Jestřáb, jeho smrad a Laura Palmerová

Rozvalili se přede mě
na sedadla nočního autobusu
a začali smrdět naprosto epicky
Zpocenou špínou špinavym potem
jako kdyby někdo hasil
hromadu natrávenejch vajglů
koncentrátem řezavý moči
a ten čůrek se ve vzduchu měnil
v aerosol co páchne kysele
po krkání a výparech chlastu
Něco takovýho
Ten plešatej a tetovanej se na mě otočil
a díval se
Ucejtila jsem kůži a krev a hlínu
za nehtama Laury Palmerový
A ten tlustej a mastnej se díval na něj
a vyheknul:
– Víš, že máš takovej jestřábí pohled?
Už ti to někdo řek he?
Jestřáb fakt. Uplně jak von. –
Ten jestřáb se naklonil tučnýmu lalůčku
a aniž by ze mě spustil ty oči s mžurkou
něco mu pošeptal a on na to:
– Né že bych vo ní nevěděl viď,
vim vo ní, i když sedim zády. –
A olíznul si rty tlustym jazykem
Ruce s hlínou za nehtama
jsem pevně zakřížila na břiše
abych uchránila nejměkčí části
před zobákama masařek
Až několik zastávek potom co vystoupili
jsem se konečně odvážila nadechnout