Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+3 neviditelných
POTKALA JSEM KOŤÁTKA
datum / id21.07.2017 / 480694Vytisknout |
autorvesuvanka
kategorieOstatní nezařaditelné
témaKaždodenní
zobrazeno519x
počet tipů12
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Malá vzpomínka...

POTKALA JSEM KOŤÁTKA

POTKALA JSEM KOŤÁTKA…

Tuto příhodu, jsem zažila hodně dávno. Chodila jsem do desáté třídy bývalé jedenáctiletky (později SVVŠ ). Do školy jsem dojížděla tramvají, na niž jsem to měla z domova dost daleko. Bylo několik cest, kudy jsem mohla jít, ale já jsem si vybrala tu, která se mně zdála nejhezčí, byla i trochu romantická. Té cestě se říkalo "U Fidlerů", podle pana Fidlera, který tam kdysi měl malé zahradnictví. Tehdy tam stál ještě domeček a polorozpadlý skleník, který zvolna zarůstal keři černého bezu. Dál bylo pole, v němž byla prošlapaná cestička vedoucí  ke zdi starého evangelického hřbitůvku.  Podél  zdi vedla širší cesta až ke stanici tramvaje. Tenkrát jezdily ještě staré dřevěné “elektriky” bez dveří, do nichž se dalo naskakovat a vyskakovat z nich…

Z domova jsem vycházela  včas, takže cestou jsem mohla alespoň zběžně sledovat dění v přírodě - co roste, kvete a naslouchat zpěvu ptáků. Časem jsem zjistila, že v půl osmé jezdí desítka,  která zatahuje do vozovny na Žižkově  poblíž školy. Byla to pro mě  “desítka ze všech nejlepší”, protože jsem nemsela přestupovat na další tramvaj.

Toho dne už od rána pěkně svítilo sluníčko a slibovalo hezký dubnový den. Šla jsem, tak jako vždy, kolem skleníku, když tu najednou z křoví na cestičku vyběhla dvě malá koťátka, jedno celé rezavé a druhé bělomourovaté. Koťátka se honila po cestičce, byl na ně úžasný pohled. S radostí jsem odložila aktovku  a šla k nim. Nebála se mě, nechala se hladit, skákala mi po rukou i po nohou, běhala kolem mě. Zapojila jsem se do jejich hry.  Pojmenovala jsem si je po svém - Rezáček a Bělomourek.

Najednou ve mně hrklo. Kolik je hodin? Hodinky jsem tenkrát ještě neměla, ale špatné tušení, že přijdu pozdě do školy, ano. Popadla jsem tašku a utíkala na stanici. Jednou jsem se za Rezáčkem a Bělomourkem ohlédla. Naštěstí se věnovali dál hraní a neběželi za mnou. Však je určitě ještě někdy uvidím, vždyť tudy chodím každý den.

Zlé tušení se vyplnilo. Dobíhala jsem na zastávku, průvodčí právě odzvonil a tramvaj se rozjela.  Mohla bych naskočit, ale nerada bych skončila v nemocnici nebo dokonce v krematoriu, které je přímo naproti stanici.

Čekala jsem na další tramvaj, děsila mě představa, jaku budu přivítána, až vejdu do třídy. První hodinu je fyzika, na niž máme našeho, velmi náladového třídního. To bude průšvih jako hrom. Seřve mě anebo mně dá dokonce  poznámku a bude zle i doma.  Nekonečné čekání s přestupováním  - moje desítka ze všech nejlepší už je jistě ve vozovně. Strach se stupňuje. Když vystoupím ve své cílové stanici na Pražačce, hodiny ukazují 8,10.  U školy je zlověstné ticho, jediný živáček jsem tu já.

Vběhla jsem  do budovy. Šatna  zamčená,  musím do třídy pro klíč. Letím do druhého patra a  už na schodech slyším halas, který se ozývá právě z naší třídy.  Co se děje? … Napjatá jako struna, opatrně otevírám dveře. Spolužáci sedí v lavicích, živě diskutují,  ale fyzikář tam není.

“To je klika!, to je klika!” zvolám na celou třídu, a kluci zareagují:
“Asi mu ujel vlak, a jestli přijde, tak nebude tasit”.
Ve třídě panuje radostná nálada a ze mě trochu opadává napětí, ale, ještě není úplně vyhráno. Bojím se,  abych fyzikáře nepotkala cestou do šatny. Běžím dolů a znovu do druhého patra - naštěstí na chodbě nikdo není.  Vysílená sportovním výkonem a strachem, doslova padám do lavice a lapám po dechu, ale s pocitem vítězství.  Rychle si vyložím na lavici učebnici, sešit a pero -  teď už může kantor přijít.

“Ty jsi zaspala?”, zeptala se Anča, která seděla se mnou v lavici.  
“Ne, potkala jsem cestou koťátka. “
“Cože, koťátka, a kde?”
“U pole, tam co chodím na tramvaj.”

Vtom se otevřely dveře a fyzikář vešel.  Ztichli jsme a vstali. Kantor přehlédl třídu a řekl:
“Místo, abyste se připravovali na hodinu, lítáte tady a jste uřícení jako koně. To bude soustředění! Sednout!”
Jeho slova nemohla patřit nikomu jinému než mně, protože moje tváře jen žhnuly.
Naštěstí to dál nerozvíjel a začal vykládat novou látku. Na  výklad jsem se vůbec nesoustředila. Myšlenkami jsem se vracela k Rezáčkovi a Bělomourkovi a k celé další cestě i k tomu, jak obrovské štěstí jsem měla, že fyzikář přišel ještě později než já, ale bylo to jen “o fous”.

Bohužel, koťátka už jsem tam víckrát nespatřila, ale hezká vzpomínka na ně mi zůstala.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

01.10.2018 17:10:48dát kritice tipvesuvanka

Narriel, díky :-))) Tak to sis dala velkou práci místo i dobovou trasu tramvaje č. 10 vyhledat, ale podařilo se Ti. Děkuji i a odkazy. Mapka je pěkná, oživila jsem si ta místa :-))).

01.10.2018 04:51:46dát kritice tipNarriel

Milá, neznám, nebo spíš - nikterak dobře a blízce. Jen mi to nedalo, a podle Tvého vyprávění jsem se snažila najít nějakou dobovou mapu, pátrala jsem dosti dlouho i po tehdejších trasách tramvají... a asi po čtyřech hodinách dávání-si dohromady a porovnávání s Tvým příběhem jsem našla  tuto: http://iprpraha.maps.arcgis.com/apps/MapJournal/index.html?appid=7b7eccf7075f4d23bf62b6b1d689aa3cTu jsem porovnala se soudobou https://mapy.cz/zakladni?x=14.4858714&y=50.0795133&z=17&base=ophoto&source=base&id=2070611&q=Stra%C5%A1nick%C3%A1 a s dobovou trasou tramvaje č. 10... a bylo to doma O:-)

27.09.2018 11:16:32dát kritice tipvesuvanka

Narriel, díky a přečtení a milou odezvu - je to přesně tak, jak píšeš - byla to ta cestička, která vedla přibližně od křižovatky ulic Izraelské a Pod Kapličkou. Takže Ty znáš tyto končiny :-))). Ta cestička už dávno neexistuje, pole je zcela zastavěné a úhlopříčně jím vede hlavní silnice z Malešic k zastávce metra Želivského.

27.09.2018 07:25:45dát kritice tipNarriel

Hmm... Ta cestička polem, o které mluvíš - je možné, že byla na tu, která vedla podél hřbitovní zdi víceméně kolmá a že vedla přibližně z místa, kde je dnes křižovatka ulic Izraelská a Pod Kapličkou? 

31.07.2017 16:46:18dát kritice tipvesuvanka

Janinko, děkuji za přečtení a milá slova :-)))

31.07.2017 12:05:26dát kritice tipkouzelná_květinka

Janinko, to bylo skvělé! Úplně  jsem se viděla... jak ze starých filmů...děkuji!

t

24.07.2017 16:16:17dát kritice tipvesuvanka

Dodolo, Jiřinko a Adriano, děkuji za zastavení a milá slova :-))). Těší mě., že se vám dílo  líbilo.

24.07.2017 10:07:37dát kritice tipAdriana Bártová

velmi jednoduchá zápletka , ovšem mistrně vypracovaná, s napětím i příjemnou úlevou, úplně jsem se v tom viděla, T*

24.07.2017 06:28:58dát kritice tipsrozumeni
Krásně napsaný příběh ze života a ze vzpomínek...***
23.07.2017 23:33:14dát kritice tipDodola

Čekala bych, že tě po cestě zaujaly nějaké vzácné horniny :-)                    a ona zatím koťátka... možná je majitelé někomu darovali 

 

23.07.2017 20:06:42dát kritice tipvesuvanka

Štírko a ivi, děkuji za přečtení a milou odezvu :-)))

Štírko, tak to máš můj obdiv. Já jsem chodila z  domova raději trochu dříve a čekala, než bych dobíhala, nerada spěchám.

23.07.2017 19:22:05dát kritice tipblacksabbath

..............................krásná vzpomínka...vrnivá........krásné.......*/***

22.07.2017 10:53:39dát kritice tipŠtírka

Mila prihoda, hezky a zive popsana. Ja byla expertka, co dobihala do skoly s profesorem, nebo i pozdeji... (na ekonomce)...ale nikdy jsem necekala...ani na vlak. Ale zato jsem schopna u 400 km cesty autem dojet presne...jak slibim...zachazeni s casem je taky zajimave tema...a lidi ruzne nastaveni :-) 

22.07.2017 09:56:56dát kritice tipvesuvanka

Romane, děkuji za přečtení a pravdivá slova - zvířata nikdy nezradí :-)))

22.07.2017 09:32:46dát kritice tipR. L.
ZVÍŘECÍ LÁSKA je jediná ta pravá./***
21.07.2017 22:58:37dát kritice tipvesuvanka

Růženko, Diano a Jardo, děkuji za zastavení a milá slova :-))).  Zvířátka mám moc ráda :-)))

21.07.2017 17:53:09dát kritice tipOldjerry
korektor

Nostalgie jak Vesuv... mám takových vzpomínek na dětství  několik, ale ani jednu takhle parádně popsanou... umím si tě dokonce představit a vůbec mi nevadí, že jsem neznal tvoji tvář...*

21.07.2017 16:28:28dát kritice tipDiana

Moc pěkné a milé. Připomíná mi to moji příhodu se štěňaty, jak jsem ji tu popsala. Zvířátka jsou fajn! :-)))*

21.07.2017 10:57:23dát kritice tipRUZIGEL

Koťátka a všechny ostatní živáčky mám stejně ráda jako ty a Irena.Úplně je vidím, škoda žes už je nikdy nespatřila.             ***

21.07.2017 09:52:35dát kritice tipvesuvanka

Irčo, děkuji za přečtení a moc hezký komentář :-))). Budík - to je pro kohouta výstižné jméno.

21.07.2017 09:40:04dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hezká, i tak trochu akční příhodička...taky většinou ihned obdaruju každé zvíře, co mi přeběhne přes cestu, jménem...Naposledy jednoho kohouta, který kokrhá jako rozhrkaný budík ---ano, jmenuje se Budík:-)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.