Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+13 neviditelných
Jezevec
datum / id04.08.2017 / 481015Vytisknout |
autorOzzozorba
kategoriePovídky
témaMysteriózní
zobrazeno1547x
počet tipů5
v oblíbených0x
zařazeno do klubůPovídka měsíce,
Jezevec

Trochu hlíny odpadlo z díry a vylezl jezevec. Člověk by se až divil, jak může vypadat tak čistě, když přece žije v temné noře, kde je plíseň, vlhko a pavouci. Jezevec si olíznul stříbřitý kožíšek a pomyslel si.

„Celý svůj život trávím okolo své nory, do které se na noc vracím. Takhle vlkem kdybych se stal! Mohl bych běhat svobodně po lese a nebát se o svůj kožich. Naopak ostatní zvířata, co jich je plný les, by mě respektovala a zároveň se i bála. To by byl krásný život“, zasnil se jezevec a zalezl zpět do své nory.

Ráno se probudil a zjistil, že je vlkem. Měl pocit moci a síly. Vyškrábal se z nory a rozběhl se nazdařbůh přes les a uháněl jako vítr. „Nu dobré je to“ brumlal si jezevec pod čenichem. Už z dálky se mu veškerá zvěř vyhýbala a i ptactvo se s křikem vznášelo nad stromy a bálo se usednout zpět na větve.

Protože to byl opravdu chytrý jezevec, vydobyl si u ostatních vlků respekt. Byl mazaný a výřečný a brzy se stal vůdcem vlčí smečky. Jezevec uměl vycítit kořist a jeho plán jak ji ulovit byl vždy provázen úspěchem. Až jednoho dne se vlčí smečka srazila se lvem. Lev svou mocnou tlapou a jediným úderem rozdrtil jednoho vlka a vrhl se na druhého a třetího. Vlci se rozprchli a zastavili se až daleko na kopci, kde zjistili, že jich je jen polovina. Jezevec se smutně stočil do klubíčka, ve kterém se zamyslel. „Teď už nebudu mít klidu, lev je daleko mocnější než vlk! Kdybych se tak stal lvem! To bych si potom mohl užívat života a svobody plnými doušky“.

Ráno jezevce probudilo hrozivé vytí, a když otevřel oči, zjistil, že všichni vlci prchají pryč. Stal se lvem s mocnými pazoury a zubisky. Nadechnul se a zhluboka zařval tak jak to dovedou jen lvi. „Uuuáááá, jsem králem všech zvířat!!“ Rozléhalo se do údolí. Nikdo neměl odvahu se mu postavit do cesty a protože byl jezevec velmi chytrý, seznámil se lví smečkou, která ho přijala do svého středu. Svou mazaností a výřečností se stal vůdčím lvem. Rozděloval úkoly, radil a urovnával lví spory, až jednoho dne se ozvaly v lese výstřely. Padla rána, druhá a třetí. Ozvaly se lidské výkřiky a dva lvi se skáceli mrtví k zemi. Ostatní lvi včetně jezevce se pod palbou rozutekli každý na jinou stranu.

Sám jezevec odběhnul daleko do temného lesa, kde unaven ulehnul do houštin. Toho dne usínal s myšlenkou na člověka a přitom se kousnul zlostně do tlapy a pomyslel si „tak přece je ještě někdo mocnější než je lev“ a jezevce zasáhla touha ze zvířat nejvyšší a to touha stát se člověkem.

Ráno jezevec otevřel oči a zjistil, že je mu hrozitánská zima. Olíznul se a ucítil, že jeho kůže je zcela holá, bez srsti. Celý vzrušený se postavil na obě nohy, až se mu z toho hlava zatočila.  Ještě nikdy ve svém životě nezkusil takového pocitu. Udělal několik kroků, ale ostrý trn se mu zapíchnul do paty. „Ouuvej“ zaklel jezevec a hned usednul, aby si trn vytáhnul. Ani si ránu nemohl olíznout.

„SSSSSSSS“ zasyčel varovně had a jezevec si uvědomil, že musí rychle z lesa pryč, že tady už není pro něj místo. S myslí plnou strachu putoval po dva dny divokým lesem bos, hladový a žíznivý až narazil na malinkatou vesnici.

Jezevec prokázal svou chytrost a výřečnost a brzy se ve své nové podobě zorientoval. Nejprve pomáhal místnímu obchodníku s rozvozem zboží a poté zastával složitější činnosti. Rychle se naučil číst a psát a mohl se tak domoci lepšího postavení. Uběhnul jeden rok a jezevec se stal váženým a vyhledávaným pro své rady. Chodili se za ním radit i z okolních vesnic. Zjistil, že existují města, která jsou tak velká jako třeba sto vesnic. S malým kapitálkem se jezevec vypravil z vesnice, která už mu připadala těsná, do hlavního města. Když do města dorazil, začenichal, aby vycítil nové příležitosti. Nejprve začal obchodovat se dřevem, neboť les znal dokonale a věděl, na jakých místech roste rovné a zdravé dřevo.

Později, když zjistil, že pro lidi znamená zlato více než všechno ostatní dohromady, si vzpomněl na jedno místo, kde se zlato válelo v polostínu mohutné hory. Když byl ještě lvem, vzpomínal jezevec, hrávala si tam lvíčata. Zlato bylo tuhé a valouny se nedaly žvýkat. Bylo to vše k ničemu, ale mladé lvy zlatý třpyt neobvykle přitahoval. Neváhal a ihned se tam vypravil a opravdu uviděl spousty zlatých valounů. Nasbíral tři plné bedny zlata a vrátil se zpátky do města. Zlato prodal a za utržené peníze si koupil celou horu. 

Založil těžařskou společnost, která den po dni ukrajovala kousky hory, ze které zlato plynulo proudem, a za další rok se stal jezevec nejbohatším obyvatelem ve městě. Přicházelo za ním mnoho lidí a žádalo o peníze o rady o to a tamto. Byl zván do různých spolků, aby pronesl svou řeč. Jezevec peníze rozdával, rady udílel a za své zásluhy byl odměněn nejvyšším státním řádem.

Uběhlo mnoho let a jezevec pocítil, jak stárne a jak mu ubývá sil, až se jednoho dne rozhodnul, že půjde daleko od lidí, od všech těch záležitostí a povinností. Odjel daleko z města pryč do oblasti kde žil ještě jako jezevec.  Ulehnul do stráně a zadíval se na hvězdy. Hvězdy byly tiché a jako drahokamy se třpytily na tmavém nebi. Vnímal ohromný prostor, pro to co všechno se může stát a kým může být. Začenichal a cítil, jak se propadá do nezměrného, ve kterém se ztrácel. Nečekal takové možnosti a něco takového ho nikdy nenapadalo. Pomalu zavřel oči, a když je opět otevřel, probudil se ze svého snu. Zjistil, že je ve své noře. Olíznul si stříbrný kožíšek a pomyslel si: „Inteligence jsou dveře k blaženosti.“

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

08.10.2017 08:11:40dát kritice tipOzzozorba
Zdendo, zkus méně náročnější četbu. Nelze přeskakovat schody.
07.10.2017 21:35:27dát kritice tipZdenda

no já nevím... nešlo by to napsat nějak svižněji? dost jsem se musel přemáhat, abych nepřeskakoval... taky bych si možná odpustil takový ty blbosti - lvi a vlci, valouny zlata, co se válí u hory... no a ten závěr... přiznávám se, že jsem ho ůbec nepochopil

07.09.2017 14:33:32dát kritice tipOzzozorba
... kondenzací blaženosti. :)::
06.09.2017 14:15:32dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

To je krásná bajka. Po celou dobu čtení si říkám, kam to povede,  kde to skončí, bude-li ještě nějaký nadčlověk nebo jestli to s jezevcem  nakonec nedopadne špatně, ale dopadne to tak, jak bajka dopadnout má:  ponaučením.  Tip.  

31.08.2017 22:03:45dát kritice tipOzzozorba
nejsem dobrý hodnotitel
31.08.2017 20:47:49dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Autor souhlasí:-)

31.08.2017 20:47:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Povídka měsíce, přece:-))) a bylo by fajn také hodnotit ostatní povídky...dík

31.08.2017 19:20:28dát kritice tipOzzozorba
ahoj Goro, nevím co je PM, ale souhlasím.
31.08.2017 17:54:12dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ozzorbo, ahoj, souhlasíš s nominací Jezevce do PM?

07.08.2017 08:51:11dát kritice tipOzzozorba
Je vidět, že "rostou".
07.08.2017 07:38:28dát kritice tipK3
redaktor prózy

Vzpoměl jsem si na jednoho jezevce z Vysočiny, co si říká politik, ale to už bychom byli jinde. Skutečného jezevce jsem v přírodě viděl jednou v životě, jako kluk, na táboře, v lesích u Jihlavy. T.

05.08.2017 17:15:46dát kritice tipOzzozorba
... k transformaci.
05.08.2017 11:29:40dát kritice tipDiana

Velice zajímavé, nutí k zamyšlení..*

04.08.2017 14:33:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ty možnosti nenapadnou jen tak někoho, jen chytrého jezevce jménem O.

04.08.2017 14:27:24dát kritice tipOzzozorba
... a ten stříbrný kožíšek...a ty možnosti ...
04.08.2017 14:16:28dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Moc pěkné, krásná bajka.

Trochu mne mrzí, že ne něco takového nepřijdu - jezevci jsem  u nás na farmě v noci hleděla do očí, máš pravdu, je to nádherný, čistý tvor.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.