Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePikosběrna a paprsky Christofanie
19. 08. 2017
1
3
601
Autor
Frakoun
Guláš se Salátem
Bloost Simplexis (unkoechtical key-noerism)
Karantena
Quebollix katalert propox, scinespiral amnediro exentre, draxile biol, fraxile diol. Madeson barier.
Raketron
Demon of computed mechanzee, cold brutal, martiafic basette, warpiller purture. Short delay.
Termopholis
Carbinet lumor, neocopixles. Samarity labrix. Clairvoyance of mentaphobic. Plebentarzed space.
Ebiton
Charisto abenake, scenertal unchordis, unverbalized curse.
Kreator
Tremzese nanciapato, frather bandiamante day rends, universe thought.
Huxement
Circle bort bead navan plemets tips, reunko laustix lampat noir castus, calton frixless, brilateral.
Pardant
Noirebus, serchulant, emperte mexet´s, unscorched fascikles, montarad pleren, kidict.
Stormiters
Tricordal selexiphon laborte vook, dight rapel, maneuver blault tader, meskylite nomer.
Apodecimin
Earthurax pyrexia, somnental anements, warephy uncondix, phasemoot tablexaction, fungle oror.
Noesis
Drewamb on the end of way, konreal bionto tekto, pillost program, surveristical segmency, last sakral mutancis.
Narodil jsem se proto abych prožil prostý život. Neznám krás přes tíhu hoře.
Před katedrou za katedrou křesťan musí stát aby Pio mohl se smát
Sedím na židly a chtěl bych vnímat vesmír jinak než jako
bezbožnou situaci. Když se lidstvo uzdraví z válek, chudoby a hlouposti
bude konec demonizování ateismu protože nastane rozkvět křesťanství.
Praktikováním křesťanské víry se člověk nevzdává svého já ale zasazuje
ho do kontextu hluboké psychologie což může odrazovat i fascinovat.
Jádrem je však člověk po jehož bohu jde bližní nad jinné moudrostí svrchovaný.
Křesťanství není instituce osamnělých, utýraných, hloupnoucích jedinců,
ale ve válečných konfliktech, přírodních katastrofách, napříč světovou demografií
se realizující společenství které Desatero nepozvedá z prachu ale rozvíjí dar svobody
vznikající na půdě takového zákonu a klade si za cíl nic menšího než mír na zemi
a moudrého každého účastného.
Ateismus je nekompletní stavbou kterou byl odchován mnohý dnes ve víře pevný
k bohu obrácený piarista.
Postaví li kdo před křesťana dnešní svět pak ten postaví své křesťanství před
sluhy plébonovi. Když Ti utkají se ve věci života a smrti pak ten jež vzejde za vítěze
nebude moci říci že nepoznal svého soka a to bude čas kdy zavítá světlo do temnot
mnoha duší.
Prexistencionalismus Komandantismus Epokracie
Dnes 9. 12. 2016, 13:56:42
Člověk ve světě
Svět v přírodě
Příroda v kosmu
Člověk aktivitou může krásnět nebo ošklivět.
Svět nás vzdaluje a přibližuje přírodním principům.
Tak vnímáme kosmos jako plochý nebo významný.
Přidáme li k bežnodennímu přecházení z kanceláře do kanceláře
mentální prostocviky, dovolíme duši růst.
Zdali si kdo myslí že nemocí člověk oškliví pak je dalek
souboje o živé dobro a je v prvopočátcích chápání pojmu krásno.
Pak li že si kdos myslí že na nemoc je sám a sláb, že podléhá blouznění a bolesti
jen pro marnivost přírody, pak ať zví že krásno duše je tak vzácné že sobecká nemoc o něj
usiluje v mnoha bitvách.
Teraktra (Epilog - autor prožívá ideokraetické odcizení)
Tělo na ploše anorganismu
Tělo stravující kosmos
Betabolický čas reviací
Vztah jsoucen
Jsoucí vztahy
Vztahující jsoucna
Aktivní akt
Vyhasínání
Noetické světlo
Příroda těl
Žádná hra
Tělo přírody
Naturum urgentum
Hominum esencium
Poeticulli pretriminatti
jsem špatně fungující tělo bez myšlenky v narušeném zázemí
dříve nebo později zemřu a budu míti klid
prvotní co vnímáme aniž kontextualizujeme to je přírodní zkušenost
Tělo Příroda
Nomité a osud nomixu
Prvotní co člověk vnímá aniž kontextualizuje to, je přírodní zkušenost.
Kosmické vědomí? Nebo vědomí kosmu?
Strach, hrůza, bolest, zájem, klid, radost jsou kvalitativní kvantity vědomí.
Tedy neracionalizovaná bytostná energie je podobna chladu a horku, suchu a vlhku.
Jejich hodnoty mohou eskalovat či mizet ve vyvážený a spektralistně funkční somatismus.
Myšlení je funkce zabývající se poznatky.
Myslet na přírodu nebo svět není přírodním nebo světským myšlením.
Přírodní myšlení nese získaný redistr pudových rendencí a je předracionální a světské myšlení
santicipuje fragmentarizovanost mýthu a je postracionální.
V hybridní skutečnosti se jejich záměna projevuje sexuální touhou, apatickým touláním,
uzavíráním se, extroverzí. Jednoducho aplikujeme jeden necelistvý aparát na dvě
biorbooticky rozdílné kontinuality a děje se to proto že na principiální přímce nevyvažuje jedno druhé
ale jedno od druhého se vzdaluje ze středu bytostné aktualizace až svrchovaností sublimuje jedno prostředkem pro druhé v kruhu který disfunkcí mění se na spirálu jako v jeden zůžený imbolismus integrace. Naše jednání proetizuje
přírodu a svět jejichž kritické dimenze redundují distrakčním ateosem či projektívním omylem.
Veděcko technická revoluce stvořila velice citelnou bublinu, kterou má vyvážit naturalistní bublinka.
Není jiná cesta než si koupit bublifuk a začít vnímat jak daleko jsme ušly po laně frustrace a zjistit že sloužilo
k domestikaci divokých koní.
slovník cizích slov : santosféra - oblast systémové celoživotní zdravotní péče o člověka
Úvaha o Aparabstraktu a Substiscientovi
Kdyby existovala slova, která zacelila by ránu a hojila
musel by je pronášet bohem pomazaný, nebo někdo
kdo se jím stává takovým skutkem.
Naše slova popisují věci a děje. Dávají smysl ve větách a ty v knihách
utvářejí úmysl vzdělanosti a ta je smyslem moudrosti.
Člověk je slovo ve veliké skupině významů pojmů, kterému
dáváme smysl a jehož hodnotou jsme živy. Pak smyslem života je hodnota člověka.
Bůh je tak silný a nepoznaný jako život sám. Jako by
se rodil s každým novým člověkem, byl mu důvěrníkem, rádcem i
konečnou instancí naděje a lásky.
Bůh pak není jen osoba ale také akce v jejímž charakteru je vepsána touha po
vztahu duše a boha.
Matka starající se o dítě, přítel pochovávající druha, dorostenec ztracený
v opojnosti letního lesa, otec navštěvující syna ve vězení, vědec počítající
hvězdy, dítě rozbalující dárek, učitel přijímající květinu, běženec v kostele,
student čekající na tramvaj, básník kreslící verš, sbor čekající na dirigenta,
tanečnice skládající choreografii, plakající nemocný.
Bůh je rozměr dobra v životě. Tělo jako prostředník života je proto
dobré posilovat aby nezanikl vztah duše a inspirace který v realizaci
existuje jako duch osobnosti konající moudrost.
To je mnohotvárná idea jíž můžeme realizovat denodenně a třeba i skromně
ale také svátečně si ji ukolébáni můžeme idealizovat.
Kdyby jsme za slovy svých bližních slyšely řeč duše vnímaly by jsme je mnohem krásnějšími
a zajímavějšími a k tomuto umění se dobírá adept individuace poznáním a utvářením rozměru vlastního duchovna.
Proto je dobré aby děti viděli rodiče plnit roli dospělého v celé šíři a to ne jen proto
aby získalo informace o šíři světa ale také o šíři moudrosti bližního.
Nemyslím že bůh je prvotní nejzazší perspektiva a duše v zmařené situaci jí dosáhnout a prožít
, to si myslím že je fantazie. Třeba ale říci že člověk bez fantazie není tak docela celý.
Proto myslím že bůh a christologie budují etorální uvědomění v socializaci. Její smysl je přeci společnost celistvých jedinců. Pak ale je pohled na dnešní socializaci nebo na svět jejího prostředníka tristní.
Já vnímám duši jako osobnost usilující o komplexnost a boha jako tvůrce této skutečnosti jež zasel
do osudu živý charakter kterému lze vhodnými prostředky dostát.
Prostředky osobnosti jsou vzdělání a zdraví těla. Při plné funkčnosti jich obou lze realizovat potřeby charakteru.
3 názory
guláš se salátem, jj.
čtu, přeskakuju, říkám si, proč to máš tak roztahaný a ta gramatika!! jedna věta se mi tam líbí, jinak jsou to takový kecy v kleci ... moc ukecaný až se z toho vytrácí proč že to bylo napsaný