Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+2 neviditelných
báječnej svět ženy aneb kosti ven
datum / id29.08.2017 / 481494Vytisknout |
autoragáta5
kategorieÚvahy
zobrazeno626x
počet tipů10
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

trochu úvaha, trochu konstatování, trochu reakce na Movsarovo - báječnej svět žen



nemusí se shodovat s názorem druhých

báječnej svět ženy aneb kosti ven

Kdysi dávno muži vydělávali prachy, ženy se staraly o potomstvo, teplou kuchyň, teplej domácí krb a držely klapačky. Maximálně se mohly svěřit občas kamarádce, jestli tedy na nějakou měly vůbec čas a ten moc neměly. Ale bylo to dáno dobou, výchovou. Ženy jsou tady prostě proto, aby se o rodinu staraly a zůstaly hlavně ženami. Milými, starostlivými… a tak by to bylo navěky, kdyby nezasáhl pokrok, který ženám zavařil ještě víc. Ano, byly výjimky, ale to víme všichni.


Ještě si pamatuju roky, kdy jsem šila po nocích na své dva chlapce kalhoty a bundy, brzo ráno vstávala do práce, z práce do školky, jesliček a hurá domů k plotně a úkolům.  Na nějaké kamarádky čas nebyl. Byla to zvláštní doba. Něco jako mezi vlkem a psem. Pořád jsem byla žena, v noci milenka, přes den maminka a služka v jednom. Muž přicházel z práce unavený a ženské práce jsou přece ženské práce – hluboce zakořeněný zvyk z dob minulých. Ani já si neuměla představit, že by můj muž pral nebo myl okna. Trpělivě jsem plánovala činnosti mimopracovní i pracovní, rozdělovala čas, někdy ho natahovala…  Chtěli jsme emancipaci? Chtěli. Sláva všem udělátkám, které přišly s dobou, od myčky přes sušičky po odšťavňovače. Sláva mužům, kteří je vymyslili, protože v tomhle jsou muži fakt dobří, vymýšlet udělátka a to myslím vážně a obdivně.


Byla jsem velmi „dobře“ vychována k pokoře. Ke zvláštní pokoře, ne jako k Bohu nebo té přirozené, která se v člověku objevuje vlastně až na prahu stáří, po všech těch pádech a špatných rozhodnutí nebo i těch dobrých. Byla to pokora z donucení, potměšilá, vyčkávající až to se mnou sekne.  Tahle pokora mi vydržela třicet dlouhých let a možná by mi vydržela dalších třicet nebýt právě toho seknutí.  Během jednoho roku jsem prodělala dva infarkty a díky ztrátě imunity to byl mazec. Kdo si sáhnul opravdu na dno, určitě tuší, co přišlo.
Po roce ládování se práškama a mátoření v nejasné budoucnosti jsem řekla dost. Ne že bych po změně toužila, spíš jsem se jí bála. Co mě čeká, čím budu muset projít, co to udělá s mým zdravím, okolím. Co když bez léků umřu? Neumřela, dokonce jsem ani nemusela vytahovat berle. Ano, někdy je mi hůř, ale stačí si odpočinout, víc spát a hned je líp. Viď, kvíčalko?  Uběhlo šest bláznivých let.


Movsar teď tutově čeká, jaký bláznivý roky to byly. Nic velkého pro nezúčastněnou osobu, jen hledání, přemýšlení, zkoušky, jestli se něco nezměnilo třeba ve výběru partnera…, pořád je v člověku zafixované předchozí žití. To jak má asi vypadat život, co je správné, co špatné.  Jj, všechno je to v hlavě. Co je správné pro jednoho, pro druhého může být hrob. Ne, že bych tu chtěla strašit navěky, ale nějak mi došlo, že ten zbytek svého života musím kočírovat sama bez kočího. Tu správnou pokoru jsem nakonec přece jen našla.  Dneska vím, že nikdo nemůže poměřovat, která cesta je správnější, protože každý tu cestu vnímáme jinak.


Jeden můj kamarád věčně hledá ženu. Už nejmíň deset let a pořád mu to nevychází. Půl roku s touhle, rok s tamtou…
„Ještě tě to baví?“ ptám se ho. A on mi vždycky odpovídá stejně.
„Tak snad ji jednou najdu, ne?“
Držím mu palce, třeba ji najde. Přemýšlela jsem nad tím, proč mu to pořád nevychází. Má všechny předpoklady pro to, aby mu to vyšlo. Pracovitý, šikovný, hodný, empatický fešák. S několika adeptkami na manželku jsem měla možnost se sejít a pokecat. Nakonec mi to došlo, on hledá pořád stejný typ – dominantní, tvrdou, samostatnou ženu, kterou by mohl zbožňovat a když ji nakonec vždycky najde, lekne se a uteče…  že by ho bavilo furt se lekat? (záměrně zlehčuji)

 

Být spokojeni, to je to oč tu běží. Není moc lidí, co jsou spokojeni a je to vidět na každém kroku, ať už v politice, obchodě, obýváku nebo na internetu…
Pro mě je důležité, že spokojená jsem a moje spokojenost není závislá na ostatních. A jestli jsem sobec? Určitě občas jsem. Ono to totiž ani bez toho sobectví nefunguje. Aspoň u mě ne.  Jinak bych se nechala sežrat a to doslovně… a jestli jsem šťastná? Copak jsem blázen? Je to moc hezký pocit, ale nějak mě už nebere.

 

A ještě k těm „babochlapům“ mezi námi. Ono je těžké zůstávat „správnou“ ženou za každých okolností. Vezměte třeba samoživitelku s dítětem. Chodit do práce, starat se o domácnost, složenky, zdravý vývoj dítěte a ještě být krásná a žádoucí, to je docela makačka. Já jim držím palce, protože jak na to tak koukám, nakonec bude svět patřit jim. Tedy jestli ho nezlikvidujeme, než k tomu dojde.

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

11.09.2017 17:42:17dát kritice tipHugo Ramon

jasnačka Agííí :-)

06.09.2017 06:05:28dát kritice tipagáta5

jj, milovat se... hugí a ještě si uvařit nějakou dobou mňamku :))

05.09.2017 19:04:37dát kritice tipHugo Ramon

na co hodnotit, lepší je se milovat :-)

03.09.2017 00:03:14dát kritice tipDodola

Tak v takovém případě musí být slovo "sobec" pro nezasvěcené matoucí. I když chápu, že je těžké něco vysvětlovat.

01.09.2017 06:29:58dát kritice tipagáta5

no, ono to genové zatížení ještě nějakou chvíli potrvá než se úplně ztratí, když si vezmu jak v naší rodině přetrvávaly roky snahy upředňostňovat chlapce a dívky byly jen služky, které ani nedědily, ale vychovány byly k síle a odolnosti... 

já když si čtu někdy o těch kmenových zvycích třeba v Africe... tam když někdo něco v rodině provede, vykoupí se děvčetem... prý je tam až padesát otrokyň na jednoho šaman a všechny pracují na poli a rodí děti... a ty hříchy otců jdou třeba dál až třeba do pátého kolene... když jedna zestárne, nemůže rodit nebo pracovat, pošlou mu tam další pannu z rodiny... a všichni jsou spokojeni, někdy mám pocit, že i ty ženy... a tohle se snad už ani nedá vymýtit. U nás byly odpustky, u nich panny... víra...  

31.08.2017 22:47:23dát kritice tipDodola

Ona ta výchova k té "pokoře" je spíš výchova k nějaké němotě, tragické pro obě strany. Naštěstí se dnes vychovává ke konstruktivnější komunikaci.

31.08.2017 06:35:21dát kritice tipagáta5

dodola, víš, o čem mluvíš... to je fajn :) ta výchova v člověku zanechá pocit, že když až ne na doraz, tak je to špatně. Takže  ráda užívám slovo "sobec", protože pak už nemusím vysvětlovat potrefeným nic :)) díky za kuk

31.08.2017 02:44:34dát kritice tipDodola

To není sobectví, to je pud sebezáchovy. 

30.08.2017 18:17:16dát kritice tipagáta5

:)) jj, asi pokecala, movsare a asi i nasmála

evžo, ano :)

kočkodane, asi ti napíšu básničku na tělo :) do vzkazníku,abych někoho nepohoršovala :)))

30.08.2017 16:56:08dát kritice tipMovsar

dnes jsem ve žlutách lázních slyšel ženské řkat: ivánek, ten ho má jak páku od letadla. s těma by sis pokecala. :-)

29.08.2017 19:52:40dát kritice tipEvženie Brambůrková

Pokud se dobereš závažného zlomu, pak získáš jiný pohled. Na sebe i na druhé. A ten nový náhled by měl být zásadně prospěšný právě pro toho lámaného. 

Jako to je v hymně alkoholiků z jednoho známého filmu. /T

29.08.2017 19:37:24dát kritice tipKočkodan
Agáto, chci to čím dál tím víc... (smajlík s nepřehlédnutelnými znaky vilnosti)
29.08.2017 18:35:23dát kritice tipČudla

Líbí /*

29.08.2017 17:47:44dát kritice tipagáta5

to by si nechtěl, kočkodane :)))

29.08.2017 15:32:33dát kritice tipKočkodan
Ten tvůj stav ti závidím, já jsem bohužel v jiném. Tedy u obou myslím mysli.
Také tě chválím za tu upřímnost.
Mám jen jednu výtku. Cituji: „Pořád jsem byla žena, v noci milenka...“ – tu roli milenky jsi měla rozvést minimálně do samostatného odstavce. ;-)
29.08.2017 15:10:37dát kritice tipagáta5

neblázni, nirvána není pro mě :))  já se občas ráda rafnu s movsarem nebo se zdendou :)) a ještě raděj zaklevetím s holkama na netu :)))) to se k ní ani nepřiblížím nejspíš :))

29.08.2017 15:04:59dát kritice tipaleš-novák

no dobře, nirvánu máš ještě před sebou... :o)

29.08.2017 14:47:43dát kritice tipagáta5

KK, tak doufém, že v dobrým :) člověk nikdy neví

aleši, ano, nic není zadarmo ... ale nirvána určitě ne, to by snad už ani pěkný nebylo .. ale už jsem o  tom přemýšlela... k nirváně jde člověk úplně mimolidsky srovnanej... a to já si zase ráda nechám par vlků v záloze .))

díky, že jste četli a ...

29.08.2017 14:07:21dát kritice tipaleš-novák

kosti jsou vrženy...

jo, když se někomu povede dospět do takového stavu mysli, do takové nirvany...však to taky nebylo zadarmo....pak si vážíš každého východu slunce...

29.08.2017 13:54:10dát kritice tipKarpatský knihomoľ

veľa som sa dozvedel, nielen o tebe agáta5

29.08.2017 13:38:07dát kritice tipagáta5

ještě, že jsme sestry :)))

29.08.2017 13:36:09dát kritice tipqíčala

Proto ty máš věty jako palouk a já jako chuchvalce slov :))) :*

29.08.2017 13:31:25dát kritice tipagáta5

:)))) jak to děláš? já musím popsat dvě stránky a ty řekneš jednu větu ... :)))

29.08.2017 13:29:56dát kritice tipqíčala

:) přesně, právě proto. To, jak se máme neovlivňuje skutečnost, ale to, jak si ji uspořádáme v hlavě. Ty máš v hlavě obývák s praskajícím krbem:)) a celý svět v předsíni na háku :D

29.08.2017 12:27:23dát kritice tipagáta5

kvíčalko,díky za tvůj tip :))  pro mě dobře tutově :)) 

29.08.2017 12:20:55dát kritice tipqíčala

Máš můj tip za to, jak dobře to máš v hlavě srovnané:)

29.08.2017 12:14:33dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Nemyslím:-)

29.08.2017 12:13:07dát kritice tipagáta5

díky goro, jen aby ty moje kosti někoho nevyděsily :)))

29.08.2017 11:53:29dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Nejraději bych napsala Báječnej svět mužů:-)

Díky, Agáto, za upřímnost, je to vlastně to nejcennější, co si můžeme darovat.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.