Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+14 neviditelných
Dialogy s básníky
datum / id08.09.2017 / 481686Vytisknout |
autorMovsar
kategorieÚvahy
zobrazeno441x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Dialogy s básníky

O pravých jménech (dialog s Holanem)

„A jako by rázem našli pravá jména, / ale nedovedli je ještě vyslovit, / začali se zprvu stydět za mlčení…“ Tak se v básni Pršelo Vladimír Holan dotýká nezkušenosti milenců. Stejnou nezkušeností mohl počastovat i mnohé milence moudrosti. Přesněji ty, kteří pociťují pálení na jazyku, když se ve dveřích objeví pojem pravda. Taky mají pocit, že našli pravá jména věcí, a dostali se tak k jejich podstatě. Ta stará metafyzická křeč, dlouhý stín západních dějin. Pravá jména nikdy nelze objevit. Můžeme si jen myslet, že někde jsou a hledat jejich stopy v řeči. Stopy zaváté časem, falešné a křivé stopy, stopy v písku. Všechna slova jsou jen stopy naší řeči. V době digitální mizejí ještě rychleji: tak rychle, jak rychle jen lze stisknout klávesu delete. Zůstává mlčení nikoli stydlivé.  


O pravdách soukromých a veřejných (dialog se Skácelem)

„Jsme jako vzhůru obrácený déšť / Jsme naruby v té chvíli / kdy pravda podobá se prstu na ústech.“ Tak bere pravdu do díla jiný velká básník, Jan Skácel. Jsou pravdy veřejné a soukromé. A když se dotknou nervů našich životů, ty první jsou s to námi otřást, ty druhé přivádějí když ne k obratu, k rezignaci. V setkání s takovou pravdou o sobě samém ukáže se člověku jeho vlastní nahota. Vždy křehká a konečná, protože lidská. 


O blízkosti země a zvláštních věcech (dialog s Holanem)

„..jen když se opíráme o zem, můžeme dostat závrať, / ale krása ženy se svěřuje jenom tesknotě muže.“ Ach, pane Holane, zdali tomu tak ještě je.. Je závrať a závrať. Té první, o níž píše básník, propadáme ve chvílích nejtěsnějšího dotýkání světa; tak se ohlašuje nevyhnutelnost. Ta druhá, docela nedávná, nás také zasáhne z důvodu přílišné blízkosti, jenže blízkosti zrcadel světa ukrytých v optických drátech a displejích; nekonečný a nepřehledný horizont možností. A jak je tomu s krásou ženy a tesknotou muže? 


O hlasitém erótově mlčení (dialog s S.K.Neumannem)

„Vtom však ji ohnivost tance kimono rozhalila, / že bozi zahlédli náhle Uzume půvaby tajné, / a píseň o skulině nabyla zvláštního smyslu.“ Rafinovaný svět Neumannových erotik jako by nacházel v naší době zase místo. Pozoruhodná tetování mizející pod záhyby džín, ladná zakřivení, sluncem a krémy živená pleť, hra svodu. Oč méně je pěvců lásky, o to hlasitěji se ulicemi ozývá erótovo mlčení. 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

11.09.2017 16:09:29dát kritice tipSafián

Máš pravdu. O básnění a filosofii nic nevím. Jak bych mohl překvapit někoho, kdo ví vše? Mohu ti jen blahopřát.

11.09.2017 14:49:37dát kritice tipMovsar

ale můžeš nás překvapit svou intepretací holana, nazvi to třeba ohol holana nebo tak něco.

11.09.2017 14:44:49dát kritice tipMovsar

věděl-li bys vůbec něco o básnění a filosofii, o metodě bys vůbec nemluvil.

11.09.2017 13:51:57dát kritice tipSafián

O pravých jménech: Verše vytržené z kontextu a podrobené zkoumání samy o sobě. Takto lze jistě vytvořit  nesčíslně interpretací. Metoda jako každá jiná, pokud autor mluví sám za sebe. Tady ale vkládá přímo Holanovi do úst, co v básni není. Jde tu o jiné poznání, ne nezkušenost.

09.09.2017 09:01:53dát kritice tipR. L.
***/


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.