Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sevoda z hor
Autor
agáta5
Sem patřím.
Mezi vyviklané prahy,
k hřebíkům, klihu, oprýskané barvě…
Přítomnost je táhlé ticho, jasnozřivost
velké oči a
jistota obléct kalhoty, učesat vlasy, sníst housku.
Vystoupit z obrazu, dotknout se země bolavou patou,
v nejasných myšlenkách dokončit šněrování bot.
Mašle.
Létavice, sněžný prach.
Tady se bolest ohmatává letmo přes tlukot hodin.
Později mi připomínáš leklou rybu.
Sen, který jsem mívávala, dokud jsem neluskla prsty
a řeku nezměnila na výpadek proudu.
Tma schovala penízky do portmonky.
Už bych neměnila, i když se mi každou chvíli zdáš
jak vedeš vodu z hor.
Tady se vrcholky potkávají den co den
a obzor padá s víčky.
Sem patřím odjakživa.
Žádná hranice ani nekonečno,
jen prostor pro míč.
přeskoky
do bílých míst
kde zavřu oči a plavu s tahy štětcem
za mnou barevné linky
ruce šlachy žíly
chuť natáhnout se k mostům
k jejich obloukům a dál…
otevírám okno
a vím že tu vůni umím nazpaměť
lapená v záclonách steče k hlíně
kde vytvaruje tvář
jsme tady
v obrazech na zdi
pokrčená kolena vystrčená z rámů
hrách pod kobercem tlačí jiná chodidla
jiný zvyk kuje železo dokud je žhavé
jsi tady
obrácený k nápravě než začne pršet
než se vyklube z vejce otrávené kuře
zpěníš cibuli
jsem tady
přeskokem nažhavený drát
17 názorů
:) zbytečně se uklízíš někam, magor jsem taky :)) a navíc bych ti mohla naordinovat pracovní kůru, to potom na blbosti není čas
ahoj kvíčalko!!! já věděla, že ti ten míč vyrazí dech... co víc bys asi tak chtěla na ten můj kousek hodit? jsem potěšena
danny, díky za zastavení
díky za zastavení a tak... :), jj, tady jsem jako doma :)))
lastagaspe, tady jsou mraky nádherných básní, já se jen pokouším dát do poezie kus svýho světa :) potěšil jsi mě...
Evženie Brambůrková
07. 08. 2017Myslím, že mohu jen souhlasit. Tak to prostě je. /T
Hugo Ramon
07. 08. 2017Jo, tady seš doma Agí :-))) paleček hore
Agáto, jsi lavina. Před tebou nelze uhnout ani utéci. Čtu a čtu. Ještě jsem se s takovou imaginací nesetkal
Mně napadly hvězdy co by mince které si schovává do portmonky svítání. - Ale šupinky ryb - ty zase přinášejí štěstí. Jsem ráda,že pořád experimentuješ a máš v hlavě pořád nové plány. - Není nic horšího než prohrabovat se v šuplíku a jen inovovat staré kousky jako to někdy dělávám já. Jindy mě ale posedne podobný d'as jako tebe.
ale to nejsou peníze ani mince, ale šupiny ryb :))
díky, pokouším se teď o něco a uvidím časem, jestli se to podaří nebo ne...
Hodně pěkných míst vytváří působivý celek. Pro sebe bych v tom viděla více otevřených dvířek,kterými bych asi prošlo do jiných světů ,než je ten tvůj. Sousloví jako "vystoupit z obrazu","lusknout prsty"(a je tu změna) nebo "Tma schovala peníze do portmonky" vidím jako jakési začátky nových básní. Já bych třeba napsala : Svítání schovalo mince do portmonky. Zbyla jen rosa. Tip.