Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+2 neviditelných
tisíc tři sta třicet tři dnů
datum / id03.08.2017 / 480985Vytisknout |
autoragáta5
kategorieBlbůstky
upřesnění kategoriezdravím ašše
zobrazeno808x
počet tipů15
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Jsme schopni úplně všeho.

Obdivuju lidi, kteří si neberou servítky, protože to sama moc neumím. Naše společnost jim říká bezohlední sobci, ale je to opravdu tak? Společnost toho nakecá…

Někteří jsou upřímní za každých okolností a mě přijde, že je to vlastně řehole. Umět říct lidem pravdu a neurazit je, je umění, alchymie…



Pojďme si upřímnost zkusit na dvou básních :)

tisíc tři sta třicet tři dnů

První pozitivní báseň o přípravě na zasloužený odpočinek 


Ještě tisíc tři sta třicet tři dnů
a koupím si kus lesa na konci vesnice
někde u Žatce
v těch místech kolem Sádku 
kde houby skáčou do silnice

tam patřím odjakživa

ještě tisíc tři sta třicet tři dnů
a začnu dávat jména svým kozám   Líza Bětka Agáta
sama budu bezejmenná

pod lesem louka
na louce kytky
na kytkách motýl

ještě tisíc tři sta třicet tři dnů
a pak jen
v poledne trochu kávy
střídmý oběd
a zvony
zvony ze všech stran…

 

druhá pozitivní báseň o přípravě na zasloužený odpočinek

 

Ještě tisíc tři sta třicet tři dnů
a nebudu se muset dívat jak bezdomovec
neschopnej porvat se s životem  osudem a bůhví čím ještě
obrací popelnice
nebudu se každej den vyhejbat smradlavým hadrům a shnilýmu jídlu
co vyházel na chodník po kterým chodím už čtyřicet let do práce

 
ještě tisíc tři sta třicet tři dnů
a nebudu muset dávat přednost Kingovi z vedlejší silnice
co si myslí  že je na hlavní
každej den přesvědčenej o tom jak je úplně normální
když dělá myšky před pomalou slepicí


ještě tisíc tři sta třicet tři dnů
a zmizí mi z očí 
líný mrchy utahaný z věčnýho stěžování na život kterej jim zkazili ti druzí
a ony jsou oběti systému


vychcaní rádobypodnikatelé s nenažraným kontem
co jim našeptává jak oškubat oškubaný husy


všechny ti šmejdi co by prodali i vlastní zuby kdyby jim hodily provizi


otrávení dědci co jsou přesvědčeni že za „jejich“ časů bylo všechno tutově lepší
a kdo nežije podle nich je divnej


ubrečený chudinky co je drahý polovičky nutí vařit a uklízet 
taky souložit a vesele žít


politici
vytlemená Borhyová
Adámkovic rodina
„Silní“ lidi co si berou brufen na každej pšouk
a možná i řepka olejka

 

Ještě tisíc tři sta třicet tři dnů!

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

15.08.2017 21:03:11dát kritice tiplastgasp

Těmi pozitivy si mě velmi překvapila. Básně jsem si vytiskl a pověsil nad stůl. Být upřímný za každých okolností, řáci pravdu a neublížit, neponížit a neublížit je odvaha potlačit co ve mně křičí - dej mu na hubu.

Za verše díky a bod.

07.08.2017 07:14:20dát kritice tipagáta5

jj, kdyby neměla uši :))) díky za zastavení :)

05.08.2017 17:45:42dát kritice tipNorsko 1
Vytlemená Borhyová. Výborné
04.08.2017 11:14:40dát kritice tipAlenakar

To máš právdu. Práce člověka velmi často zdržuje od práce. Ale smůla - musíme z něčeho žít.

04.08.2017 11:09:30dát kritice tipagáta5

mám ten luxus, že si plním svý sny od doby, co jsem se rozvedla... všechno, co se mi líbilo u jiných, jsem si vyzkoušela... umím spoustu zajímavých činností a v důchodu je jen vylepším... třeba sochy, na ty teď nemám tolik času, chce to víc se tomu věnovat, udělám si jich menších maximálně dvě tři za rok... takhle budu sochat od rána do večera... víc malovat... a tak různě :)  umění je o náladě, času... když se do toho nemůžeš zcela ponořit a ruší tě takový věci jako je práce třeba... :)))) 

04.08.2017 11:04:15dát kritice tipAlenakar

Já vím - jsem příliš racionální. Člověk by asi měl pořád o něčem snít. Třeba si v důchodu splnit různé plány z dětství a mládí.

04.08.2017 10:52:19dát kritice tipagáta5

:) to mě rozesmálo... příprava spočívá hlavně v tom být připravena na všechno :)) tzn. i na ekonomický krach podnikavých dětí, i když tam mi nebezpečí nehrozí, protože trvalou přípravou mi to je fuk ať se starají samy - mají dvě ruce jako já? mají  :) rodiče už nemám, takže tam mi překazení nehrozí ... tak jen pevné nervy a dost peněz, abych si mohla užívat navzdory ekonomickým krizím a nenažraný společnosti :))) vtip spočívá hlavně taky v tom, že pravidelným tréninkem jsem vůči šmejdům imunní :)))  tak jen si zaťukám na zdraví, aby sloužilo..

 

 

04.08.2017 09:36:01dát kritice tipAlenakar

Dávám tip za literární kvalitu a za odvahu,ale jinak si myslím,že je tvoje velké plus,že tak nepíšeš pořád.  - Já si žádné plány na důchod nedělám,protože vím,co si plánovali mnozí mí známí a - vesměs bylo všechno jinak. Obvykle všecho " překazili" "příliš staří rodiče" nebo například ekonomický krach podnikavých dětí. Člověk míní,pánbu mění.

04.08.2017 07:56:04dát kritice tipagáta5

kví, pravdu díš :) doufám, že trénink vyjde a nakonec z nás budou nepříjemný starý báby :)) muhehe ...

 

Evžo, jj, ty starý pravdy člověk ocení vždycky na starý kolena :)

03.08.2017 19:54:02dát kritice tipqíčala

:) upřímnost je jeden z největších darů, který si můžeme navzájem dát. A chce to sakra odvahu říct - takhle to vidím, takový jsem člověk - ať už mi to přinese, co přinese :) Ne vždycky se mi to daří, ale fakt to trénuju :D Bodík za upřímnost:*

03.08.2017 19:42:36dát kritice tipEvženie Brambůrková

Každý smyslupně prožitý den má cenu a to platí i v důchodu. :-)/T

 

03.08.2017 19:42:35dát kritice tipEvženie Brambůrková

Každý smyslupně prožitý den má cenu a to platí i v důchodu. :-)/T

 

03.08.2017 17:26:49dát kritice tipKočkodan
Já za tebou (a dalšími) brousím vždy jen s (u)brouskem.

Agáto, doporučuji ti dílko ještě poněkud rozvést a vydat pod originálním názvem „Tisíc tři sta třicet tři dnů, které otřesou světem“.

Asi před třemi týdny jsem zkusil podojit kozu. Napoprvé mi to moc nešlo. (vytlemený smajlík)
03.08.2017 11:53:45dát kritice tipČudla

/*

03.08.2017 11:20:27dát kritice tipagáta5

:) ano dny zní lahodně :))))

goro tak to je mi líto... těžká artroza je na houby

03.08.2017 11:06:52dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Máš krásné plány. Já se ve čtyřiceti naučila dojit...a je mi to houby platný kvůli těžké artroze:-) - tak držím palec/ten ještě funguje/, aby to tobě šlo:-)

03.08.2017 11:02:55dát kritice tipaleš-novák

jak to hned jinak zní, když napíšeš tisíc třista třicet tři dní...

než když napíšeš 3,652054 roku...:o)

03.08.2017 10:47:32dát kritice tiprevírník

Znám. A z tebe ten optimismus taky přímo sálá.

03.08.2017 10:32:59dát kritice tipagáta5

dodola, dožiješ, dožiješ :)

03.08.2017 10:32:24dát kritice tipagáta5

Hugí, já tebe přece taky :)) 

03.08.2017 10:30:26dát kritice tipDodola

sama budu bezejmenná - krásná představa

vidím to podobně, jestli se toho vytouženého dne dožiju

03.08.2017 10:24:20dát kritice tipHugo Ramon
Nekdy ostep jindy kompromis. Alchymistko :-) zapalime v noci vatricku dreva a budes v jejich vlasech hledat usmireni. Mam te rad :-)
03.08.2017 10:17:24dát kritice tipagáta5

díky za zastavení... já se na důchod vlastně připravuju asi deset let :) vím, že to zní divně, ale jsem sama a tak šetřím, realizuju se - od psaní až po keramičení, vymýšlím pořád nové věci, začala jsem znovu šít na stroji... a hlavně se šetřím - nejvíc nervy - abych co nejdéle vydržela :)  naučila jsem se, že strach je jen slovo a hlavně - jsem věčný optimista... tak snad ke mě bude osud přívětivý a naučím se ještě dojit kozenky a dělat sýry  :))

a taky prožívat každý den a vážit si... jj, to určitě znáš

03.08.2017 10:05:06dát kritice tiprevírník

Ono totiž ještě pořád - od měsíce k měsíci, od týdne k týdnu, a jen to letí.

03.08.2017 10:02:46dát kritice tiprevírník

Jo, rozumím ti, a moc. I v tomto tvým posledním komentáři. Měl bych si oddechnout, že už to mám za sebou, ale ono ne tak úplně.

03.08.2017 09:46:57dát kritice tipagáta5

:)

já mám zase někdy pocit, že to letí... to když si to moc nehlídám, to mám pocit, že se měsíc zcvrknul od uzávěrky k uzávěrce :))) a najednou se zastavím a říkám, tolik ještě?  ale spíš to utíká až mám někdy strach.. takovej ten maličkej, co kdyby mi utekla energie... co bych pak asi dělala :))

03.08.2017 09:40:55dát kritice tipaleš-novák

líbí se mi ten optimismus...:o)

pro mě je ten den D ještě v nedohlednu, někdy si připadám jako ten Achiles, co chtěl dohnat želvu: čím víc se k ní blížil, tím víc ona před ním utíkala...

03.08.2017 09:23:20dát kritice tipagáta5

Santie, to je právě na jeden zátah (nádech) hihi tak, jak mě to napadlo :))

ale odentruju :)

 

móda ošklivosti - no já bych to viděla trochu jinak - ale jen maličko :)

pamatuju se ještě moc dobře, co zabilo mýho tátu a mojí mámu - přetvářka, neschopnost si popovídat, nalít čistýho vína. Máma byla strašně nešťastný člověk, který se držel zásad a co by řekli druzí a sama nebyla schopna z toho začarovanýho kruhu vyjít a trápila se... táta si vzal raději život... takže už od samého začátku vím, že některé "slušné" věci člověku spíš ublíží než posunou...

a taky píšu, že umění neurážet lidi je alchymie :) 

 

díky za zastavení

03.08.2017 09:15:57dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
Taky se mi líbí první. Druhá je hodně hustý pole, přihoď pár enterů, bude se to očím líp číst, budou vědět, kde se můžou nadechnout.
03.08.2017 09:14:06dát kritice tipDiana

I mně se líbí ta první!

Nehněvej se prosím za můj rozdílný názor, který uvádíš v prologu. Abychom mohli spolu žít, je třeba na sebe brát ohledy. Ty "servítky" jsou velmi potřebné. Nejen u talíře... To vůbec neznamená, že si budeme lhát, ale že se budeme snažit ty druhé pochopit - a zbytečně neubližovat. Pozoruji, že nastala "móda ošklivosti", ale doufám, že brzy odezní... 

 

03.08.2017 08:33:52dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

První se mi líbí. Přeju ti to!



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.