Tajnosti drobného textilu

Tajnosti drobného textilu.

Tajnosti drobného textilu. Mívají je ukryty pod drobným cípkem látky. A chce se tím říct: tady jsem celá! Ten paradox úplnosti v chybění. A taky se chce říct jiný paradox: to prázdno naplní bezezbytku tvůj život, milý muži! Budeš mu skládat dary a sonety a vůbec velká díla. A své bytí a svůj čas, řekněme se Martinem H., který jistojistě taky obětoval. A konečně k rituálu patří i tento paradox: předstírat naprostou nevědomost toho, co se ukrývá zraku; respektovat veřejné tajemství. Tolik velkých rozporů, a přitom jen takové drobné tajnosti textilu…

Pláž. Člověk se tu snadno splete

Člověk se tu snadno splete: dal by si kupříkladu dobrou točenou zrzku. A jindy je zas naprosto přesný: to když ostří zrak k zvolenému objektu touhy, to musí obraz sedět špígl nýgl.

Řeřavý smích

Odkudsi se ozval řeřavý smích. To dvě ženské zpité sluncem a sladkými koktajly bláznily. Do myslí mužů okolo vypalovaly roztodivné fantazie, v nichž se dávalo zadost lásce na tisíc způsobů. Ach, ty dvě ženské pochybných způsobů…

Holubičky míru

Tomu, kdo zbudoval tuhle pláž, patří medaile. A nejméně Řád Bílého lva. A snad i samotná Nobelova cena míru. Vždyť ten člověk vytyčil uprostřed města protkaného sítí vybuchujících nervů místo klidné rozkoše, balzám těla i duše. Můžeš tady pozorovat polonahé dívky v rozličných polohách, jak vystavují svá těla slunci, můžeš tady kultivovat svůj smysl pro krásu, dát se tím unést. A když si dívenka na vedlejší dece rozvazuje růžovou podprsenku, můžeš si myslet metaforu: to dvě holubičky míru vylétají k nebi.

Za vodotryskem Rudi

Do prsou má všitý silikon, do zadku dobré bydlo. Opaluje se a poslouchá vodotrysk. Představuje si, že je někde daleko a kousek od ní hučí lázeňské vřídlo. A že je tam taky zápaďák jménem Rudi, který se k ní sklání a plavým knírkem chystá se laskat její dudi.