Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 432 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+16 neviditelných
SLUNEČNICE
datum / id01.08.2017 / 480952Vytisknout |
autorvesuvanka
kategorieOstatní nezařaditelné
témaKaždodenní
upřesnění kategorieVzpomínka
zobrazeno938x
počet tipů28
v oblíbených1x
do výběru zařadila2a2a,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Stalo se...

SLUNEČNICE


Slunečnice


Píše se rok 1958. Je poslední den v červnu, kdy děti dostávají vysvědčení a těší se na prázdniny, na různá dobrodružství, která prožijí. Někdo u babičky na venkově, jiný na táboře či osadě, ale jsou děti, které nemají kam jet, zůstávají doma a letní dny tráví běháním a hraním na ulici v partě dětí, které jsou na tom stejně. Ale ne všechny děti se mohou radovat z pohybu a letních dnů....


Velký nemocniční pokoj se zamřížovanými okny a dvanácti postelemi, na něž přivedly pacientky ve věku od sedmi do patnácti let následky po dětské obrně nebo po úrazu. Je to rehabilitační oddělení - malá pobočka proslulého Jedličkova ústavu, zvaného "Jedličkárna".


Konec školního roku v Jedličkárně se ničím neliší od ostatních a vysvědčení, které tu žáci dostanou, jsou jen poloviční, pouze se známkami z hlavních předmětů. Paní učitelka, která za námi docházela na pokoj, se svědomitě věnovala každé žákyni zvlášť. Byly tu prvňačky, ale i osmačky. Já jsem byla šesťačka. Na mém vysvědčení byly tedy jen známky z matematiky, češtiny a ruštiny. Abych mohla postoupit do sedmé třídy, musela jsem na konci prázdnin složit doplňující zkoušky z ostatních předmětů, ale i z těch hlavních, snad aby se potvrdilo, že v nemocničním zařízení se skutečně vyučovalo. Před pobytem v Jedličkárně jsem totiž  strávila téměř čtyři měsíce na ortopedické klinice.


Podle toho se moje prázdniny odvíjely docela jinak. Kromě učení jsem navíc vstřebávala i jakousi školu života. V tomto prostředí už mi nebylo líto, že nemohu běhat s dětmi za míčem, chodit po lesích, koupat se v rybníku. Viděla jsem tu děti, které na tom byly mnohem hůř - některé se dokonce ani nepostavily na nohy, jiné měly zase ochablé ruce, takže se učily některé úkony dělat nohama, třeba i psát... Já jsem chodila s podpažními berlemi, které jsem jednou v tělocvičně vyměnila za poloviční „kanadky“, a měla jsem naději, že časem je odhodím, i když to bude trvat delší dobu.


Cvičení v tělocvičně, v bazénu, polohování... čtení, poslouchání rozhlasu po drátě, občas kreslení a pro mě navíc učení, tak ubíhaly jednotlivé dny prázdnin. Někdy mě učení vůbec nebavilo, zejména příklady z matematiky se zlomky a procenty. Zato zeměpis, to bylo něco úplně jiného, cestovat alespoň v atlase po různých kontinentech a snít o plavbách po mořích - uskutečňovat své námořnické sny z páté třídy, umocněné čtením verneovek. Často jsem se dívala zamřížovaným oknem zasněně ven a vzpomínala na Bolevecký rybník v Plzni a borové lesy v okolí, ale s nadějí, že snad už příští rok se budu koupat v rybníce a procházet po lesích. Tu naději bohužel někerá děvčata, která se mnou byla na pokoji, neměla... Bylo mi jich líto.

Krásný horký den, ale noha bolí a tak předpovídám rehabilitační sestře počasí, že určitě přijde bouřka. Sestra z toho radost neměla, plánovala na neděli výlet do Českého ráje. Bouřka v neděli odpoledne skutečně přišla.


Jednou mě ze snění u okna vyrušila z "dráťáku" píseň s krásnou melodií a textem:
"Tak jako slunečnice každý den, otáčí se za sluncem... písnička pokračovala dál a zavedla mě do Florencie, až na jižní pól.... a už jsou tu slova .. "bez Vesuvu Neapol byla bych já bez Tebe". A do mě vjela jiskra. Vzpomněla jsem si na starou pohlednici Neapolského zálivu, kde
se v pozadí tyčil majestátný Vesuv a vpředu rostla pinie s širokou korunou, připomínající deštník. Představa tohoto koutu Itálie bez Vesuvu byla smutná - záliv by byl jako téměř každý jiný. Abych si Vesuv přiblížila, rozevírám atlas a hledám mapu Itálie, představuji si ten
tajemný Neapolský záliv i barevně. Vesuv dokonce ožívá, kouří a kdesi za ním jsou dávno pohřbené Pompeje - právě nedávno jsem se o nich učila. Od Vesuvu cestuji pohledem na Sicílii k Etně, k Popocatepetlu v Mexiku a dalším sopkám. Ohnivé hory mají pro mě zvláštní kouzlo, podobně jako moře a oceány.


K narozeninám jsem dostala dárek, že  lepší jsem si nemohla přát - po třech měsících jsem byla jsem propuštěna z Jedličkárny domů. To bylo radosti, ale zároveň zaseto semínko strachu. Za tři týdny mě čekají zkoušky, které rozhodnou, zda postoupím do sedmičky nebo budu s potupou opakovat šestku, vystavena výsměchu mladších spolužáků, že jsem propadla, a navíc mohu budit posměch i chůzí o kanadkách. Čím víc se blížil 30. srpen, tím více rostl můj strach ze zkoušek. I maminka si všimla, že se často mračím a uzavírám  do sebe. Nebyl tu ani bratr, který by mě něčím rozveselil - byl v té době na vojně. Tatínek mně pomáhal, zadával úkoly z matematiky a kromě ruštiny, mě zkoušel  i z ostatních předmětů, ale strach mě přesto neopouštěl.


24. srpna si vzpomenu si na Pompeje, tam to právě v dopoledních hodinách před 1879 lety začalo a přede mnou ožívá přírodní děj, který zahýbal krajinou a zapsal se do dějin. Sopky jsou mocné a zároveň štědré, napadlo mě je tak, když jsem si vzpomněla na jejich úrodné půdy, o nichž jse  se také učila.


Je tu 30. srpen, den, který rozhodne. Procházím vilovou čtvrtí se zahradami, hýřícími barvami květů, které vnímám jen povšechně, bez radosti. Zdá se, že mně v té chvíli svět úplně zčernal. Chvíle, které se tolik bojím, se blíží. A pak se to stane. Procházím kolem zahrady, v níž zazáří několik slunečnic a v mé mysli se najednou vynoří moje oblíbená písnička a rázem protrhne clonu strachu. Začínám si ji dokonce broukat a vzpomenu si na Vesuv.


Čekám na chodbě před třídou, kde probíhají zkoušky. Je nás tam devět, jsme z různých tříd. Sedíme zkroušeně, jako bychom zpytovali svědomí - vlastně ano, zpytujeme a čekáme na rozsudek. Sedím odevzdána svému osudu, slunečnice ještě září v mé mysli, ale znovu vykukují mráčky strachu - co když špatně spočítám příklady z matematiky a neprojdu. Otevřou se dveře a naše třídní učitelka mě volá ke zkouškám.


Sedím v lavici, u zkoušek se střídají učitelé všech předmětů, příklady z matematiky, diktát z češtiny, pár otázek z literatury, čtení a překlad ruského textu, pár otázek z botaniky o květenství rostlin, ze zeměpisu otázky, těkající po celém světě, ukazuji na mapě oceány, moře řeky, hory, města. Nejkratší zkoušení bylo z dějepisu - jen několik dat, z nichž jedno bylo osudové datum zničení Pompejí. Zkoušky jsem zvládla na jedničky. 1. září jsem se zařadila mezi sedmáky a nikdo se mým kanadkám nesmál.


Obrázek slunečnic se nechce obrazit, a tak přidávám na něj odkaz:  http://www.seniortip.cz/portal/cz/seniortip/article/5560/Image/02.jpg




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

27.09.2018 11:22:16dát kritice tipvesuvanka

Narriel, děkuji za přečtení a milá slova :-))). Ono to bylo zvláštní období mého života. Když jsem viděla v "Jedličkárně" ty děti po obrně, poznala jsem, že mně  vlastně skoro nic není - chodila jsem s berlemi a věděla, že jednou je odhodím. Jedinou černou můrou, která mě strašila, byly postupové zkoušky, abych nemusela opakovat šestou třídu. Díky za upozornění na Pagnolovu pentalogii "Jak voní tymián",  o níž jsem si  teď přečetla ve wikipedii. Děkuji za další zájem o moje díla, potěšila jsi mě :-)))

27.09.2018 04:49:59dát kritice tipNarriel

Podmanivý a hluboce osobní příběh. Obdivuju Tvou schopnost podat jej bez zbytečného melodrama, ke kterému by to kupříkladu mne, hádám, určitě táhlo - to je velké umění, Jani. Trochu mi Tvůj vyprávěcí styl připomíná Pagnolovu pentalogii "Jak voní tymián".Rozhodně tip, a moc ráda se v budoucnu vrátím potěšit se Tvým vyprávěním.

23.08.2017 16:33:07dát kritice tipvesuvanka

Evi, i já Tě moc zdravím a děkuji za přečtení a milou odezvu :-)))

23.08.2017 16:05:55dát kritice tipSarrah
vesuvanko...krásné čtení ...moc zdravím
21.08.2017 12:38:04dát kritice tipvesuvanka

guy, děkuji za přečtení a milá slova. I já Ti přeji hezký zbytek léta :-)))

21.08.2017 09:16:54dát kritice tipguy
Citlivé a příjemně civilní podání, tak, jak je u Tvých věcí zvykem a jak je mám rád.
Hezký zbytek léta & spol. přeji :-)
19.08.2017 13:46:25dát kritice tipvesuvanka

4U, děkuji za přečtení a  milou odezvu :-)))

19.08.2017 10:06:01dát kritice tip4U

líbí *

11.08.2017 10:25:37dát kritice tipvesuvanka

Honzo, děkuji za přečtení díla a milo odezvu :-))). Jen je mi líto, že teď prožíváš něco podobného. Přeji Ti, pokud možno  pěkné dny a hlavně brzké uzdravení.

Evi, děkuji za přečtení a milá slova :-)))

09.08.2017 22:15:45dát kritice tipzvedavec

krásne, milá Vesuvanka, tento príbeh veľa vysvetľuje a - zbližuje, vďaka zaň.

09.08.2017 19:48:53dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Jano, těší mě, že jsi (nejen) zkoušku nakonec zvládla. 

Shodou okolností jsem se včera taky vrátil z ortopedické kliniky, teď ležím doma a prožívám trošku podobné pocity - i když to se asi nedá moc srovnávat... :)

Zdravím Tě a přeju hezké letní dny.

09.08.2017 14:01:58dát kritice tipvesuvanka

Adriano a Marcelko, moc mě těší, že se vám můj příběh líbil. Děkuji za přečtení a milá slova :-)))

09.08.2017 10:45:28dát kritice tipMarcela.K.

Vzpomínky...to je to, co nám zůstává :-)  Moje malá vnučka tak ráda poslouchá o tom, jak jsem byla malá...Takové vyprávění je jako pohlazení. Díky.

09.08.2017 10:45:20dát kritice tipAdriana Bártová

jednoduše, stručně, tak jak to umíš jen ty, vždycky mě to překvapí, obrovsky silný příběh, ty vlastní jsou vždycky takové, T*

07.08.2017 17:32:58dát kritice tipvesuvanka

Staňo a Růženko, děkuji za přečtení a milá slova :-)))

07.08.2017 15:12:22dát kritice tipRUZIGEL

Obrázky i text -moc pěkné.***

07.08.2017 14:47:16dát kritice tipdadadik

krásný Jani...opravdu

05.08.2017 21:11:31dát kritice tipvesuvanka

Zdendo, děkuji za přečtení a milou odezvu :-)))

05.08.2017 11:00:29dát kritice tipZdenda

Už za tu grafickou úpravu si to tip určitě zaslouží.

04.08.2017 09:13:43dát kritice tipvesuvanka

Jarmilo, Peter a Vigan, děkuji za zastavení a milá slova :-)))

03.08.2017 15:40:54dát kritice tipVigan

Příjemný nostalgický příběh.

03.08.2017 10:38:28dát kritice tipKarpatský knihomoľ

S radosťou som si popozeral aj prečítal. /*

03.08.2017 10:13:21dát kritice tipJarmila_Maršálová

krásný

02.08.2017 22:57:26dát kritice tipvesuvanka

Dodolo, děkuji za přečtení a milou odezvu :-))).

02.08.2017 22:52:40dát kritice tipDodola

Děkuji, vesuvanko, za barvitě přiblíženou zkušenost, která nepotká hned tak každého. Je vidět, že příroda, nebo aspoň obrázky přírody, nabíjí a dodávají sílu v potřebný okamžik. 

02.08.2017 08:54:57dát kritice tipvesuvanka

Jardo, Alenko,  Irčo, Jirko, Luboši, Nikolasi, Janinko, Štírko, Ivi a Romane, děkuji za přečtení, milá slova i Tipy :-)))

Jirko, díky za Výběr :-)))

01.08.2017 23:15:08dát kritice tipR. L.
***
01.08.2017 21:37:46dát kritice tipblacksabbath

čtení....obrázky.....nádherné................*/***

01.08.2017 20:50:56dát kritice tipŠtírka

Je fajn, Jani, ze vse dobre dopadlo... a taky, ze ses dala cestou svych lasek z detstvi... Diky za tve obrazky :-) 

01.08.2017 17:28:48dát kritice tipkouzelná_květinka

Janinko, klobouk dolů, krásné, úžasné, a navíc jsi silná osobnost! Smekám!

t

01.08.2017 12:46:10dát kritice tipČudla

Líbí /*

01.08.2017 11:56:18dát kritice tipKočkodan
Jani, já jsem od tebe nic jiného nez same bice ani neocekával.
A stejne te podezírám, ze ses asi uz narodila s kouskem ztuhlé lávy v rucicce... (drobný úsmev)
01.08.2017 11:34:23dát kritice tipa2a2a

Janičko, pozadí této vzpomínky je až nakažlivé.

01.08.2017 10:59:38dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jano, díky za osobní příběh. Odvážným vždy štěstí přeje! Moc milé:-)

01.08.2017 10:46:45dát kritice tipAlenakar

Je velmi zvláštní,že text jedné písně může tak nějak přesměrovat život.Tvoje vzpomínka mi taky přinesla na mysl van Gogha a jeho fascinaci slunečnicemi i sluncem. Po prečtení tvé vzpomínky mnohému líp rozumím. Tip.

01.08.2017 10:35:39dát kritice tipOldjerry
korektor

Za prvé to není každodenní. Je to o velmi významném psychickém zlomu, odvaze a víře ve vlastní síly. To vše je v jednom odstavci, pravda - ale všechno, co je předtím, je třeba k pochopení - ne každý je ve 13 letech podroben takové zkoušce - ani ne tak vědomostí, jako osobní statečnosti a morálky. To co je potom je snadné pochopit, proto už ten závěrečný odstavec stačí. Uvolnění, perspektiva... obrázky jsou navíc osobité a vzbuzující dobrou náladu.*

01.08.2017 10:11:37dát kritice tipvesuvanka

Jarmilo, já se vůbec nezlobím, mám radost, že Tě zaujaly obrázky :-)))

Já už teď také nepíši ( toto je starší dílo), a věnuji se malování.

01.08.2017 10:03:43dát kritice tipJarmila_Maršálová

Jani, nezlob se, teď místo psaní a čtení spíš maluju... povídky nejdou přelétnout očima, na obrazy mrknu a vím své (nebo i tvé)))

01.08.2017 09:55:05dát kritice tipvesuvanka

Jarmilo, děkuji a zastavení a Tip ha obrázky :-)))

01.08.2017 09:47:24dát kritice tipJarmila_Maršálová

za obrazy *T*, přečtu snad později)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.