Nesouhledná žena

Nesouhledná žena

Ona na mě hledí úkosem, ale její ňadro z trička kouká něžně a hloupě, jako jalovička. Mezi tělem a myslí té neznámé na eskalátoru není souhlednost, podotkl by kdosi vědecky. Nejsem kritik, jen drobný šmírák z města na Vltavě.

Otázka poněkud sentimentální

Otázka poněkud sentimentální, až kýčovitě: kam se poděly všechny ty lásky? Do všech možných kopců tlačí kočárky a večer, když přijdou domů, uvaří těm svým tátům vídeňské párky. A jak procházejí hypotečními byty ve společném jmění manželů, aby uložily děti, daly sušit prádlo nebo tak něco, míjejí fotky v rámečcích. Svatba, robátko v peřinkách, nezapomenutelná dovolená. Zkrátka mají už leccos za sebou. Třeba si taky vzpomenou. (Spíš ne.)

S mokrými vlasy

V Podolí mívají holky mokré vlasy, kroutí se jim jako nad pramenem magické proutí. A veselé a hladové bývají, v tělech pěknou řádku bazénů. A v batůžcích vyfouklá křidýlka vodních andílků, tady už musí po svých.

Tušení horizontu

Se středním věkem k člověku přichází tušení horizontu. A žije si to nenápadně, podobně jako myš ukrytá v dírách mezi panely. A za nocí křehkých spánků cosi šramotí ze tmy..

Vojta a radary

Vždycky chtěl být velitelem stíhačky, stoupat a padat vzduchem, tahat za všechny ty páčky. Za pár chvil přeletět světadíl. A podařilo se, Vojta se stal velitelem stíhačky. Od té doby pravidelně mizí v oblacích, a jen radary na věžích přibližně ví kam. Takto se vymknout pozemskému bytí, unikat.

Smíchovský podvečer

Jako víno z láhve podvečerní slunce vytéká na Smíchov. A sládne na rtech dívek a pění krev mužů. Křižujeme ulice a náměstí, předstíráme zřejmý cíl, účel cesty, a přitom jen tak opile bloumáme.