela propukla psychóza, pobírá invalidní důchod a sestra se stará.... Je to zvláštní souhra náhod?... Tři ženy, tři osudy, tři ,,chlapi" v invalidním důchodu..... Ne, nehledám v tom nic mimořádného. Jen možná právě proto je ,,mezi námi děvčaty" dost porozumění.

13 názorů

Petr333
13. 07. 2017
Dát tip

Tip a někdy zamávej až budeš zase "mezi svými" ve Vrškách mé tramvaji :-)


srozumeni
06. 07. 2017
Dát tip
Ahoj black....děkuji a přeji hezký sváteční den.

zdá se to být takové obyčejné napsání...ale.... je v tom velký kus "dávání"....*/***


srozumeni
03. 07. 2017
Dát tip
Dodolo, to máš pravdu, je v tom rozdíl. Ono u toho manžela sestry se ta psychóza asi v podstatě nastartovala tím alkoholismem. Jen ten výsledek pro to okolí je nakonec stejný... Možná je to trošku podobná úvaha tomu, jestli je snažší smířit se s postižením dítěte, když je postižené od narození a nebo později díky úrazu apod..... Nikdo neví. Nakonec by si možná každý, koho se to týká ,,obhajoval" to své.... Děkuji za návštěvu a názor.

Dodola
02. 07. 2017
Dát tip

Podobný úděl se přece jen líp snáší, možná trochu paradoxně, když je utrpení nezaviněné, na rozdíl od alkoholismu nebo gamblerství. Lituju mnohé staré rodiče.


srozumeni
02. 07. 2017
Dát tip
Ahoj lidičky, moc vám všem, co jste tu byli, děkuji za přečtení, porozumění, zapsaná slova a písmenka, tipy a zájem. Píšu teď jen sporadicky, tak mi to jde nějak ztuha, o to víc si vážím toho, že mě čtete. Díky a hezké nedělní iodpoledne.

revírník
02. 07. 2017
Dát tip

Stejně vás ženy obdivuju.


Ženská vydrží víc než člověk. /T


Diana
01. 07. 2017
Dát tip
Velice srozumitelné!******* Život není peříčko, ale mohlo by být hůř: je mír, máme co jíst, kde bydlet. Můžeme svobodně myslet, beztrestně mít vlastní názory a kolem nás je spousta chápavých, laskavých lidí. Rádi nám pomohou. Není to TAK špatné, že?

Alexka
01. 07. 2017
Dát tip

Zvláštní souhra náhod... tak snad i vy dvě budete takové čupr babičky, jako vaše matka :-)


Čudla
01. 07. 2017
Dát tip

/*


Gora
01. 07. 2017
Dát tip

Je to ale těžký úděl.

Díky, Jiři.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru