Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+10 neviditelných
Dívka jako Picassův Sen
datum / id13.09.2017 / 481792Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídky
zobrazeno1398x
počet tipů7
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Dívka jako Picassův Sen

     Projížděl podél nově opravené kubistické zdi ďáblického hřbitova, krátce na ni mrkl a hned mu hlavou bleskla temná asociace. Jel za Lili a věděl, že až se od ní vrátí, musí mít už připravenou výmluvu pro manželku, proč s ní nemohl strávit sobotu. Na to ale teď nemyslel, protože za Lili dnes zkrátka musel, když mu volala, že jí diagnostikovali rakovinu. Zdálo se mu absurdní, že tentokrát vlastně nemíní svou ženu podvádět, a stejně musí tajit, že bude s Lilianou.
     „Ahoj, strejdo,“ pozdravila Lili se strachem v hlase, když už stál ve dveřích jejího bytu. 
     „Lili,“ řekl bezbarvě.
     Vrhla se mu kolem krku a rozplakala se. Nemluvili a on ji jenom hladil po vlasech. Místo slov se pak na sedačce v pokoji líbali.
     „Mám hrozný strach,“ řekla, když s tím skončili.
     „Dáme si cigaretu?“ zeptal se.
     Vděčně se na něj usmála, že ji neutěšuje, a zapálila oběma.
     „Neměla bych teď kouřit.“
     „Dokážeš s tím hned seknout?“
     „Asi ne,“ zavrtěla hlavou.
     „A postupně to omezovat?“
     „To bych mohla zkusit.“
     „Tak se s tím teď netrap.“
     Když potom stáli na balkóně s cigaretami, ptal se, jak se cítí. Tvrdila, že docela dobře, ale než přišel, že měla bolesti, teplotu, byla celá malátná, ale že horší než bolesti jsou obavy z toho, co s ní budou doktoři dělat, jak na to její tělo bude reagovat, jak to bude zvládat a jestli ta léčba bude vůbec něco platná. 
     „Mám jít na nemocenskou,“ oznámila, když se zase vrátili do pokoje. „Ale já teď nemůžu, v práci mě potřebujou, jsme tam teď úplně zavalený. Co myslíš, strejdo, dalo by se to léčit ambulantně?“
     „Blázníš? Co ti říkali doktoři, Lili?“
     „Že si mám nechat u praktický lékařky napsat nemocenskou.“
     „Tak o čem dumáš? Na práci se vybodni. Budou se bez tebe muset nějaký čas obejít.“
     „Ale já je nemůžu nechat ve štychu.“
     „A oni by tě nenechali ve štychu, kdyby chtěli, abys dál pracovala a nešla se léčit?“
     „To máš pravdu,“ něžně se na něj usmála.
     „Jasně, že mám. Nedostala jsi přece nějakou chřipku. Teď musíš dát všechny síly do toho, aby ses uzdravila. Do telefonu jsi mi povídala, že máš nadějné vyhlídky.“
     „Ta doktorka to říkala. Jistě to prý tvrdit nemůže, ještě musejí udělat nějaký testy, ale že by se podle jejích zkušeností ten nádor mohlo podařit zničit. Jestli už nemetastazuje.“
     „No tak, Lili. To je snad dobrá zpráva. A teď musíš bojovat, nesmíš upadnout za žádnou cenu do nějaké deprese. Vyžeň si z hlavy strach, mysli dopředu, protože ty se uzdravíš. Vůbec si nepřipouštěj, že by to mohlo dopadnout jinak.“
     Hustil to do ní a čím víc naděje do svých slov vkládal, tím rostl jeho vlastní strach o ni. Zdála se mu vždycky bezbranná a křehká, a tomu nedokázal odolat, i když byla o tolik mladší. Koukal na ni a přistihl se, jak myslí na to, že v uvnitř toho krásného těla roste nádor, který ho stravuje. Chtělo se mu řvát beznadějí a vztekem. Proč zrovna ona? Tak mladá a nádherná. Má přece všechno ještě před sebou. Uvědomoval si dobře, že podobné myšlenky nedávají smysl a ty otázky nemají odpovědi, ale ubránit se jim nemohl.
     „Jsem děsně ráda, že tě mám. Jsi můj moudrej strejda. Málem jsem tu zešílela strachy, než jsi přišel. Teď ale začínám věřit, že to dopadne dobře.“
     „Samozřejmě, že to dopadne dobře. Jsem tu s tebou, jsem tu pořád pro tebe,“ ujišťoval ji, ale v duchu si říkal – kdybys věděla, Lili, jak hrozně se bojím, že mi umřeš.
     „Jak můžeš být se mnou, strejdo, a být tady pořád pro mě, když máš ženu a nechceš, aby se o nás dověděla?" 
     „Liliano,“ zatvářil se nešťastně, ale jen na okamžik. „Pojď ke mně,“ usmál se a sám se k ní na sedačce přisunul a objal ji, jako by ji chtěl ochránit nejen před nemocí, ale před vším nebezpečím světa.
     „Teď je mi dobře,“ řekla a důvěřivě se k němu tiskla.
     Seděli tak dlouho. Lili se mu choulila v náručí. Snažil se být klidný, aby nic nepoznala, ale ten děs, který cítil, nebyl k vydržení. Aby přišel na jiné myšlenky, začal radši dumat o tom, jak ho Lili oslovovala důsledně strejdo, i když byli spolu sami a dokonce i v intimních chvílích. Sice to poněkud neutralizovalo jejich sexuální touhu, ale nechtěla se splést hlavně před svými rodiči a jeho ženou. On byl totiž skutečně jejím strýčkem, protože jeho manželka a Lilianin otec byli sourozenci. A Lili nechtěla riskovat žádný skandál, i když se vídala se svými rodiči málo, a s tetou, tedy jeho ženou, se neviděla už dávno. S ním se sblížila potom, co se náhodou potkali v Praze na výstavě kubismu. Byl celý paf z toho, že se zajímá o tento malířský směr a ještě víc z její krásy.
     „Přemýšlel jsem o tom a nevidím jiný řešení,“ pronesl pak nečekaně do ticha.
     Zvedla hlavu a zvědavě se mu dívala do očí: „Jaký řešení?“
     „Musíme se rozejít.“
     Vyskočila, jako by jí vymrštila pružina a vykřikla: „Filipe!!!? Tohle nemyslíš vážně!“ Snad poprvé v životě mu řekla jménem. „Vykládal jsi, že tady jsi se mnou, že tady budeš pořád pro mě.“
     „Právě proto se musíme rozejít, nemůžeme zůstat spolu. Ale tvůj strejda budu pořád. Řekneme to i tetě. Jako že jsem tě náhodou potkal, ty jsi mi všechno pověděla a já jsem zůstal dneska s tebou, a pak tu pro tebe budeme oba, já i teta. Postaráme se o tebe, když máš rodiče na druhým konci republiky. Teta se ale nesmí dovědět, že jsme ji podváděli. Začala by strašně zuřit a vyčítat, a to my teď nepotřebujeme. Musíme se soustředit na to, aby ses uzdravila,“ nejistě se usmíval.
     Sypal to ze sebe připadal si sám sobě odporný, jak se jedním vrzem zbavuje nemocné milenky, problému s manželskou nevěrou, a ještě využil její nemoc jako výmluvu na dnešní den. Liliana na něj zírala jako na zjevení. Vůbec se jí nelíbilo, co jí právě vyklopil, a byla z toho zmatená. Už už se chystala vybuchnout, ale neměla na to sílu, protože se jí vracely trochu bolesti. 
     „Asi máš zase pravdu, Filipe,“ řekla pak váhavě, když jí přešel vztek z toho, co jí navrhoval. „Ale stejně nechápu, proč se musíme rozejít. Nebudeme spolu spát, ale jinak to může zůstat, jak to je. Nebo ne? A co my dva, až se uzdravím?“
     „Takhle mluv pořád – až se uzdravím. Neopovažuj se říct – jestli,“ přikazoval Filip. „No a my dva potom. Co by. Já budu pořád tvůj strejda, a ty si najdeš hodnýho chlapa a budete spolu šťastný. Ale my dva už nemůžeme být spolu jako teď. Rozumíš?“
     „Nerozumím. A takovýho, jako ty, už nenajdu,“ protestovala Lili.
     „Ale najdeš. Mysli pozitivně. To ti taky pomůže.“
     Smutně se usmála a znovu se mu schoulila v náručí. S rukou kolem jejích ramen se opíral o polštář sedačky a civěl před sebe na zeď, na které visela reprodukce Picassova obrazu Sen. Blonďatá dívka v bílém s jakousi modrou sukýnkou na něm spí v červeném křesle s hlavou vyvrácenou k pravému rameni a s rukama sepnutýma v klíně, kolem krku barevné korále, levé ňadro napůl odhaleno, za křeslem hnědý závěs s květinami v kosočtvercích geometrického vzoru na zelené stěně. Stín kolem nosu roztíná hlavu dívky vedví a vystupuje z ní přímo do spár obložení stěny. Barvy figury i křesla jsou jasné až jásavé, pozadí tlumené.
     Filip pomyslel na to, že obdiv ke kubismu byl tím hlavním, co ho s Lili sblížilo. Neznal mnoho mužů, kterým by se tento malířský styl líbil a ženu vůbec žádnou. Lili byla jediná. Pablo Picasso je synonymem kubismu. Úžasný, skvělý malíř a hnusný člověk, co se tak o něm dověděl. Připadal mu takový hlavně kvůli malířovým vztahům s mladými holkami. Když bylo Picassovi sedmdesát, tak si údajně uvědomil, že už není pro mladé ženy tolik atraktivní a vypadá vedle nich spíš směšně. Namaloval pak několik kreseb znázorňujících ošklivého trpaslíka a krásnou mladou ženu. A přesně tak se Filip právě cítil.
     Obrátil oči k Lili a zjistil, že spí. Opatrně, aby ji nevzbudil, položil dívku na sedačku. A ještě, než došel pro deku, kterou by ji přikryl, díval se na ni stejně zálibně jako zoufale, a v jeho představách se proměnila v onu ženu z Picassova Snu. Teď byla Lili ještě nádherná a v jásavých barvách. Zatím.

Pablo Picasso - Sen (1932)

https://kvaj.blogspot.com




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

23.02.2018 23:25:32dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Asi tak. Já jsem celkem chápal a akceptoval, že ho úvod znudil. Mně se to stává dost často, že přečtu pár úvodních začátečních řádků textu a nečtu dál. Považuji to však za svou věc, že mi jako určitý styl psaní nesedí. Byly však doby, kdy jsem musel přečíst každý text od začátku do konce, ať mě to bavilo nebo ne, abych se rozhodl, jestli ho dát do novin, nějak s ním pracovat nebo ho odložit.

23.02.2018 22:55:16dát kritice tiplastgasp

Chápu, člověk si má stát za svým. Když neví o co jde, nemůže si sát za ničím a ztrácí tu čas.

23.02.2018 10:35:00dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ještě více argumentačních klamů? :-) Já jsem vlastně stále jen opakoval, že když se chce Zdenda k něčemu vyjadřovat, musí si to napřed přečíst.

23.02.2018 09:57:30dát kritice tiplastgasp

Byl jsi výborný. Příště využívej více argumentačních klamů. To rozhodí i stoika.

23.02.2018 00:24:05dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Díky. Musel jsem si znovu přečíst, jak jsme se se Zdendou hádali. Už jsem to dávno zapomněl Já jsem to ale původně nijak rozvíjet nechtěl. Svou první odpovědí jsem to považoval za vyřízené, ale on do toho dále šťoural, takže se strhla hádka.

22.02.2018 22:06:13dát kritice tiplastgasp

Přečetl jsem si na tvé doporučení tuto povídku. Na rozdíl od Zdendy, který i mě tvrdě poučil jak psát, a jak nepsat (mimochodem, on se nudí často), mám na začátek jiný názor. Rozumím nyní tomu pokračování s čokoládou lépe. Chodím na PP málo, ale rád sleduji a učím se na takových duelech, jaké jste uspořádali se Zdendou. Oběma klobouk dolů, jste borci. /T

13.11.2017 23:45:21dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Já bych asi moc nerozebíral, jak kdo zareaguje, když zjistí, že má rakovinu. Měl jsem pro tu dívku předobraz své skutečné neteře (akorát, že jsem s ní nikdy nic neměl), a ta reagoval ohledně práce právě takto. V povídce jsem tím vztahem celou věc hodně zkomplikoval. On ji opouští jako partner, ale zůstává jí jako strejda. Může jí tedy pomáhat a zároveň se zbavuje nevěry, takže z toho vychází jako amorální člověk, ale ne úplně. Na ten příměr k obrazu lze také hledět různě, jak jsi ostatně popsal. Je to prostě taková kubistická povídka.

Díky.

13.11.2017 23:03:57dát kritice tipK3
redaktor prózy

Mě se to dost špatně hodnotí. Nezdá se mi, proč chtěla dívka za každou cenu do práce. Vím co je odpovědnost a při chřipce bych to třeba udělal taky, ale při takovéto nemoci? To bych hodil všechny starosti za hlavu. Vlastně také mě překvapuje to, že ji opouští, když ona ho nejvíc potřebuje. Dialog mezi nimi je dobrý, ke konci se mi ale zdá, že příměr k obrazu, ta rozpolcenost náleží spíš jemu. I když ona to vlastně není rozpolcenost, nýbrž pohled z profilu a z předu, takže se to hodí, ty dva pohledy.

Když se dívám na obrázek, to za křeslem je jako z jiného obrazu... Možná by se mi to líbilo i u povídky. Nějaké odlišné pozadí. Ale to už jsem asi fantasta. T.

11.11.2017 10:18:20dát kritice tipCHT

​Zrovna dávám do antikvariátu Příběh o lásce a smrti od Jamese Kennawaye.....

Kdysi jsem si to koupil v pražském antikvariátu, připomínalo mi to mé vlastní neuskutečněné touhy. Nebo napůl uskutečněné. Pražanda byla národnostní výjimkou. Táhne mne to na Východ. Poslední platonické vztahy byly mírně analogické výše zachycenému. Muži jsou zbabělí, jak píše Jiří Kolář. A někdy odpovědní......

10.11.2017 23:49:05dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Díky. Moc však nerozumím smyslu pojmů "konvenčně zpracovaná" a "prostě bezbarvé věty".

10.11.2017 18:33:18dát kritice tipCHT

tak já zase třeba diskuze docela čtu, ale tahle je klasicky absurdní.

A můj názor? Látka bezva, ale tak konvenčně zpracovaná, že lituji. Na druhou stranu bych neřekl, že první DVA odstavce jsou nudné, jen první řádky a pak průběžně prostě bezbarvé věty. škoda.

09.11.2017 10:10:16dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Nakonec jsi se ale našel, jak je patrné. :-)

09.11.2017 08:03:07dát kritice tipVigan

Je tam zbytečně moc informací. Docela jsem se ztrácela v textu..

20.10.2017 17:39:40dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Jasně. Tam někam by to směřovalo.

20.10.2017 14:24:43dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

> ...zápletka s nevěrou je zcela vymyšlená...

Což je dobře, neboť jinak by naznačovala zvyklosti jistého etnika a celé by to směřoval ke zcela jiné náladě.

20.10.2017 01:29:35dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Děkuji, Lakrove. Pravdu máš tak napůl. Primární pohnutkou k napsání byla ta kubistická zeď, která mě přiměla, abych se zase po nějakém čase porozhlédl po kubistické architektuře a výtvavarném umění vůbec. Přitom jsem si připomněl ten obrázek a nějak jsem to dal do souvislosti s onemocněním své skutečné neteře, přičemž ta zápletka s nevěrou je zcela vymyšlená.

19.10.2017 14:06:50dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Jak se zpočátku obávám, že zas půjde jen o nějaké banální líčení nevěry,  tak mě to po chvíli, po dočtení se dalších souvislostí začíná bavit.  A když pak vidím závěrečný obrázek, napadá mě, že právě ten  (a nikoli nějaká paralela se skutečnou odálostí) stál za vnikem téhle  (ke konci až něžné) povídky, u níž si jméno autora netroufám tipnout,  ale možná... trefa! (Přišlo mi, ža autor je někdo mladší, proto ta nejistota,  a název možná potvrzuje mou domněnku o pohnutce k napsání.)  Tip.  

09.10.2017 15:29:17dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Planě žvaníme oba. A už končím. Je to o ničem.

09.10.2017 15:21:00dát kritice tipZdenda

Plané žvanění... já ti nevím... asi jo.. já tu planě žvaním - a ty souběžně vedeš kultivovanou diskusi. :)

S blbcem, jehož názory tě vůbec nezajímají.

Kvaji, kvaji,... pravda je prostě taková, že psát neumíš a nikdy to umět nebudeš... tak dobře, není to pravda, ano, je to jen můj názor... a budu jen rád, když se ti podaří mi ho někdy vyvrátit.

Hodně zdaru!

PS: Zkus mi jen na závěr vysvětlit, co je idiotského na tom, že mě znudil úvod tvojí povídky? Ne, vlastně mi to raději nevysvětluj. Ale nechceš se aspoň zamyslet nad tím, jestlis třeba ten úvod neměl napsat tak, aby mě neznudil?

09.10.2017 14:56:39dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Já to chápu, jen o to nestojím. Zajímají mě názory lidí, kteří si dají tu námahu a přečtou povídku celou.

Odpusť, Zdendo, ale teď se tě musím zeptat dost drsně. Ty mě chceš za každou cenu přesvědčit, že jsi blb, nebo co? Nemusíš své názory považovat apriori za nesprávné (to byl jen takový tvůj nezdařený pokus o vtip). Stačí přece, když budeš považovat své názory pouze za své, které ovšem nemusí být obecně platné, jako že většinou názory jednotlivce obecně platné nejsou, a jen výjimečně jsou. Navíc jsi neměl k dispozici prakticky žádnou materii, aby sis mohl nějaký názor na mou povídku utvořit, protože jsi ji nečetl.

Připadá mi jako idiocie tvrdit, že tě úvod mé povídky znudil natolik, že jsi ji nemohl přečíst celou, ale přitom tě nedudí vymýšlet nesmyslné příměry a už pěkně dlouhou dobu tady planě žvanit o ničem.

09.10.2017 14:16:50dát kritice tipZdenda

Já ti nevím. Ale považovat své názory za správné, mi připadá celkem přirozené. Ovšem když myslíš... zkusím teda opačný postup - považovat své názory apriori za nesprávné, zní to zajímavě, jsem zvědavý, jaké to bude dávat výsledky. :) Ty už jsi to někdy zkusil?

A ještě jednu věc. Ano, to, že človíčka Zdendu znudil úvod tvojí povídky je informace, která ti může pomoct. Celkem nechápu, co na tom nechápeš. Jakou infomraci by sis jako představoval, že dostaneš?

09.10.2017 14:02:15dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Já děkuji tobě, Irenko.

09.10.2017 14:01:31dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Takže ty víš, Zdendo, jaký já jsem člověk? A to na základě tvého účelově zkonstruovaného, dlouhého a nepřípadného přirovnání o hovnu od ptáka na hlavě? A víš, jak já vím, že je tvé přirovnání nepřípadné? Protože jsem si ho přečetl celé, i když mě to velice nudilo. Pokud můžeš vůbec něco posuzovat, pak snad povídky a nikoli lidské kvality jejich autorů. Na to nemáš ani náhodou. A to přirovnání je nepřípadné, neboť srovnáváš defekt na vzhledu, který každý vidí a cítí, a jehož podstata je každému zřejmá, s určitým duševním projevem, s nímž se musí každý seznámit, aby ho mohl posoudit, což jsi ale ty neučinil.Pokud chceš pomáhat nějakým autorům, musíš jejich výtvory číst, a ne jim napsat po pčečtení několika řádků, že tě to znudilo. To je akorát tak na hovno (když se tedy chceš bavit s pomocí podobných vajadřovacích prostředků). Určitá informace v tom jistě je, ale vcelku zanedbatelná. Co jsem se vlastně dověděl? Nějakého človíčka, který si říká Zdenda, znudil úvod jedné mé povídky. Úžasné. To má být nějaká pomoc?Jenom mě utvrzuješ v názoru, že jsi arogantní pozér. Jinak bys nemohl napsat takovouto hovadinu: "Já jsem samozřejmě jen jeden čtenář. Ale to neznamená, že stejný názor jako já, nemůžou mít i další." To by němý neřekl, kdybys mu hubu rozbil. Neznamená to jistě, že někdo nemůže mít stejný názor jako ty, ale ani to, že další nemohou mít názor jiný. Jenže ty máš tendenci, jak tomu rozumím, považovat své názory apriori za správné, a tak je prezentuješ jako obecnou pravdu. No a právě to je na tom arogantní a pozérské.

09.10.2017 13:39:19dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

StvNe, posílám avi:-) a dík, kvaji

09.10.2017 11:08:37dát kritice tipZdenda

Ne, to není póza, že mě první řádky znudily, to je fakt. Není na tom nic arogantního, prostě to tak je.

Já jsem samozřejmě jen jeden čtenář. Ale to neznamená, že stejný názor jako já, nemůžou mít i další. Většina lidí, když se začte do textu a zjistí, že je nebaví, tak prostě přestane číst a jde dál. A ty se nikdy nedovíš proč.

Je to podobné jako situace, kdy se ti do vlasů vysere pták a ty si toho nevšimneš. Kdekdo to vidí, cítí, ale nikdo ti nic neřekne. Prostě si jen drží odstup, aby se na to nemuseli dívat. A jen jeden člověk ti řekne "pane, máte na hlavě hovno" - ale ty mu nepoděkuješ, ne, vynadáš mu, že si tě neprohlédl celého, že se zajímal jen o to hovno, že ti neřekl "pane, jste krásný člověk, inteligentní a moudrý, a kdybych vás směl jen na jednu maličkost upozornit, tak ve vlasech máte hovno, snad je to schválně, nezlobte se, že na to upozorňuji, já jen pro případ, že byste to nevěděl, ponížený služebníček" - pak bys mu možná odpustil. Ale to hovno by sis tam nejspíš stejně nechal. Z hrdosti.

Tak takový jsi člověk, teď to víš. :)

Doufám, že ti moje zpětná vazba pomůže k tomu, abys na svém psaní zapracoval a posunul se kupředu. Já vím, že to nejspíš neuděláš, ale doufat můžu... Jo a taky lidsky by ses mohl trošku vylepšit - ale tam si dělám naděje ještě menší.

Tak ahoj. Já jdu do kélu. Chci říct - jdu pomáhat dalším začínajícím autorům

09.10.2017 10:52:16dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Nechápeš můj postoj, protože ty bys chtěl vědět, proč se tvůj text čtenářům nelíbí? Za prvé: Z toho, když si to nepřečteš, se mnoho nedovím. Za druhé: Napsat, že tě prvních pár řádků natolik znudilo, že jsi nemohl číst dál, je pouze a jedině arogantní póza, nic jiného. Za třetí: Ty jsi čtenáři? Řekl bych, že jsi jen jeden čtenář, který to navíc nečetl. A jako takový chodz do kélu.

09.10.2017 10:41:49dát kritice tipZdenda

Ano, kvaji, máš pravdu: Abych se mohl vyjádřit, musím nejdřív to, k čemu se vyjadřuji, přečíst. Přečetl jsem několik prvních řádků a byly natolik špatné, že mě odradily od čtení zbytku. Je fajn vědět, že tě to nezajímá, bohužel si tě ale nepamatuju, tak je klidně možné, že ti to časem u jiného textu napíšu znova. A ostatně - ono by tě to zajímat mělo. Popravdě tvůj postoj moc nechápu, já bych chtěl vědět, proč se můj text čtenářům nelíbí.

Goro, já většinou komentáře moc nečtu, tak jestli kvaj něco vysvětloval, mně to uniklo a stejně mi to připadá irelevantní. Jakýkoli komentář pod dílem asi nemůže zpětně vylepšit můj dojem z četby.

Co se týče šarvátek - nevím, já si žádnou nevybavuju. Já zdejší diskuse neprožívám jako šarvátky. Vzpomínám si jen na dva nicky, které tu se mnou měly něco jako konflikt - a to byl Oldjerry a okoloiduci - kvaje si nevybavuju, snad se neurazí.

09.10.2017 10:22:44dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Aby ses k něčemu mohl vyjádřit, Zdendo, musíš to přečíst, jinak to nejde. Pokud se vyjadřuješ k několika úvodním řádkům, tvůj názor mě naprosto nezajímá. Stejně mě nezajímá, komu píšeš jaká avíza.

09.10.2017 10:12:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zdendo, díky za kritiku i avízo...jak pokračovala diskuse u tohoto díla, kvaj vysvětloval svůj postoj k úvodu již upupovi, a jak si matně vzpomínám, že v minulosti u vás dvou proběhla nějaká šarvátka, tak se asi nehrne do vysvětlování ...Zdendo, nemůžeš přece podle jednoho autora zevšeobecnit svůj přístup, myslím, že sám víš nejlépe, jak bys mohl /kdybys chtěl/ autorům na Písmáku být nápomocen. Ještě pořád je dost lidí, kteří píšou povídky, a vloží je sem s tím, že bude odezva...a ono nic.

09.10.2017 10:03:28dát kritice tipZdenda

Posílám avízo Goře - aby viděla, jak se to má s tím "přínosem pro autory". :)

09.10.2017 10:02:37dát kritice tipZdenda

Domníval jsem se, že chceš vědět, jak se tvůj literární pokus čtenářům líbí. Není to tak? Proč nereaguješ stejným způsobem na všechny komentáře?

09.10.2017 09:49:43dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Nechápu, Zdendo, proč mi oznamuješ, že jsi to nedočetl. To je snad tvoje věc.

09.10.2017 09:48:44dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ano, souhlasím, Irenko.

08.10.2017 15:24:38dát kritice tipZdenda

Ta první věta.. kdo je za milenkou? ta zeď? nebo celý hřbitov?

Je to velice špatná úvodní větal Na kterou navazují dva velice nudné seznamovací odstavce.. jak často dochází k rodinným sešlostem a tak podobně... je to natolik nudné, že jsem to dál nečetl.

03.10.2017 15:11:11dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ahoj, souhlasíš s nominací této povídky do soutěže PM? 

17.09.2017 19:55:45dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To vážně nevím. Nemyslím si ani, že by všichni muži a všechny ženy vnímali morálku ve vztazích stejně nebo podobně.

17.09.2017 12:48:47dát kritice tipupupa

"Složitá a nejasná" - tak ju vidia muži. Hádaj, ako ju vidia ženy.

17.09.2017 11:11:27dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Jistěže by se daly úvodní pasáže napsat jinak. Tentokrát jsem ale chtěl, aby se čtenář dozvěděl o rakovině Liliany a o jejím nepokrevním příbuzenském poměru s Filipem hned na začátku. Pokud bych změnil nebo vypustil úvodní pasáže, stejně jako popis obrazu, musel bych napast úplně jiný příběh. (Pokud jde o popis obrazu, je nadbytečný, když je obrázek připojen, jesliže by nebyl, mnohý čtenář by netušil, co je na Picassově obrazu Sen.)

Pokud jde o morálku, je ve vztazích muže a ženy obecně velmi složitá a nejasná.

16.09.2017 05:57:43dát kritice tipupupa

Tie prvé informatívne pasáže - nedalo by sa to napísať inak? Veď nemusíme nutne vedieť všetko. Tiež popis obrazu - i keby tam nebol pridaný, myslím si, že je to pasáž navyše. Ale inak dialógom vedená extrémne citlivá situácia o rozchode v tej najnevhodnejšej chvíli, to je napísané dobre. Potom prirovnanie k Picassovmu trpaslíkovi, to je už špička. Sám seba vidí takého, aký sa mu sám musí hnusiť.

Picasso bol na ženy ras. No veď zase, keby nebol slávny, ani by o neho nezavadili, takže na ktorej strane je tá morálka? 

14.09.2017 01:36:36dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Dobrou, Irenko.

14.09.2017 01:34:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jak myslíš...no, Mirek Dušín to není, strejda jeden:-) dobrou noc:-)

14.09.2017 01:22:57dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ještě s tou poslední větou váhám. Chtěl jsem nějak zdůraznit, že navzdory všemu o ní má vážně strach.

Ti hrdinové jsou vesměs podivíni a nejsou moc charakterní.

14.09.2017 01:14:58dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dala bych tu poslední větu  pryč, přece všichni si umíme představit tu hrůzu:-)

Co se týká Filipa, už chápu, že nemáš rád své hrdiny:-)

14.09.2017 01:08:27dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Myslíš, že ta poslední věta je moc, Irenko? 

Zabalil to do racionální úvahy. Chtěl jsem sdělit, že je racionální a díky tomu si s tou naivní dívenkou dělá, co chce, a ona k němu vzhlíží.

14.09.2017 00:52:55dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Docela ano, nečekala jsem, že Filip dokáže zabalit slova o rozchodu do racionální úvahy.

Možná bych ukončila, že ještě byla nádherná v barvách zářivého obrazu. To poslední mi připadá už moc.

14.09.2017 00:44:33dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Díky, Keithe. Příběh jsem si vymyslel, ale tu holku s rakovinou ne. A ona se chová jednak jako děcko a jednak své emoce moc neprojevuje. Zdá se, že se ta reálná holka uzdravila. A v povídce? Myslíš, že je to důležité pro příběh? Jsou přece jen dvě možnosti - radostná a smutná. Mám dojem, že happy end ani tragedie by už čtenáři nic nepřinesly. Aspoň ne nic takového, co by si nedomyslel dřív.

14.09.2017 00:39:04dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Díky, Irenko. A co, překvapilo tě to, jak se zvrtla tahle?

13.09.2017 13:50:40dát kritice tipKeith_Sullivan

Dobré, Jardo, Dobré. Jen se mi zdá, že ten rozhovor (zvlášť v okamžiku, kdy strejda navrhuje se rozejít) je až příliš racionální. Čekal bych tam víc emocí. Je pro mne uvěřitelné, že by Filip navrhl rozchod, ale moc nevěřím tomu, že by to Lili tak hladce strávila, zvlášť, když se jí hroutí svět.

Co nějaký epilog? Náznak, jak léčba dopadla?

13.09.2017 13:43:59dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

S tím strejdou je to "hustý":-) - myslím oslovení

cynismus zvítězil, chránit hlavně svoji kůži :-), ale sebekritika v podobě obrazů s trpaslíkem je smířlivá - co dodat - vždy mne zajímá, jak se tvé povídky "zvrtnou".

 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.